AIK Ishockey je profesionální švédský hokejový tým. Byl založen v roce 1891 v Solně. Mužský tým hraje HockeyAllsvenskan a ženy v Riksserien a obě družstva patří mezi ty nejúspěšnější ve svých soutěžích. V celé klubové historii mužstvo odehrálo v nejvyšší lize 66 sezon, z toho sedmkrát se radovali ze zisku titulu Le Matova poháru (1934, 1935, 1938, 1946, 1947, 1982 a 1984) a šestkrát prohráli až ve finále (1930, 1936, 1940, 1968, 1978, a 1981).
Domácím stadionem AIK je tzv. Hovet Arena pro něco málo přes 8 tisíc diváků. Při některých významných utkáních, jako je místní derby proti Djurgårdens IF Hockey, se zápas občas stěhuje do Avicii Arena, kam se vejde až 13 850 lidí.
Historie náhled|vlevo|200px|Mistři Švédska v roce 1947.
Raná léta (1921–1977) První hokejové družstvo složil roku 1921 Anton Johansson. Prvními soutěžemi týmu byly zprvu bezejmenné turnaje, které ale vyhrávali. Na krátký čas se mužstvo rozpadlo v roce 1923, ale o dva roky později bylo znovu obnoveno. AIK odehrálo svojí první sezonu v letech 1930/31. Skončili na pátém místě a kvalifikovali se do bojů playoff, kde až v semifinále podlehli týmu Södertälje SK. Se stejným protivníkem prohráli i v následujícím ročníku, přestože se na konci základní části pohybovali na těch nejvyšších místech. V roce 1934 na cestě za titulem porazili i svého rivala Djurgårdens IF Hockey, ve finále pak 1:0 zvítězili nad Hammarby IF. V budoucnosti pak proti tomuto soupeři hrálo v mistrovských bojích AIK mnohokrát. V roce 1935 totiž proti tomuto týmu obhájili první místo, když vyhráli 2:1. O rok později, ale už o prvenství s Hammarby přišli, když v prvním zápase remizovali 1:1 a v druhém utkání prohráli 1:5. Stejný soupeře AIK čekal i při jejich vítězství v lize v roce 1938, tehdy jim k tomu stačila výhra 2:0. V roce 1940 se na úkor Hammarby dostalo do finále IK Göta a porazilo AIK 4:1. Čtyři sezony potom trvalo než se tým dostal alespoň do finále, pak ale vyhrálo titul dvakrát za sebou. Po těchto úspěšných letech se ale AIK propadlo až do Divize I. a dokonce i o soutěž níže do Divize II. V Elitserien se objevilo znovu až v ročníku 1975/76.
Zlatá éra (1978–1984) V roce 1978 se AIK dostalo do semifinále, kde se mělo utkat s Brynäs IF. V Gävle se radovali z výhry 3:2 domácí, ale v odvetě ve Stockholmu už 9155 diváků v Hovet Aréně sledovalo drtivé vítězství AIK 8:0. A když znovu vyhráli i v dalším utkání (3:2), které se muselo konat na neutrální půdě, mohli se radovat z postupu do finále. Tam v boji o titul prohráli s Skellefteå AIK a jim zbylo stříbro. Po dalších dvou nepovedených sezonách začala zlatá doba AIK. Tým se v ročníku 1980/81 umístil na druhém místě po skončení základní části a kvalifikoval se tak do bojů playoff. Jejich soupeřem v semifinále byl tým Västra Frölunda IF, který ale lehce porazili 6:3 a 6:1. Vypadalo to, že se do finále k AIK dostane znovu Skellefteå AIK, ale plány jim pokazil Färjestads BK, když vyhrál dva semifinálové zápasy ze tří. Nezastavili se ani ve finále a porazili v něm AIK, stockholmský klub tak znovu obsadil druhé místo. V následující sezoně skončilo mužstvo v základní části na třetím místě s osmibodovou ztrátou na první Färjestads. AIK tak muselo tomuto soupeři čelit už v semifinále. V Karlstadu dokonce vyhráli 5:4 a přivezli si do domácího zápasu slušnou naději na finále. Tu potvrdili výhrou 4:0, a dostali se tak do finále proti IF Björklöven, které v základní části skončilo na druhém místě. Odehrály se čtyři zápasy, aniž by Švédsko znalo svého šampiona. V prvním utkání totiž AIK prohrálo 0:2, v dalších dvou zase přetlačilo soupeře 3:2 a 4:3 a v posledním zápase Björklöven srovnal výhrou 4:2 v Hovet Aréně. Musel se tedy odehrát pátý rozhodující souboj na neutrální půdě. Tou se stala aréna v Göteborgu. AIK tu vyhrálo 3:2 a po více než 30 letech se stalo švédským hokejovým mistrem. V následující sezoně se Färjestad pomstil za vyřazení v semifinále stejným dílem, když po dvou vítězstvích a jedné porážce postoupil přes AIK do finále. Netrvalo ale dlouho a fanoušci tohoto klubu se radovali znovu z vítězství v Elitserien, tentokrát v ročníku 1983/84. Na cestě do finále porazili Södertälje 5:3 a 4:3. V souboji o zlato je čekal největší rival Djurgården. AIK vyhrálo 5:2, 2:0 a nakonec 4:1 a slavilo svůj další mistrovský titul.
Propad (1985–2006) Následující sezonu se AIK nedostalo do playoff, a o rok později dokonce sestoupilo z Elitserien. Divizi I ale zůstalo jen jednu sezonu a v roce 1988 se dostalo v nejvyšší soutěži až do semifinále playoff, kde je ale porazil Färjestad. V roce 1993 ale tým skončil až na posledním místě v základní části a musel bojovat o svou záchranu v baráži. Tam ovšem podlehli dvakrát mužstvu Hammarby a znovu spadlo o soutěž níže. Tam ale opět vydrželi jen rok, když vyhráli východní část Divize a v playoff skončili třetí a kvalifikovali se tak do bitvy o Elitserien. V posledním utkáni čelili Bodens IK a museli vyhrát o tři góly, aby postoupili. V nezapomenutelném utkání vyhrálo AIK 3:0, když ještě pár minut před koncem vychytal brankář stockholmského týmu Rolf Ridderwall trestné střílení. Tým se tak vrátil do nejvyšší ligové soutěže. náhled|200px|Vyřazená čísla pod stropem Hovet Areny. AIK ale poté nehrálo playoff ani v sezoně 1994/95 ani 1995/96. Následující sezonu se sice dostali až do semifinále, když ve čtvrtfinále porazili své rivaly Djurgården, ale potom Luleå HF vyhrálo tři utkání z pěti náhled|vlevo|200px|Hovet Arenaa AIK vyřadilo. V roce 1998 musel tým opět hrát o udržení v Elitserien. Ukázal ale své kvality a pěti vítěznými zápasy se v soutěži udržel. Další dvě sezony se ale do playoff nedostal. V sezoně 2000/01 hralo AIK své poslední play off v lize. Mužstvo bylo ale už ve čtvrtfinále po čtyřech prohrách a jednou vítězství vyřazeno hráči z Djurgården. Následující sezónu skončili na devátém místě a museli hrát o udržení. To se ale nepodařilo a tým znovu sestoupil. Další dvě sezony se mužstvo snažilo o návrat do Eltserien a přesto, že se do závěrečných bojů zvládali probojovávat, nakonec to stejně nevyšlo. Před začátkem sezony 2004/05 postihly klub ekonomické potíže a proto musel hrát pouze Divizi. Ve stejné sezoně ale probíhala stávka v NHL a do AIK se tak vrátili hráči jako Mattias Norström nebo Georges Laraque a i díky nim se probojovali na špičku druhé nejvyšší soutěže.
Návrat do Elitserien (2010) V sezoně 2008/09 začalo AIK enormně usilovat o návrat do Elitserien. Tým převzal bývalý trenér švédské reprezentace Roger Melin, z NHL přišel Dick Tärnström a připojili se i prvoligoví hráči Christopher Heino-Lindberg a Per Savilahti-Nagander. V následujícím ročníku se tým umístil na druhém místě druhé ligy a kvalifikoval se do baráže, kde se o tři body nevešel mezi postupující týmy. Další rok si ale boj o postup zopakovali, a když porazili v rozhodujícím zápase Rögle BK 2:0, dostali se po osmi letech znovu do Elitserien.
Češi v týmu Ročník Hráči ČRLink 1993/1994 nikdo 1994/1995 nikdo 1995/1996 nikdo 1996/1997 Pavel Patera, Martin Procházka, Otakar Vejvoda 1997/1998 Libor Procházka, Pavel Patera, Otakar Vejvoda 1998/1999 nikdo 1999/2000 nikdo 2000/2001 nikdo 2001/2002 Filip Turek 2002/2003nikdo 2003/2004 Patrik Hučko 2004/2005 nikdo 2005/2006 nikdo 2006/2007 nikdo 2007/2008 nikdo 2008/2009 nikdo 2009/2010 nikdo 2010/2011 nikdo 2011/2012 nikdo 2012/2013 nikdo 2013/2014 nikdo 2014/2015 nikdo 2015/2016 nikdo 2016/2017 nikdo 2017/2018 nikdo 2018/2019 nikdo2019/2020nikdo2020/2021Vojtěch Polák2021/2022nikdo
Externí odkazy
AIK Ishockey na YouTube
Solna Kategorie:Sport v Solně Kategorie:Kluby ledního hokeje založené v roce 1891