Chris Spedding, rodným jménem Peter Robinson, (* 17. června 1944 Staveley, Derbyshire, Anglie) je anglický kytarista, zpěvák a hudební producent. Vyrůstal u adoptivních rodičů a prvním nástrojem, na který ve věku devíti let začal hrát, byly housle. Rovněž hrál na klavír, který se nacházel v jejich domě. Čtyři roky po houslích začal hrát na kytaru. Nedlouho poté, co na nástroj začal hrát, založil svou první kapelu, po níž následovalo několik dalších uskupení. Kromě rokenrolu, který byl tehdy jeho primárním žánrem, se rovněž zajímal o jazzovou hudbu. V šedesátých letech doprovázel coby sideman velké množství jazzových hudebníků. Koncem dekády hrál s kapelou The Battered Ornaments a následně do roku 1972 působil ve skupině Nucleus. Obě skupiny byly zaměřeny na jazzovou či progresivní hudbu. Své první sólové album vydal v roce 1970. Tou dobou již byl zavedeným a brzy uznávaným studiovým hudebníkem, který spolupracoval například s Memphis Slimem, Mikem d’Abem i Eltonem Johnem.
V pozdějších letech následovalo několik dalších sólových alb, úspěchu se mu dostalo roku 1975 s hitovým singlem „“. V letech 1972 až 1974 hrál se skupinou Sharks, kterou sám označoval za první skutečnou rockovou kapelu, jíž byl členem. V roce 1975 se stal členem doprovodné skupiny velšského hudebníka a skladatele Johna Calea, s nímž v té době rovněž nahrál dvě alba a občasně s ním spolupracoval i v osmdesátých a devadesátých letech. Svého času byli švagry – jejich manželky byly sestrami. Koncem sedmdesátých let byl členem doprovodné skupiny zpěváka Bryana Ferryho, s nímž obnovil spolupráci v novém tisíciletí. Od konce sedmdesátých let žil ve Spojených státech amerických, kde nějaký čas působil ve skupině The Necessaries a rovněž se začal věnovat produkci nahrávek jiných interpretů. Dlouhodobou se stala také jeho spolupráce s rockabillyovým zpěvákem Robertem Gordonem.
Dětství (1944–1960) Chris Spedding se narodil jako Peter Robinson dne 17. června 1944 v obci Staveley v anglickém hrabství Derbyshire. Jeho matkou byla Edith Werner Robinson, tehdy třicetiletá žena, která pracovala jako sekretářka. Jeho otec se jmenoval Cedric „Jack“ White a působil v letectvu na pozici navigátora. Dne 18. října 1943 při sestřelení letadla zahynul.Bright, s. 510. Již několik měsíců před narozením svého syna měla matka, v té době provdaná za jiného muže, jasno v tom, že jej dá k adopci, a těhotenství podstoupila v tajnosti. Svého syna následně vychovávala po dobu nezbytně nutnou, tedy po tři měsíce, a následně byl Peter adoptován párem sheffieldských čtyřicátníků, Jacka a Muriel Speddingových.Bright, s. 2. Rodné příjmení nové matky bylo Toundrow a za Jacka Speddinga se provdala roku 1935. Brzy se ukázalo, že nemohou mít vlastní děti. Po vypuknutí války se dočasně starali o dva německé židovské chlapce, přivezené do Anglie v rámci Kindertransportu. Později se o chlapce starala jejich vlastní matka, která za nimi přijela do Anglie, a rodiny zůstaly i poté v kontaktu.Bright, s. 3. Adoptovaného syna přejmenovali na Christopher John Spedding. Když mu byly tři roky, rodiče adoptovali dívku jménem Peggy (později známou jako Maggie).Bright, s. 4. Rodiče velmi obdivovali operu a klasickou hudbu a kromě řady gramofonových desek s touto hudbou měli doma také klavír. Otec byl varhaníkem a matka zpívala ve sboru. Malý Chris se tedy od malička seznamoval se hrou na klavír a sám zpíval v kostelním sboru, přestože jakékoliv formální umělecké vzdělávání vzdorovitě odmítal.Bright, s. 5. V devíti letech mu rodiče zakoupili housle z osmnáctého století, na které se začal učit hrát. Přestože byl levákem, na housle hrál jako pravák (stejně jako v pozdějších letech na kytaru).Bright, s. 7. V roce 1953 se Speddingovi přestěhovali ze Sheffieldu do Birminghamu.Bright, s. 8.
Výrazným mezníkem ve Speddingově životě byla chvíle, kdy v roce 1956 poprvé uslyšel píseň „Heartbreak Hotel“ od Elvise Presleyho.Bright, s. 11. Od té doby byl jeho vzorem Presleyův dvorní kytarista Scotty Moore. Rovněž obdivoval Dennyho Wrighta, který hrál s Lonniem Doneganem. Postupně začal objevovat další podobnou hudbu a snažil se ji interpretovat na houslích – zkoušel například písně od Eddieho Cochrana či Buddyho Hollyho, přičemž housle držel jako kytaru.Bright, s. 12. V té době hrál ve školním orchestru, avšak dělal vše pro to, aby byl vyhozen – hru často díky záměrně rozladěným houslím sabotoval. Nakonec byl úspěšný a z orchestru byl vyhozen.Bright, s. 13. V tuto chvíli vše směřoval k tomu, aby získal kytaru. Rodiče nový populární styl hudby, rokenrol, neuznávali a odmítali jej podpořit. Po neúspěšném pokusu o výrobu kytary vlastníma rukama mu nakonec roku 1957 rodiče jednu skutečnou zakoupili.Bright, s. 14. Šlo o akustickou kytaru, neboť rodiče věřili, že Chris z rokenrolového období vyroste a začne studovat klasickou kytaru.Bright, s. 15. Nedlouho poté Spedding založil svou první skifflovou kapelu pojmenovanou Hot Spuds podle jeho přezdívky (Spuds) a s ní měl již v roce 1957 první veřejné vystoupení coby kytarista.Bright, s. 18. Kromě hudby se během školních let věnoval tvorbě karikatur a psaní básní. Za jednu z nich, nazvanou Battle (Bitva), získal školní cenu.Bright, s. 21. V roce 1959 se rodina Speddingova vrátila zpět do Sheffieldu.Bright, s. 23. V té době se Spedding začal více zajímat o jazz, a přestože ani tento styl hudby jeho rodiče příliš nepodporovali, byl pro ně přijatelnější než rokenrol.Bright, s. 26. Tou dobou mu zakoupili první elektrickou kytaru (Höfner Senator).
Kariéra
Počátky (1960–1966) V únoru 1960 založil kapelu The Vulcans, v níž dále hráli Len Singleton (rytmická kytara), Pete Bruce (baskytara), Richard Smith (bicí) a dva zpěváci: Keith „Fanny“ Singleton a John Frith.Bright, s. 28. Kapela později prošla personálními změnami na postu baskytaristy (nakonec se této pozice ujal Len Singleton). Hrála převážně coververze skifflových a rokenrolových písní a nejčastěji vystupovala v mládežnických klubech a po roce činnosti se rozpadla.Bright, s. 30. Po dokončení školy se v srpnu 1961 odstěhoval do Londýna.Bright, s. 35. Zde začal pracovat v obchodě s hudebninami nazvaném The Clifford Essex.Bright, s. 41. Kromě prodeje nástrojů se obchod věnoval vydávání partitur a také vlastního časopisu BMG (Banjo, Mandolin, Guitar). Spedding zde vyřizoval korespondenci, psal aranžmá a přispíval vlastními články do časopisu.Bright, s. 42. První kapelou, s níž v novém bydlišti začal vystupovat, byla countryová Bill Jordan and his Country Boys. Specializovala se na coververze písní například od Johnnyho Cashe, Hanka Williamse a Jimmyho Rogerse. Kromě Spojeného království kapela hrála i v zahraničí, a to v Paříži, často však vystupovala na britských základnách amerického letectva.Bright, s. 43.
V roce 1962 vydal The Clifford Essex Speddingův tutoriál pro countryovou hru na kytaru Play Country Style Guitar. Během necelých osmnácti měsíců se prodalo pět tisíc výtisků.Bright, s. 46. Tou dobou začal hrát i jazzovou hudbu s tehdy třináctiletým vibrafonistou Frankem Ricottim. Brzy začali doprovázet takové hudebníky, jakými byli saxofonista Dick Heckstall-Smith a trumpetista Ian Carr.Bright, s. 48. S Ricottim rovněž působil ve skupině kontrabasisty Grahama Colliera, s nímž vystupoval převážně na univerzitách. V té době měl také první zkušenosti s drogami, konkrétně s amfetaminem.Bright, s. 51. V roce 1964 přijal nabídku, aby po dobu dvou měsíců hrál na lodi SS Himalaya při cestě do Austrálie.Bright, s. 52. Po návratu do Londýna v únoru 1965 začal hrát v kapele Nata Templa, s nímž s přestávkami vystupoval až do roku 1969.Bright, s. 60. Zároveň spolupracoval s Tommym Kinsmanem, Sidem Phillipsem a Montem Frankem. V té době stále sledoval inzeráty rockových kapel v Melody Makeru, které sháněly kytaristu, avšak úspěšný nebyl. V roce 1966 absolvoval první oficiální nahrávání – hrál na demonahrávkách zpěvačky Dany Gillespie.Bright, s. 58.
The Battered Ornaments (1967–1969) náhled|vlevo|Chris Spedding během koncertu Bryana Ferryho v Cardiffu (2003) V roce 1967 začal Spedding vystupovat s kapelou The Battered Ornaments, kterou dal dohromady básník a textař Pete Brown. Spedding, který již delší dobu hledal rockovou kapelu, v níž by mohl hrát, uvedl, že tato skupina byla dokonalá v tom, že byla kombinací rocku, jazzu a anarchie.Bright, s. 69. Skupina ve svém klasickém složení fungovala přibližně rok a půl a odehrála více než stovku koncertů. Přesto měl Spedding v roce 1968 dostatek volného času, aby se stal členem další kapely, bluesrockové skupiny Smile.Bright, s. 70. Koncem května toho roku kapela vydala svůj první singl „“, jehož producentem byl Lionel Morton. Spedding na nahrávce hrál na nenáviděné housle a také na baskytaru, na níž hrál již v minulosti s Montem Frankem.Bright, s. 71. Existence kapely byla velmi krátká. Téhož roku Spedding hrál na prvním albu kvarteta Franka Ricottiho s názvem a rovněž jej doprovázel při koncertech.Bright, s. 73.
V lednu 1969 zaskakoval při londýnském uvedení muzikálu Vlasy. Kromě The Battered Ornaments doprovázel Spedding v roce 1969 Paula Jonese, Alana Price, Mika Westbrooka, ale také zpěvačku Dusty Springfield.Bright, s. 74. Toho roku vydali The Battered Ornaments své první album s názvem . V době nahrávání se ve studiu zastavil Jack Bruce, který Speddinga pozval na nahrávání svého prvního sólového alba Songs for a Tailor. Tento okamžik odstartoval Speddingovu kariéru studiového hudebníka.Bright, s. 80. Ještě roku 1969 nahrál s The Battered Ornaments druhou desku Mantle-Piece, a to již bez dosavadního lídra Petera Browna, kterého ostatní členové vyhodili. Novým vůdcem se stal Spedding, který v několika písních na albu rovněž zpíval. V červenci 1969 odehráli týdenní koncertní rezidenci v Hamburku a později vystupovali i v Kodani.Bright, s. 88. Svou činnost soubor ukončil v prosinci 1969.Bright, s. 90.
Studiový hudebník a sólové projekty (1969–1972) V prosinci 1969, ještě před definitivním rozpadem The Battered Ornaments, se Spedding stal členem jazzrockové kapely Iana Carra Nucleus.Bright, s. 100. Již v lednu šla kapela do studia, kde nahrála své debutové album pojmenované Elastic Rock.Bright, s. 102. V červnu kapela vystupovala na Montreuxském jazzovém festivalu, kde získala hlavní cenu.Bright, s. 104. Následovala cesta do Spojených států amerických, kde zahráli mimo jiné na Newportském jazzovém festivalu. Šlo o Speddingovu první cestu na americký kontinent.Bright, s. 106. Ještě roku 1970 Nucleus vydali své druhé album We'll Talk About It Later. V té době se rovněž podílel na Carrově desce Greek Variations a zanedlouho se skupinou Nucleus nahrál ještě její třetí desku Solar Plexus, avšak již na jaře 1971 kvůli neshodám s Carrem odešel.Bright, s. 107.
Po úspěchu alba Songs for a Tailor se Chris Spedding stal vyhledávaným londýnským studiovým hráčem.Bright, s. 99. Této práci se věnoval již během členství ve skupině Nucleus, ale po odchodu se stala jeho hlavní činností. Často byl ve studiu šest dnů v týdnu, přičemž po večerech ještě vystupoval s různými hudebníky, například s Petulou Clark, Lulu či Barbarou Thompson, ale také Američanem Garym Burtonem, při koncertech.Bright, s. 110. Navíc během dopolední hrál na nahrávkách reklamních znělek, jejichž autorem byl často Jeff Wayne.Bright, s. 111. Roku 1970 se poprvé setkal se zpěvákem a producentem Mikem Battem, s nímž nahrál několik alb, často orchestrálních.Bright, s. 112. Mezi hudebníky, na jejichž albech v té době hrál, patří například Memphis Slim, Harry Nilsson a Sixto Rodriguez. Na mnoha albech, jejichž nahrávání se Spedding účastnil, není uvedeno, zda na výsledné vydané desce skutečně byly jeho party použity – v některých případech mohly být přenahrány jiným kytaristou, případně použity bez uvedení v bookletu.Bright, s. 139.