Prskavec (Brachinus) Weber, 1801 je rod brouků z podčeledi prskavci příslušející do čeledi střevlíkovití.

Popis Prskavec je velký 0,2 až 3 cm, ploché tělo má dlouze protaženo, krovky jsou kratší než tělo, vyčnívá mu špičatý zadeček. Velká hlava i hruď jsou hnědé až tmavě červené barvy, rýhované krovky má kovově zelené, modré nebo skoro černé. Vláknitá segmentová tykadla mají třetí a čtvrtý díl tmavší a jsou celá porostlá chloupky. Stehna dlouhých nohou má rozšířena. Je to nelétavý, dravý brouk, který se živí drobnějším hmyzem a plži.

Rozmnožování Řadíme ho mezi parazitoidy, protože se vyvíjí na úkor jiného druhu, což je u čeledi střevlíkovitých vzácností. Jeho larvy, které mají tři instary, se vyvíjejí na kuklách kvapníka rodu Amara Bonelli, 1810, První instar aktivně vyhledá hostitele a začíná kuklu požírat, druhý, který již má omezenou pohyblivost, v konzumaci kukly pokračuje, a třetí ji dokončí a následně se zakuklí. Americké druhy larev prskavce zase parazitují na kuklách brouků čeledí potápníkovití, vírníkovití, vodomilovití nebo mandelinkovití.

Přírodní prostředí Podmínky, ve kterých prskavci žijí, se různí podle jednotlivých druhů. Například druhy evropské obývají převážně suchá stanoviště (pole, úhory, vinice, stepi), kdežto např. americké žijí i na vlhkých březích řek a jezer.

Stupeň ohrožení Prskavec se stává v našich podmínkách vzácným broukem, pravděpodobně následkem chemizace a mizením biotopů, které mu vyhovovaly. Proto vyhláškou 395/1992 Sb. ve znění vyhl. 175/2006 Sb. Ministerstva životního prostředí „o ochraně volně žijících živočichů“ byl zařazen do kategorie „Ohrožené druhy“ (další stupně jsou „Silně ohrožený“ a „Kriticky ohrožený“).

Zvláštnost I když je prskavec dravcem, před většími predátory potřebuje ochranu. Jeho vyměšovací buňky vytvářejí v jeho těle hydrochinon, peroxid vodíku a popřípadě ještě další chemikálie závislé na druhu brouka. Tyto chemikálie brouk uskladňuje v zásobníku a v případě nebezpečí přes svalově ovládaný ventil přesune do tlustostěnné reakční komory. Tato komora je potažena buňkami, které vytvářejí speciální enzymy (katalázu a peroxidázu). Jakmile je směs vtlačena do této komůrky, začnou tyto enzymy okamžitě štěpit peroxid vodíku a katalyzovat oxidaci hydrochinonu na chinon. Při této reakci vzniká volný kyslík a vytvoří se tolik tepla, že se pětina obsahu reakční komůrky vypaří. Tím vznikne přetlak, brouk s velkou přesností zamíří zadeček na svůj cíl a oblak chemikálií horký okolo 100 °C je vystříknut na nepřítele. Vystříknutí probíhá v pulsech s frekvencí asi 500 pulsů za sekundu. Výstřik je dokonce slyšet. Prskavec dokáže zahnat nejen predátory z říše hmyzu, ale třeba i menší žábu.HN:Zbraň brouka Prskavce inspiruje tvůrce letadel

Slučováním hydrochinonu a peroxidu vodíku dojde k exotermní reakci: C6H4(OH)2 (aq) + H2O2 (aq) → C6H4O2 (aq) + 2H2O.

Rozšíření Brouk prskavec žije ve všech světadílech. Vyskytuje se v celé Evropě, vyjma Severní Evropy a Alpské oblasti. V Evropě žije asi 50, a celosvětově okolo 500 druhů. Ve střední Evropě jsou rozšířeny dva druhy, prskavec větší a prskavec menší.

Taxonomie Rod Brachinus se dělí na několik podrodů a velké množství druhů, taxonomie není dosud ustálena. V mnoha případech se vedou diskuze, co je druh, a co poddruh. Oba středoevropští prskavci se na pohled od sebe liší jen velikostí a barevným odstínem, prskavec menší měří asi 5 až 10 mm a je o poznání světlejší prskavec větší měří 7 až 15 mm a je tmavší – viz foto. Zde jsou roztříděny evropské druhy: rod Brachinus, Weber, 1801 podrod Brachinoaptinus Lutshnik, 1926 druh Brachinus andalusiacus Rambur, 1837 druh Brachinus angustatus Dejean, 1831 druh Brachinus baeticus Rambur, 1837 druh Brachinus bellicosus Dufour, 1820 druh Brachinus italicus Dejean, 1831 druh Brachinus olgae Arribas, 1993 druh Brachinus pateri Puel, 1938 druh Brachinus pecoudi Puel, 1925 druh Brachinus testaceus Rambur, 1837 podrod Brachinus Weber, 1801 druh Brachinus alexandri Battoni, 1984 druh Brachinus berytensis Reiche, 1855 druh Brachinus crepitans Linnaeus, 1758 – prskavec větší druh Brachinus efflans Dejean et Boisduval, 1829 druh Brachinus elegans Chaudoir, 1842 druh Brachinus ganglbaueri Apfelbeck, 1904 druh Brachinus psophia Audinet-Serville, 1821 podrod Brachynidius Reitter, 1919 druh Brachinus bodemeyeri Apfelbeck, 1904 druh Brachinus brevicollis Motschulsky, 1844 druh Brachinus catalonicus Jeanne, 1988 druh Brachinus costatulus Quensel, 1806 druh Brachinus explodens Duftschmid, 1812 – prskavec menší druh Brachinus glabratus Latreille et Dejean, 1822 druh Brachinus hoffmanni Liebke, 1927 druh Brachinus maublanci Colas, 1942 druh Brachinus nigricornis Gebler, 1829 druh Brachinus pectoralis Dejean, 1825 druh Brachinus sclopeta Fabricius, 1792 druh Brachinus sichemita Reiche et Saulcy, 1855 druh Brachinus variventris Schaufuss, 1862 podrod Brachynolomus Reitter, 1919 druh Brachinus immaculicornis Dejean, 1826 podrod Cnecostolus Reitter, 1919 druh Brachinus bayardi Dejean, 1831 druh Brachinus bipustulatus Quense, 1806 druh Brachinus cruciatus Quensel, 1806 druh Brachinus exhalans Rossi, 1792 druh Brachinus hamatus Fischer von Waldheim, 1828 druh Brachinus quadriguttatus Gebler, 1830 podrod Dysbrachinus Schuler, 1974 druh Brachinus humeralis Ahrens, 1812 podrod Neobrachinus Erwin, 1970 druh Brachinus cyanochroaticus Erwin, 1969 druh Brachinus fumans Fabricius, 1781 druh Brachinus medius Harris, 1828 druh Brachinus quadripennis Dejean, 1825

Odkazy

Reference

Externí odkazy

www.planetopia.cz zoo.ivb.cz www.hmyz.info

Kategorie:Střevlíkovití