Fridrich Ferdinand Leopold Rakousko-Těšínský : Friedrich Ferdinand Leopold von Habsburg-Lothringen; (14. května 1821, Vídeň – 5. října 1847, Benátky) byl rakouský arcivévoda pocházející z těšínské neboli vojevůdcovské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie. Sloužil u rakouského válečného námořnictva a v letech 1844–1847 byl jeho vrchním velitelem v hodnosti viceadmirála.Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 597–598 (heslo Bedřich Ferdinand Leopold) ISBN 80-7185-070-5
Původ Byl třetím synem těšínského knížete arcivévody Karla Ludvíka a princezny Jindřišky Nasavsko-Weilburské.Rodokmen linie arcivévody Karla dostupné onlinePOUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 171–177 heslo Habsburg-Lothringen (Karlova linie) ISBN 978-80-85955-39-2
Námořní kariéra náhled|vlevo|Arcivévoda Fridrich Ferdinand s dekorací Řádu zlatého rouna Studoval soukromě, k jeho pedagogům patřil mimo jiné pozdější ministr financí Andreas von Baumgartner, v technických a vojenských oborech jej vzdělávali pozdější generálové Josef von Gallina a Franz von Hauslab. Kromě němčiny ovládal perfektně francouzštinu a italštinu, dobře mluvil také anglicky. V roce 1833 se stal poručíkem u 6. husarského pluku. Vzápětí za svou životní kariéru zvolil službu u námořnictva, což bylo u habsburského rodu neobvyklé. K námořnictvu vstoupil ve čtrnácti letech (1835) v hodnosti plukovníka a ještě téhož roku získal hodnost kapitána řadové lodi.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 12 dostupné online Sloužil na korvetě SMS Carolina (1837) a tentýž rok na fregatě SMS Medea absolvoval cestu do Neapole. Jako velitel fregaty SMS Guerriera absolvoval v letech 1838–1839 cestu po Středomoří, navštívil Livorno, Toulon, Gibraltar, Alžír a Korfu. V roce 1839 byl velitelem námořní divize v Jaderském mořiMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 13 dostupné online a znovu cestoval do Řecka.
Jako námořní vojevůdce se vyznamenal v letech 1840–1841 během mezinárodního zákroku proti egyptskému místokráli Muhammadovi Alímu (druhá turecko-egyptská válka). Proslavil se při obléhání Saidy dobytím pevnosti (1841). Odtud pokračoval do Sýrie a Palestiny, kde jako rakouská námořní posila v britsko-turecké válce dobyl pevnost Saint-Jean d'Acre,RYNIEWICZ, Zygmunt: Lexikón námorných bitiek; Bratislava, 2020; s. 404–405 (heslo Dobytie Acry v Palestíne) ISBN 978-80-8046-979-5
Od roku 1841 byl velitelem námořní základny v Benátkách a o rok později na fregatě SMS Bellona navštívil Anglii. V roce 1843 byl jmenován velitelem jednotek námořní pěchoty s hodností kontradmirála (17. února 1843). Nakonec se v hodnosti viceadmirála (respektive polního podmaršála) stal vrchním velitelem námořnictva (21. srpna 1844).Služební postup arcivévody Fridricha Ferdinanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 130 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1845; Vídeň 1845; s. 8, 593 dostupné online Ve své nové funkci se s chutí pustil do práce. Snažil se zlomit monopol benátských dodavatelů a správní úřad pro námořnictvo podrobil tvrdé kontrole. Nechal postavit sklady pro uložení výstroje lodí mimo službu, zavedl pravidelnou námořní výuku a pro žáky pátého ročníku námořní akademie přímou službu na lodích. Též vydělil dělostřelectvo jako samostatnou složku. Námořnictvo v té době patřilo k okrajovým složkám ozbrojených sil Rakouského císařství, v osobě arcivévody Fridricha ale získalo významného a vlivného patrona, který dokázal získat pro budování lodí značné finanční prostředky. Na tradici podpory námořnictva z řad císařské rodiny navázali později arcivévodové Ferdinand Maxmilián a František Ferdinand d’Este.
I ve funkci vrchního velitele námořnictva byl nadále na cestách, znovu navštívil Neapol nebo Istanbul, plavil se i v Atlantiku. V roce 1845 doprovázel svého staršího bratra arcivévodu Albrechta na cestě po německých zemích, do Belgie, Nizozemí a Spojeného království s audiencí u královny Viktorie. Na přelomu srpna a září 1846 organizoval manévry rakouského námořnictva u ostrova Vis.
Zemřel na žloutenku 5. října 1847 v Benátkách a jeho tělo spočinulo v kostele San Giovanni in Bragora.
Tituly a vyznamenání Od narození užíval titul arcivévody s nárokem na oslovení Jeho císařská a královská Výsost (Seine Kaiserliche und Königliche Hoheit). Jako příslušník vládnoucí dynastie obdržel v roce 1838 automaticky Řád zlatého rounaSeznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online a za účast v tažení proti Sýrii získal v roce 1840 rytířský kříž Řádu Marie Terezie.Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army.co.uk dostupné online Kromě toho byl nositelem několika zahraničních vyznamenání.Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Fridricha Ferdinanda in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1847; Vídeň, 1847; s. 13 dostupné online Od roku 1835 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16 dislokovaného v Trevisu.
Rakousko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1838) 60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1840)
Zahraničí 60x60pixelů Řád sv. Jiří IV. třídy (1840, Rusko) 60x60pixelů Pour le Mérite (1840, Prusko) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Ondřeje (1841, Rusko) 60x60pixelů Řád slávy s brilianty (1841, Osmanská říše) 60x60pixelů velkokříž Řádu lázně (1843, Spojené království) 60x60pixelů velkokříž Řádu věže a meče (1844, Portugalsko) 60x60pixelů rytíř Řádu černé orlice (1843, Prusko) 60x60pixelů rytíř Řádu sv. Huberta (1843, Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu nizozemského lva (1845, Nizozemsko) 60x60pixelů velkokříž Ludvíkova řádu (1845, Hesensko) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Ferdinanda (1846, Království obojí Sicílie) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (1847, Papežský stát) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Alexandra Něvského (1847, Rusko) 60x60pixelů Řád svaté Anny I. třídy (1847, Rusko) 60x60pixelů Řád bílého orla (1847, Rusko)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Literatura
SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl I. 1808–1895; Biblio Verlag Osnabrück, 1997; s. 39–44 (heslo Friedrich Kaiserlicher Prinz und Erzherzog von Oesterreich) ISBN 3-7648-2511-1
Externí odkazy
Kategorie:Habsbursko-lotrinští v 19. století Fridrich Ferdinand Kategorie:Rakouští admirálové Kategorie:Velitelé rakouské floty Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Maltézští rytíři Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu lázně Kategorie:Nositelé Řádu svatého Ferdinanda za zásluhy Kategorie:Nositelé Řádu svatého Huberta Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče Kategorie:Nositelé Řádu nizozemského lva Kategorie:Nositelé Řádu Ludvíkova Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Narození v roce 1821 Kategorie:Narození 14. května Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí v roce 1847 Kategorie:Úmrtí 5. října Kategorie:Úmrtí v Benátkách Kategorie:Pohřbení v Benátkách Kategorie:Muži