Žaludeční vřed (též peptický vřed nebo gastroduodenální vřed) je zánětlivé onemocnění žaludku, při němž je stěna žaludeční sliznice poškozena přímým působením kyseliny chlorovodíkové z žaludeční šťávy, pH se pohybuje kolem 1–2. Za normálních okolností je sliznice žaludku chráněna zejména vrstvou hlenu (mucinu). V případě poškození ochranné vrstvy, ať již snížením tvorby mucinu, nebo zvýšeným odstraňováním mucinu, může dojít k poškození sliznice. Poškozeno je obvykle okrouhlé ložisko v průměru dosahující až několika centimetrů. Protože jako ochranný faktor se uplatňuje i uspořádání krevního toku (krev ve stěně žaludku je zásaditější než krev v těle), objevují se nejčastěji léze v místech s nižším průtokem krve, tedy v malém ohbí (malé kurvatuře) žaludku.

náhled|Benigní peptický vřed nalezený ve spodní části žaludku před vrátníkem (pylorus); právě v této oblasti zvané antrum se peptický vřed často vyskytuje. Vzorek z vyoperovaného žaludku (tj. po gastrektomii)

Příčiny jsou různé, patří mezi ně: infekce bakterií Helicobacter pylori, která narušuje ochrannou vrstvu sliznice; polékové vředy – zejména nesteroidní protizánětlivé látky (ibuprofen) a glukokortikoidy; vředy z akutního stresu (např. chirurgického výkonu) – cestou vyplavených glukokortikoidů; nadměrná produkce některých hormonů – např. gastrinu při Zollingerově-Ellisonově syndromu.

Příznaky Mezi obecné projevy žaludečních vředů patří bolest žaludku (na lačno, po jídle), nechutenství, nauzea, zvracení, průjem. Žaludek a dvanáctník spolupracují při zpracovávání potravy, proto i příznaky spojené s vředovou chorobou jsou do značné míry závislé na příjmu potravy a složení toho, co právě dotyčná osoba jí. Nejčastěji lze cítit bolest v nadbřišku, která u dvanáctníkového vředu může vystřelovat i do zad. Bolest se charakteristicky zesiluje po jídle. Žaludeční vřed vyvolává svíravé bolesti v nadbřišku, nejčastěji do dvou hodin od posledního jídla, kdežto při onemocnění dvanáctníkovým vředem se maximum bolesti dostavuje teprve dvě až čtyři hodiny po jídle. Obtíže většinou probíhají dlouhodobě a málokdy odpovídají skutečnému rozsahu vředu. Obrovský žaludeční vřed může být náhodným nálezem u člověka, který nikdy bolestmi břicha netrpěl.

Rizikové faktory K rizikovým faktorům patří kouření, pití kávy, pití alkoholu, stres, špatná životospráva (vysoký obsah tuku a soli v potravě), dědičnost, léky (např. ibuprofen).

Diagnostika K obvyklým postupům patří pohled, pohmat, poklep, stanovení průkazu na Helicobacter pylori, endoskopie.

Léčba antacida, antiulceróza antagonisté H2-receptorů antagonisté M3-receptorů inhibitory protonové pumpy (omeprazol) antibiotika (k eradikaci H. pylori). vazoaktiva (somatostatin)

Komplikace penetrace (průnik vředu na jiný orgán) perforace (proděravění žaludku) krvácení do zažívacího traktu (objevuje se černá typicky zapáchající průjmovitá stolice s obsahem natrávené krve, tzv. meléna) prasknutí (příznaky: zvracení krve; zástava krvácení se provádí endoskopicky).

Odkazy

Literatura DÍTĚ, Petr. Vředová nemoc žaludku a duodena: diagnostika a terapie v praxi. Praha: Galén, ©2000. 111 s. Repetitorium, sv. 2. ISBN 80-7262-079-7.

Externí odkazy

Článek o žaludečním vředu, Danica Deretić, 18.3.2012

Kategorie:Nemoci trávicí soustavy