Exekuce věcná (dobově zvod, ve smyslu zavedení nového vlastníka) byl způsob řešení majetkových sporů mezi šlechtici ve středověku a raném novověku. Rozlišit lze zvod na peníze, jehož předmětem je vyrovnání dlužné částky a zvod nemovitosti, prováděný u sporů o vydání nemovitého majetku. Tato exekuce probíhala v jednotlivých krocích nazývaných úmluva, vlastní zvod, spojený s odhádáním a panování prováděné ve dvou krocích. V případě zvodu na peníze mohl dlužník probíhající exekuci v každém z těchto kroků zastavit uhrazením dlužné částky. Zvod nemovitosti neobsahoval odhádání ale po vlastním zvodu už následovalo panování.
Zvod na peníze V případě že ve středověku či raném novověku Zemský soud (po roce 1627 pro Čechy a 1628 pro Moravu dle Obnoveného zřízení zemského ve druhé a třetí instanci též Apelační soud či Česká dvorská kancelář) nařídil vykonání práva, došlo k takzvané exekuci. Ta se v případě sporů o peníze realizovala nařízením dlužnou částku věřiteli ve stanovené lhůtě zaplatit. Pokud dlužník v této lhůtě nezaplatil, bylo možné v úřadu zemských desek požádat o úmluvu, tj. písemnou upomínku doručenou dlužníkovi Nejvyšším zemským komorníkem. Úmluvu bylo nutné splnit do dvou týdnů.
Pokud k zaplacení přesto nedošlo, vyhotovili zemští úředníci list na první zvod. Ten doručoval také komorník a pokud nebyl dlužník přítomen, bylo možné jej přečíst přítomným správním úředníkům a na místě zanechat, s tím že úředníci byli povinni svého nepřítomného pána o věci informovat. Od chvíle doručení běžela lhůta čtyř týdnů, po niž mohl dlužník dlužnou částku stále zaplatit. Teprve po jejím uplynutí došlo k vystavení listu odhadného. V něm byl stanoven termín kdy dojde k odhádání, tj. odhadnutí ceny majetku, z něhož měla být dlužná částka umořena. To fakticky znamenalo lhůtu dalších čtyř týdnů na zaplacení dlužné částky. Do čtyř týdnů mohl dlužník též proti odhadu své nemovitosti podat odpor, pokud se ale tento odpor ukázal bezdůvodným, byl dlužník povinen zaplatit pokutu ve výši jedné pětiny družné částky. Odhádání (též vdědění) se mimo exekuce mohlo dít i při koupi nemovitosti či při uvádění nápadníka.
Samotné odhadnutí majetku prováděl dle Obnoveného zřízení zemského zemský místokomorník. Dlužník měl nejprve povinnost předložit movité předměty zvané svršky a nábytky movité a místokomorník je, v množství odpovídajícím dlužné částce, veřejně prohlásil za majetek věřitele. Pokud ten tyto předměty přijal, došlo k naplnění práva a exekuce byla ukončena. Pokud je věřitel nepřijal nebo dlužník movité předměty v odpovídající výši nepředložil, bylo nutné přistoupit k odhádání nemovitého majetku. Odhad ceny nemovitého majetku prováděl opět místokomorník a jako svědkové byli přizvaní sousedé. Místokomorník oddělil výši dluhu odpovídající část dlužníkova nemovitého majetku a věřitele do něj za přítomnosti poddaných, kterým se tímto krokem změnila vrchnost, uvedl. Tento akt se nazýval panování a byl spojen i s tím, že poddaní novému pánu do jeho rukou vložili své člověčenství. Stále ovšem nebyl vlastníkem a jako majitel nebyl zapsán v zemských deskách. Držba se v této chvíli rovnala zástavě. Historik a právník Hermenegild Jireček cituje Knihu tovačovskou, podle níž byl tento akt spojen i se zvykem, při němž místokomorník vytrhl ze střechy jednoho z nabytých domů šindel či došek a předal jej novému držiteli se slovy Toť jest znamení tobě, že tato dědina jest tvá a dědictví tvé.
Původní majitel měl ještě i v této chvíli možnost ztrátě svého nemovitého majetku zabránit, a to zaplacením dlužné částky ve lhůtě osmi týdnů. Přípustné bylo i to, aby v této lhůtě dlužník nemovitost prodal a ze zisku z tohoto prodeje dluh umořil. Pokud k zaplacení dlužné částky ani tak nedošlo, následoval poslední krok exekuce a to plné či poslední panování. Věřitel se tím stal skutečným vlastníkem. V případě nevydání nemovitosti byl dlužník prohlášen za odbojníka a bylo možné proti němu zasáhnout silou. Hermenegild Jireček opět zmiňuje s převzetím vlastnictví spojený zvyk, při němž věřitel za přítomnosti místokomorníka a dalších svědků před poddanými spálil šindel ze střechy, jež byla do té doby v majetku dlužníka, čímž potvrdil faktické převzetí vlastnického práva.
Zvod nemovitosti Zvod nemovitosti probíhal obdobně jako zvod na peníze, ovšem o něco jednodušeji. První krok, úmluva, byl zcela shodný. Po marném uplynutí dvou týdnů došlo k vyhotovení listu na první zvod. Realizací zvodu byl vítěz sporu formálně uveden do držby nemovitosti, získal k ní zástavní právo a byl jako takový slavnostně provolán. Povinnému byla poskytnuta čtyřtýdenní lhůta k dobrovolnému vydání nemovitosti a nebo k podání námitek. Pokud k tomu nedošlo, vystavil úředník zemských desek nejvyšším purkrabím potvrzený obranný list a následovalo skutečné uvedení do držby nemovitosti. I v tomto případě hrozilo v případě nevydání nemovitosti prohlášení za odbojníka a zásah silou, tj. pomocí vojska.
Odkazy
Reference
Kategorie:Procesní právo