Kakadu žlutočečelatý (Cacatua galerita) je velký papoušek z čeledi kakaduovitých, který se vyskytuje v oblasti Australasie od Aruských ostrovů přes Novou Guineu a Austrálii po Tasmánii. Tento sociální a inteligentní pták bývá často chován v zajetí jako domácí mazlíček.

Systematika a rozšíření Druh formálně popsal anglický přírodovědec John Latham v roce 1792. Druhové jméno galerita pochází z latinského galeritus, čili „čelatý“ nebo něco jako „chocholkový“ (z latinského galerum).

Kakadu žlutočečelatý se řadí do rodu Cacatua, který vytyčil Louis Pierre Vieillot v roce 1817. Rozeznávají se hned 4 poddruhy s následujícím rozšířením: C. g. triton Temminck, 1849 – Nová Guinea a okolní satelitní ostrovy; C. g. eleonora Finsch, 1863 – Aruské ostrovy; C. g. fitzroyi (Mathews, 1912) – od severovýchodní Západní Austrálie po severozápadní Queensland; C. g. galerita (Latham, 1790) – Yorský poloostrov, severovýchodní Queensland po jižní Victorii, jihovýchodní cíp Jižní Austrálie, Tasmánie. Vedle výše zmíněných oblastí přirozeného výskytu byl kakadu žlutočečelatý introdukován do některých dalších končin. K těm patří hlavně oblast kolem australského města Perth, a některé menší pacifické ostrovy, jako je Palau a Nový Zéland. Novozélandské populace se soustřeďují při západním pobřeží Severního ostrova a rozšiřují se na východ do oblastí Bay of Plenty, Hawke’s Bay a Wairarapa. Menší populace jsou přítomny i na Jižním ostrově (Catlins, Banksův poloostrov).

Popis vlevo|náhled|Kakadu žlutočečelatý s roztaženou chocholkou Tento statný papoušek dosahuje délky těla mezi 38–51 cm. Většina těla je čistě bílá, pouze na křídlech, příuších a ocase lze pozorovat náznaky žluté. Nápadným znakem druhu je sýrově žlutá chocholka, která je mírně srpovitě zahnutá dopředu. Tato chocholka je roztažitelná a při stažení se projevuje jako jediný, mírně dopředu prohnutý shluk peří vyrůstající z oblasti šíje. Zobák je černavý, oční kroužek bílý, duhovky tmavě hnědé až černé, nohy tmavě šedé. Obě pohlaví vypadají stejně. Nedospělí jedinci mohou mít na korunce, hřbetu a křídlech světle šedé odstíny a jejich duhovka je světlejší, do hněda.

Biologie a ekologie

Chování Kakadu žlutočečelatý je známý svým hlasitým hlasovým projevem, kterým se vytrvale projevuje hlavně během soumraku a úsvitu na hřadovištích, na kterých utváří početná hejna. Ozývá se výrazným, chraplavým ohlušujícím hlasem připomínající spíše řev. Jedná se o stálý druh, i když lokálně se může pohybovat na poměrně velké vzdálenosti. Vykazuje vysokou věrnost hřadovištím, na která se každou noc vrací i v případě, že je hřadoviště značně vzdáleno od krmiště. Podobnou věrnost vykazuje i krmištím, kam se hejno kakaduů může denně vracet, dokud nedojde k úplnému vyčerpání potravního zdroje. vlevo|náhled|Video kakadua žlutočečelého Obývá různé typy habitatů v závislosti na lokaci. Na Nové Guineji je výskyt kakadua vázán hlavně na místní pralesní porosty, jinde se vyskytuje i v sekundárním lese, v mangrovech, v močálovitých oblastech a někde také obýva kulturní krajinu, jako plantáže rýže a palmového oleje nebo dokonce městská prostředí. Typicky se vyskytuje do 1000 m n. m., v některých částech Austrálie do 1500 m a na východě Nové Guineje dokonce do 2400 m n. m.

Jedná se o hravé, sociální a vynalézavé ptáky. Populace ze Sydney se dokonce naučila otevírat odpadkové koše. Tuto dovednost si předávají sociálním učením. Jiný kakadu žlutočečelatý se zase spontánně naučil tancovat k hudbě. Výzkumníci u tohoto jedince identifikovali až 14 různých tanečních pohybů. Výzkum z roku 2020 odhalil, že kakadu žlutočečelatý využívá peří na tvářích, šíji a chocholce k vyjádření pozitivních emocí. náhled|Kakadu žlutočečelatý z profilu

Potrava Živí se ořechy, bobulemi, semeny, rostlinami, květy, pupeny a larvami. Podobně jako některé jiné druhy kakaduů, i kakadu žlutočečelatý má poměrně propracovaný varovný systém proti predátorům, který provozuje hlavně při krmení na zemi, kdy jsou papoušci vystavení vysokému riziku predátorství. Zatímco hejno se snese na zem a krmí se, několik jedinců stráží nad jejich hlavami a hlasitě upozorní na případné nebezpečí.

Hnízdění vlevo|náhled|Kakadu žlutočečelatý v letu s patrnými nažloutlými křídly Dobu hnízdění tráví v párech. K námluvnímu chování samců patří úklony hlavy a těla k samici, měkké švitoření, naparování chocholky nebo vzájemné dotyky zobáků a čištění peří. Doba hnízdění závisí na lokaci. Např. na severu Austrálie to je mezi květnem a srpnem, na jihu mezi srpnem a lednem. Zahnizďuje v přirozených stromových dutinách mezi 3–30 m nad zemí (v Austrálii má v oblibě hlavně blahovičníky). Výjimečněji může zahnízdit i ve skalních dutinách. Samice klade (často na tlející piliny stromové dutiny) většinou 3 vejce. Oba partneři inkubují po dobu kolem 30 dní. Mláďata vylétávají z hnízda ve věku 6–9 týdnů, načež se vracejí do své rodné dutiny hřadovat po několik dalších týdnů. Tento druh se volné přírodě dožívá až kolem 40 let, v zajetí může žít i přes 100 let.

Vztah k lidem

Chov Jedná se o jednoho z nejčastěji chovaných bílých kakaduů. Chov je popisován jako nenáročný, nicméně jedná se o velmi hlasitého ptáka s neutuchající potřebou ničení, což lze částečně zredukovat přísunem čerstvých větví na okus. Kakaduům totiž neustále roste zobák a potřebují si jej obrušovat.

Škůdce náhled|Hejno kakaduů žlutočečelatých při ničení fasády nákupního střediska v Sydney Kakadu žlutočečelatý se u bohatých potravních zdrojů s oblibou sdružuje do velkých hejn, která dovedou během krátké doby sezobat obrovské množství potravy. V Austrálii byla dokonce zaznamenána hejna o 2000 jedincích. V případě takového chování se v obhospodařované krajině dostávají do přímého konfliktu s farmáři. Kakaduové mohou způsobit rozsáhlé škody na vinicích, v ovocných sadech, na čerstvě vysázených stromcích i na dalších plodinách (kukuřice, oves). V případě podobných škod mohou farmáři požádat o povolení k redukci jejich počtu, např. odstřelem. Podle oficiálních dat bylo v Austrálii takto zahubeno mezi srpnem 2017 a únorem 2023 až 25 378 kakaduů žlutočečelatých.

Kakadu žlutočečelatý však nemusí způsobovat jen škody v zemědělství. Větší hejna mohou nadělat škody na majetku, přenášet nemoci nebo v důsledku rozhrabávání popelnic apod. přitahovat hlodavce, například krysy. Některé místní spolky v Austrálii se proto snaží alespoň místně uzákonit zákaz přikrmování kakaduů, aby tak nedocházelo k usazování hejn v blízkosti obydlených částí.

Ohrožení Globální populace druhu je hodnocena jako málo dotčená, nicméně populace je patrně na ústupu vlivem zániku přirozených stanovišť. Úbytek početnosti však není natolik rychlý, aby se v dohledné době dostal na seznam ohrožených druhů.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Kategorie:Kakaduovití Kategorie:Ptáci Australasie