Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích byla založena nejprve jako kolegiátní současně se založením tamějšího kostela knížetem Spytihněvem II. v roce 1057, což dokládá tzv. zakládací listina litoměřické kapitulyPřeklad textu Zakládací listiny , dochovaná v originále ve fondu litoměřické kapituly, deponovaném ve Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Jde o nejstarší českou listinu vůbec, do níž byla na počátku 13. století vepsána i první česká písemně doložená věta. Prvním proboštem byl Lanc, učený muž původem ze Saska, který je zmiňován v Kosmově kronice v souvislosti s jeho kandidaturou na biskupa.
Uspořádání kapituly náhled|Svatoštěpánské numisma (líc) náhled|Svatoštěpánské numisma (rub) Kapitula je tvořena kanovníky (zvanými též kapitulárové). V čele litoměřické kapituly stojí probošt (do 13. století litoměřický probošt používal též titul lat. „abbas canonicus“ – „otec kanovník“ (na rozdíl od představeného řeholního společenství, který se nazýval latinsky „abbas regularis“). Druhou nejvýznamnější osobou v kapitule je děkan. Probošt i děkan užívají titul prelát. Co do postavení z hlediska vnitřního uspořádání kapituly jsou kapitulními dignitami; a to probošt první dignitou a děkan druhou. Děkan je také strážcem kapitulní pečeti. V případě nepřítomnosti dignit je zastupuje služebně nejstarší sídelní kanovník nebo následující kanovníci podle práva precedence neboli určení pořadí podle principu: „Kdo byl dřív, má silnější právo“. Jednotliví sídelní kanovníci (kapitulárové), v nejstarších kapitulních listinách nazývání latinsky „fratres“ – „bratři“, mají kanonikáty. Tyto kanonikáty jsou historickými právními figurami a vznikaly postupně podle doby aktem zřízení.
Přehled kanonikátů (řazeno podle doby vzniku kanonikátu) probošt litoměřické kapituly – 1. kapitulní dignita. Nejedná se o kanonikát ve vlastním slova smyslu, ale o funkci v kapitule. V letech 1057–1655 existuje ve formě probošta kolegiátní kapituly (52. proboštů); od roku 1907, kdy byla funkce probošta katedrální kapituly obnovena, trvá dodnes kanonikát královský (lat. regius) – jediný kanonikát, který zůstal a trvá od založení kapituly v roce 1057 děkan litoměřické kapituly – 2. kapitulní dignita byla zřízena v roce 1349 za Karla IV. kanovník senior (1. kanovník po děkanovi kapituly) – vznikl po roce 1655 při zřízení katedrální kapituly a zániku úřadu probošta. Zanikl v roce 1907 při znovuobnovení kapitulního proboštství kanonikát schleinitzovský – zřízený 1. litoměřickým biskupem Maxmiliánem Rudolfem Schleinitzem roce 1671 kanonikát ceinoviánský, zřízený roku 1680 zásluhou litoměřického měšťana Karla Viléma Šimečka z Cejnova kanonikáty königseggovské I. a II., zřízené roku 1717 3. litoměřickým biskupem Hugo Františkem Königseggem-Rottenfelsem kanonikát hilleánský (lat. hilleanus), zřízený roku 1902, nesoucí jméno 11. litoměřického biskupa Augustina Bartoloměje Hilleho (1832–1865), který dal ke zřízení tohoto kanonikátu popud kanonikáty svatoštěpánské I. a II., zřízené 17. litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou 2. ledna 1951
Typologie kanovníků sídelní (rezidenciální) – s právem hlasovat při zasedání kapituly, volit probošta a s právem sídlit v Litoměřicích poblíž katedrály ve vlastním kapitulním domě. Jejich počet je omezen. Používají insignie – zlatý řetěz, na němž je zavěšeno svatoštěpánské numisma emeritní – sídelní kanovníci s věkem nad 75 let, bez aktivního hlasovacího práva, v chóru zaujímají místo za sídelními kanovníkyStanovy Katedrální Kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, platné od 11. dubna 1995 čestní – bez volebního a hlasovacího práva, pouze čestný titul, je jich nejvýše 8
Účel kapituly Úkolem kanovníků je především slavná liturgie (slavnostní bohoslužba), kterou mají vykonávat v katedrále. Kanovníci se od povýšení na katedrální kapitulu při vzniku litoměřické diecéze v roce 1655 stali nejbližšími spolupracovníky litoměřického biskupa, jemuž pomáhali, obvykle jako vysocí úředníci v rámci biskupské kurie (úřadu biskupství) a při správě diecéze. Bývalo rovněž dost obvyklé, že z původních kanovníků býval vybírán nový litoměřický biskup. Kanovníci se rovněž podíleli na výuce v proslulé katedrální škole, která byla důležitým centrem vzdělanosti v celých severních Čechách.
Instituty kapituly náhled|Centrum katedrální kapituly: katedrála svatého Štěpána Kapitulní statuta (stanovy) K podstatným prvkům života kapituly patří kapitulní statuta (stanovy), která určují život jednotlivých kanovníků. Tato statuta prodělala v dějinách mnoho reforem. K významným patří reforma statut z roku 1487 za probošta Jiřího Hallera, vypracovaných administrátorem pražského arcibiskupství Pavlem Poučkem, s doplňky z 9. října 1489. Podle reformovaných statut z roku 1487 byli členy litoměřické kapituly: kapitulní probošt, děkan a pouze dva sídelní kanovníci. V některých letech byl pouze jeden, protože finanční prostředky nestačily pro dva kanovníky. I někteří kandidáti na místa kanovníků neměli kvůli velmi malým příjmům o tyto funkce zájem. Na počátku 21. století byly platné stanovy z 11. dubna 1995. K jejich další revizi došlo 15. listopadu 2013.
Privilegia Důležitou součástí funkce kapituly byla privilegia. Tato privilegia litoměřické kolegiátní kapituly jako obnovu a doplněk zakládací listiny litoměřické kapituly potvrdil roku 1218 v Budyni nad Ohří kníže Přemysl Otakar I. Protože privilegií postupně přibývalo, v roce 1530 vydal litoměřickému proboštu král Ferdinand I. listinu v níž potvrdil všechna práva a privilegia kapituly z let 1057, 1218, 1241, 1252, 1373, 1465, 1506. K další konfirmaci práv a privilegií došlo 23. dubna 1571 a za pomoci pražského arcibiskupa Bruse z Mohelnice, kdy se podařilo navíc získat práva nová, např. potvrzení péče o poddané, výše roboty, a zejména práv a povinností poddaných. Bula papeže Klementa VIII. z 15. října 1594 stanovuje pro litoměřické probošty právo při slavnostních bohoslužbách v kostele svém i jiných nosit mitru, berlu, prsten a ostatní pontifikálie, a udělovat lidu biskupské požehnání. Litoměřický biskup Mořic Adolf vévoda Saský (1734–1759) získal v roce 1744 pro kapitulu papežské privilegium používání pontifikálií pro děkana a kanovníka seniora (1. kanovníka katedrály), a velké kapy (latinsky cappa magna – fialový pláštík) pro kanovníky.
Kapitulní škola Již od 11. století existovala při kapitule instituce kapitulní škola. Tu měl na starosti kanovník–scholastik s vlastním kanonikátem (scholastikátem). Poprvé je v této funkci v souvislosti s Litoměřicemi zmíněn kanovník Jan v roce 1263.http://is.muni.cz/th/180540/ff_m/diplomova_prace_is.txt Bc. Jana Koudelková: Magisterská diplomová práce, Brno 2011 Když byla založena císařem Karlem IV. v roce 1349 druhá katedrální dignita, byla fundace scholastikátu sloučena s částí proboštského majetku pro kanonikát kapitulního děkana.
Kapitulní knihovna Ke kapitulní škole patřila i kapitulní knihovna, která byla se školou spojena. Knižní fond litoměřické kapitulní knihovny je zachován dodnes spolu s kapitulním archivem. V současné době, v 21. století, probíhají práce na katalogizaci těchto fondů. Kapitulní knihovna je společně s Pokoncilní knihovnou a historickou Biskupskou Valdštejnskou knihovnou součástí Knihovny biskupství litoměřického.
Historie Dějiny kapituly se dělí na dvě období: Období původní kolegiátní kapituly v letech 1057–1655 Období po vzniku litoměřické diecéze, kdy byla povýšena na katedrální kapitulu, tedy od roku 1655 až do současnosti (počátek 21. století)
Správa a organizace kolegiátní kapituly (11.–14. století) náhled|upright=1.5|Avers zakládací listiny kapituly sv. Štěpána Podle prastaré tradice byla v Litoměřicích založena českým knížetem Spytihněvem II. (1055–1061) jedna z nejstarších a nejvýznamnějších kolegiátních kapitul v Čechách. Zakládací listina nebyla pravděpodobně ani vyhotovena. Je však zachován „pamětní záznam o založení a obvěnění kapituly litoměřické“ z let 1057–1058, který dnes nazýváme zjednodušeně Zakládací listina litoměřické kapituly, ve trojí podobě: a) z roku 1057–1058 s dodatky, b) z roku 1218, c) z let 1319–1341. Pamětní záznam a) má dodatky z poslední třetiny 12. a počátku 13. století, s nejstarší zachycenou česky psanou větou vůbec.
Litoměřická kolegiátní kapitula byla velice bohatě nadána. Motivem založení kapituly byla snaha Spytihněva II. dosáhnout koruny královské, k níž právě mělo přispět založení litoměřické kapituly. Patrocinium sv. Štěpána prvomučedníka bylo zvoleno zřejmě proto, že tehdy byl papežem Štěpán IX. (1057–1058)!
Po brzké smrti Štěpána IX. sdělil jeho nástupce Mikuláš II. (1058–1061) knížeti Spytihněvovi II., že dostává pouze právo užívat biskupské čepice (mitry). Stalo se to roku 1059 nebo 1060.
V čele nové kapituly stanul jako probošt roku 1057 učený Lanzo (Lacko, Licka), původem ze Saska, snad příbuzný svatého Benna. Předtím byl Lanzo dvorním kaplanem Spytihněva II., ovládal češtinu a kaplanem zůstal i po jmenování proboštem. Po smrti pražského biskupa Šebíře roku 1067 se Lanzo měl dokonce stát pražským biskupem, ale kníže Vratislav II. (1061–1092) to u tehdejších stavů neprosadil.
Právo jmenovat probošta litoměřické kapituly zůstalo od počátku českému panovníkovi až do doby, kdy nabyl účinnosti Codex iuris canonici z roku 1917. Probošt pečoval o chrám sv. Štěpána, zastupoval kapitulu navenek a staral se i o všechny stavby kapituly. Členové kapituly žili původně společně v jednom kapitulním domě (lat. claustrum) na způsob klášterníků. Chybějí, bohužel, zprávy, kdy byl tento společný kanovnický život nahrazen zřízením samostatných prebend – proboštské a kanovnických, a kdy proboštství vytvořilo samostatnou prebendu (snad v druhé polovině 13. století). Z tohoto nejstaršího období neznáme ani počet kanovníků, který zřejmě nebyl stanoven. Je doložena pouze funkce kanovníka-scholastika, který patrně zastupoval probošty pobývajícího většinu času na pražském dvoře. Tento kanovník dbal o řízení spirituálií (bohoslužby, chórové modlitby, hodinky). Stejně obtížné je přesně sledovat vývoj značného nemovitého majetku kapituly, protože až do první poloviny 14. století je zachováno jen minimum pramenů (emfyteuse na kapitulním majetku k létům 1253, 1269, 1301, 1319). Nevíme ani, zda pro tuto nejstarší dobu vznikla statuta kapituly, ale je možno to předpokládat.
Kapitulní děkanství a rozkvět (14. století) Významným předělem byl rok 1349, kdy byla při kapitule zřízena druhá dignita – kapitulní děkanství. Je to zásluha tehdejšího probošta Bohuslava (1347–1358), bratra prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Děkanství bylo zřízeno zakládací listinou 21. listopadu 1349. Děkan sídlil trvale v Litoměřicích při katedrále a pečoval o řádné zachovávání předepsaných bohoslužebných úkonů. Český panovník měl i zde, stejně jako u probošta, původně právo jmenovací.
Majetek kapituly se tehdy dále zvětšoval a celá královská doba je dobou velkého rozkvětu. V rejstříku papežských desátků z roku 1384 je uvedeno v Litoměřicích 12 kapitulářů (členů kapituly). Při zřízení děkanství roku 1349 byla pravděpodobně statuta buď reformována, nebo teprve vznikla. Instalaci kapitulárů (kanovníků) vykonával zprvu probošt, ale od zřízení děkana kapituly již kapitulní děkan. Vznikem kapitulního děkanství zanikla kapitulní scholasterie a její prebenda se stala základem majetku kapitulního děkanství. Do husitských válek, zejména v době vlády Karla IV., přibyli nejen noví kanovníci, ale i poloprebendáti (včetně oltářníků) a další kněžstvo pod vedením význačných proboštů a děkanů (Bohuslav z Pardubic, 1437–1358, první děkan Mikuláš Hostislav z Horažďovic, 1349–1360 a další).
Husitské války a Reformace (15.–16. století)