Bedřich Homola

Armádní generál Bedřich Homola (2. června 1887 Běleč – 5. ledna 1943 Berlín, věznice Plötzensee) byl československý voják, generál, legionář a vrchní velitel Obrany národa v období nacistické okupace Čech a Moravy. Užíval krycí jméno Ataman.

Mládí Narodil se 2. června 1887 v Bělči nedaleko Zadní Třebaně v rolnické rodině Václavu a Marii Homolovým. Po ukončení obecné školy v Litni v roce 1899 nastoupil do měšťanské školy v Hostomicích, odkud v roce 1901 přestoupil na německou měšťanskou školu v Bílině. V letech 1903 až 1907 vystudoval vyšší průmyslovou školu stavební v Praze.

V letech 1907–1908 byl zaměstnán u architekta Jiřího Justicha v Praze. V letech 1908–1909 sloužil jako jednoroční dobrovolník v Praze. Od roku 1909 do roku 1910 pracoval u stavitele Krause ve stavební firmě v Zemunu u Bělehradu a poté zde byl i technickým úředníkem. Od roku 1910 do roku 1914 působil Homola na Magistrátu hlavního města Prahy jako technický úředník.

První světová válka Rakouská armáda Do rakouské armády byl povolán v rámci mobilizace 27. července 1914. S 88. pěším plukem odjel na ruskou frontu. Z té se vrátil zraněn v září zpět. Rok nato, v hodnosti poručíka opět odjel na frontu na Debrecín a Halič. Byl však 14. září 1915 znovu raněn a navíc zajat Rusy a převezen do Moskvy.

Československé legie v Rusku Do československých legií vstoupil 15. února 1916. Sloužil jako velitel roty, dále velitel poddůstojnické školy, stal se velitelem úseku trati Čenokovka – Doč u Bachmače a posléze velitelem Severní fronty. Od 25. května velel štábnímu vlaku a účastnil se bojů u Marjanovky. Od 27. října 1918 byl, již v hodnosti majora, ustanoven zástupcem velitele důstojnické školy. Dne 20. července 1919 se stal inspektorem divizních kurzů pro poddůstojníky ve Sljuďance na břehu Bajkalského jezera.

Dne 29. září 1919 se oženil s Galinou Faddějevovou, se kterou měl syna Olega Homolu (1921–2001), pozdějšího politika KSČ a literárního vědce. Dne 22. dubna 1920 se ve Vladivostoku nalodil spolu s manželkou na zaoceánský parník Madawaska a přes Singapur, Suez a Terst se vrátil zpět do vlasti.

První a druhá republika Po návratu do Československa nastoupil do školského oddělení Hlavního štábu. V letech 1921 až 1922 absolvoval válečnou školu v Praze a v hodnosti podplukovníka byl 20. září 1922 jmenován zástupcem velitele Vojenské akademie v Hranicích. Poté, co figuroval v mediálně propírané aféře týkající se sebevražd dvou frekventantů akademie (týkajících se jím zavedeného přísného režimu na akademii, přičemž jeden ze sebevrahů byl syn velitele dělostřelectva 1. divize československých legií v Rusku), byl přeložen 1. října 1923 do štábu 7. pěší divize v Olomouci jako jeho velitel. Dne 10. ledna 1925 byl povýšen na plukovníka generálního štábu a od 1. října 1925 velel 27. pluku v Olomouci.

Od 1. ledna 1927 byl ustanoven zatímním velitelem, od 31. března velitelem 14. pěší brigády v Kroměříži. 21. února 1929 byl povýšen na brigádního generála. Od 5. března se stal velitelem 1. pěší divize a posádkovým velitelem Velké Prahy. Dne 1. července 1935 byl jako velitel VII. armádního sboru v hodnosti divizního generála převelen do Turčianského Sv. Martina a v roce 1938 převelen ve funkci velitele VII. armádního sboru do Banské Bystrice. Zde se zúčastnil obou mobilizací v roce 1938 (květnové i zářijové).

Ve dnech 9. až 11. března 1939 na rozkaz vlády Rudolfa Berana vyhlásil výjimečný stav na středním Slovensku, provedl odzbrojení Hlinkových gard a nechal jejich předáky internovat. Tato akce byla později na Slovensku známa jako tzv. Homolův puč.

Dne 14. března 1939 byl bez udání důvodu povolán zpět do Prahy. Nepodařilo se mu však přejet autem nově vzniklou státní hranici, a proto pokračoval sám pěšky přes Beskydy (manželka byla internována Hlinkovými gardisty v Turzovce). Podařilo se mu dostat se na Moravu, kde se setkal s postupujícím wehrmachtem. Slovenské noviny o něm 19. března 1939 napsaly, že byl na hranicích postřelen a zahynul.

V odboji Koncem března 1939 se objevil v Praze a s manželkou (diplomatickou cestou propuštěnou ze zajetí) se usídlil v Praze-Dejvicích. V té době začal intenzivně spolupracovat s dalšími důstojníky zaniklé československé armády na vybudování vojenské odbojové organizace.

Koncem března 1939 se stal velitelem zemského velitelství Velká Praha nově vzniklé Obrany národa. Od srpna se skrýval ve Skřeži u Radnice u místního lesmistra Václava Barchánka. Zde měl i instalovanou vysílačku. V lednu 1940 se podílel na vzniku ÚVODu. Mezi jeho blízké spolupracovníky patřili Josef Churavý a Josef Balabán. V únoru 1940 po zatčení generála Josefa Bílého a zatčení generála Hugo Vojty se stal vrchním velitelem Obrany národa. Ze své funkce se snažil sjednotit vojenský i politický odboj proti okupantům pod jedinou organizaci, a sice ÚVOD. V této organizaci zasedal jako zástupce vojenského odboje.

V říjnu 1940 jen náhodou unikl zatčení gestapem, a proto byl nucen měnit úkryty. Od podzimu 1940 byla Obrana národa budována s ohledem na připravované protiněmecké povstání. V Londýně požadoval výstroj a výzbroj asi pro 100 praporů prvního a druhého sledu, se kterými by došlo k obsazení předválečných hranic a udržení vnitrozemí. Pro povstání počítal s leteckou podporou spojenců a rozkladem okupační moci. Exilová vláda v Londýně totiž očekávala brzké vítězství spojenců v horizontu několika měsíců. Tento program měl své odpůrce jak v Politickém ústředí, tak v PVVZ, kteří se obávali vojenské diktatury, která by po vítězství mohla být zavedena.

Během roku 1941 docházelo k dalším stávkám a sabotážím a okupanti se domnívali, že je připravováno povstání. Po nástupu Reinharda Heydricha k moci 27. září 1941 byl vyhlášen výjimečný stav a probíhalo rozsáhlé zatýkání a popravy. Dne 25. října 1941 ve své zprávě do Londýna Homola přiznal, že veškerá práce na budování odboje je zničena.

Zatčení a vězení Zatčen byl na základě udání 31. prosince 1941 v Praze na rohu náměstí Krále Jiřího a Vinohradské třídy. Byl umístěn do pankrácké věznice, odkud byl převážen k výslechům do Petschkova paláce.

V září 1942 byl převezen do Drážďan a odtud do berlínské věznice Moabit na dobu procesu, následně do nabytí právní moci rozsudku na stodenní „kandidátku“ do nedaleké věznice Plötzensee. V Berlíně byl lidovým soudem odsouzen za velezradu k trestu smrti a 5. ledna 1943 popraven.

Řády a vyznamenání Předválečná 75px|Řád sv. Anny II. třídy s mečiŘád sv. Anny II. třídy s meči (1919)75px|Československý válečný kříž 1914–1918Československý válečný kříž 1914–191875px|Řád M. R. Štefánika "Sokol"Řád M. R. Štefánika "Sokol" (17. září 1919) za chrabrost75px|Medaile vítězstvíČeskoslovenská medaile Vítězství75px|Válečný kříž s palmouVálečný kříž s palmou (Francie, listopad 1928) za boje na Sibiři75px|Důstojník řádu Čestné legieDůstojník řádu "Čestné legie" (Francie, 7. října 1931)

In memoriam Štefánikův pamětní odznak I. stupně (Československo, 27. září 1945) 60px|Československý válečný kříž 1939 Československý válečný kříž 1939 Povýšen na armádního generála s účinností a pořadím od 28. října 1942 (25. října 1946) 60px|Řád Bílého lva Řád Bílého lva, II. stupně (Česká republika, 28. 10. 1998)

Připomínky Jméno generála Bedřicha Homoly je uvedeno na pomníku věnovaném obětem 1. a 2. světové války v Bělči. V roce 2022 byla v Bělči instalována nová informační tabule Naučné stezky Liteň, věnovaná dvěma rodákům z Bělče – armádnímu generálovi Bedřichu Homolovi a odbojáři Josefu Kusému. Jeho kenotaf se nachází v urnovém háji Krematoria Strašnice - jméno B. Homoly je uvedeno na hrobě jeho manželky a rodiny. Pomník důstojníků Generálního štábu, obětí z let 1939–1945. Pomník padlým a popraveným absolventům Vysoké školy válečné před sídlem Ministerstva obrany ČR se nachází na prostranství uvnitř objektu MO ČR a není veřejně přístupný. Pomník byl slavnostně odhalen 11. listopadu 2004 a jeho autorem je akademický sochař Peter Nižňanský V textu je uvedeno: PAMÁTCE DŮSTOJNÍKŮ GENERÁLNÍHO ŠTÁBU, ABSOLVENTŮ VYSOKÉ ŠKOLY VÁLEČNÉ, KTEŘÍ POLOŽILI SVÉ ŽIVOTY V LETECH 1939-1945, následuje výpis jmen …. ARM.GEN. BEDŘICH HOMOLA 1887-1943 …. Ve čtvrtek 5. ledna 2023 proběhl před národním památníkem na pražském Vítkově (pod bronzovou jezdeckou sochou Jana Žižky z Trocnova od Bohumila Kafky) smuteční vzpomínkový akt k připomenutí 80. výročí zavraždění generála Bedřicha Homoly v berlínské věznici Plötzensee. Komorní pietní setkání inicializovali potomci gen. Homoly. Slavnostní tryzny se účastnili (kromě členů rodiny) historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík, historik Československé obce sokolské Jan Boris Uhlíř, jako zástupce Senátu Parlamentu České republiky Jiří Drahoš, velvyslanec Spojeného království Nick Archer a vojenský přidělenec francouzské ambasády Jean-Charles Peltier.

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Související články Oleg Homola Zdeněk Homola Oleg Homola Externí odkazy

Kategorie:Čeští armádní generálové Kategorie:Českoslovenští generálové Kategorie:Českoslovenští legionáři Kategorie:Osobnosti Obrany národa Kategorie:Osobnosti Ústředního vedení odboje domácího Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Důstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu Bílého lva II. třídy Kategorie:Nositelé Válečného kříže 1914–1918 Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918 Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Držitelé Československé medaile Vítězství Kategorie:Osobnosti na českých pamětních medailích Kategorie:Osobnosti na českých pamětních mincích Kategorie:Narození v roce 1887 Kategorie:Narození 2. června Kategorie:Narození v Litni Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Úmrtí 5. ledna Kategorie:Úmrtí ve Věznici Plötzensee Kategorie:Lidé popravení gilotinou Kategorie:Muži