vpravo|náhled|upright=0.9|Bronzová replika Mjöllniru (Thórova kladiva) ze Skåne (originál 9. století) je dnes typickým doplňkem severských novopohanů.
Germánské a severské novopohanství nebo neopohanství (přívlastek „severské“ je kulturní a geografické upřesnění téhož směru), též heidenismus (anglicky heathenry, heathenism), jsou moderní názvy směru řadícího se pod tzv. nová náboženská hnutí, který usiluje o obnovu předkřesťanského „pohanského“ náboženství starých Germánů a Seveřanů (severních Germánů). Vyznačuje se obnovou polyteismu prostřednictvím pečlivého rekonstruování, tento přístup je proto nazýván rekonstrukcionismem. Pro tento nový náboženský směr je charakteristické zejména to, že největší důraz klade na historickou autenticitu, ale v krajních případech se může pro svou rekonstrukci uchylovat také k „volnějším“ eklektickým, esoterním nebo i okultním zdrojům a přístupům.
Kořeny germánského, resp. severského novopohanství sahají do období romantismu, přičemž jeho současná většinová podoba vznikala v 70. letech 20. století. Hlavními prameny moderního heidenismu jsou zejména historie, archeologie a dochovaná severská mytologie ve dvou jedinečných středověkých islandských rukopisech, básnických sbírkách skaldské poezie pojmenovaných shodně jako Eddy. Dnes je rekonstruované náboženství vyznáváno zejména v oblasti jeho původu, tj. v zemích Skandinávie, ale také ve Spojeném království a stalo se populárním také v Severní Americe.
Dnešní forma severského pohanství nazývaná jako Ásatrú byla zavedena skrze úsilí islandského sdružení Íslenska Ásatrúarfélagið (Islandské společenství Ásatrú). Státem uznané náboženství je mj. na Islandu (od roku 1973), v Norsku (od roku 1994), Dánsku (od roku 2003) a Švédsku (od roku 2007).
Termíny a podskupiny Ásatrú
náhled|upright=0.9|vpravo|Sigurblót (obětování pro vítězství) v létě roku 2009 na Islandu společenstvím Ásatrúarfélagið hlásící se k Ásatrú Ásatrú (z islandského Æsir) je nové náboženské hnutí, které se hlásí k náboženství rozšířenému ve starověku na severu Evropy. Termín se používá především ve Skandinávii a severním Německu. Čerpá inspiraci především z náboženství Skandinávie germánského vikinského období, tedy 8. až 11. století, jak je mimo jiné popsané v islandských Eddách (tzn. Poetické Eddě a Snorriho Prozaické Eddě). Tehdejší náboženství bylo nuceno ustoupit tlakům křesťanské Evropy.
Samotný výraz Ásatrú je novodobý: poprvé byl použit v dánské formě Asatro dánským romantickým myslitelem N. F. S. Grundtvigem ve spise Optrin af Norners og Asers Kamp z roku 1811.https://www.norsemyth.org/2022/05/and-all-generous-earth-asatru-ritual.html Grundtvig sám byl křesťanský duchovní, který měl nicméně hluboký zájem o předkřesťanské severské náboženství. Ásatrú je staroseverským a islandským ekvivalentem dánského slova Asetro. Po gramatické stránce se jedná o složeninu ze dvou výrazů. První je Ása-, genitiv plurálu od slova Ás, což je název pro boha z jedné skupiny severských bohů. Druhá část slova, -trú, znamená „víra, důvěra, vyznání, přesvědčení“ ap. (ve staré angličtině slovo truth znamená „důvěru, dobrý úmysl (víru)“). V norštině je jeho ekvivalentem Åsatru, v švédštině Asatro, v dánštině Asetro a v anglosaštině Ēsatrēowð, tyto formy se začaly používat v devadesátých letech. V anglofonních a německy mluvících zemí Evropy se slovem Ásatrú často míní veškeré germánské novopohanství.
upright=0.8|náhled|vlevo|Členové Forn Sed Sweden (dříve Swedish Asatru Assembly) během blótu v roce 2008. Cílem a hlavním smyslem Ásatrú je rekonstruovat a praktikovat předkřesťanské náboženství Eddy. Ásatrú bylo znovuoživeno v šedesátých a počátkem sedmdesátých let 20. století. Sdružení Íslenska Ásatrúarfélagið () bylo založeno o letním slunovratu 1972. O rok později bylo Ásatrú uznáno islandskou vládou jako oficiální náboženství, zejména díky úsilí Sveinbjörna Beinteinssna. Po nějakém čase Američan Steven McNallen, bývalý letec U. S. Army, začal vydávat nezávisle na Íslenska Ásatrúarfélagið brožurky s názvem The Runsone ve Spojených státech. Založil organizaci s názvem Viking Brotherhood, která se později přejmenovala na Asatru Free Assembly. McNallen také stál u zrodu Ásatrú Folk Assembly (AFA), která existuje dodnes. Zasadil se o velké rozšíření Ásatrú nejen do USA.
upright=0.7|náhled|vpravo|Sveinbjörn Beinteinsson, vůdce islandské Ásatrúarfélagið během blótu roku 1991 Skandinávské Ásatrú, představované například islandskou organizací Ásatrúarfélagið, založenou v roce 1972, klade důraz na panteismus a skandinávský folklór. V současnosti se preferující spíše termíny jako Forn Siðr „dávný obyčej“ nebo Nordisk sed „severský zvyk“. V USA je Ásatrú chápáno jako domorodé náboženství Severní Evropy sahající hluboko do historie. Americký religionista a vědec Michael Strmiska také poukazuje na více zbožný a emocionální ráz amerického Ásatrú.
náhled|upright=0.6|vlevo|Kladivo Mjöllni (zde replika ze Skåne) je nejčastějším amuletem Ásatrú Vyznavači Ásatrú („víry v bohy“) oslavují staré severské (severogermánské) bohy (neboli Ásy) a bohyně (neboli Ásynje), do jejichž rodu spadají také božstva z rodu Vanů a obrů (neboli jötunů, hrímtursů apod.). Vanové a obři jsou religionisty považováni za starší rody (archaičtější typy) božstev (na rozdíl od typicky indoevropských Ásů), kteří byli k Ásům postupně přidruženi. V porovnání s Ásy jsou bohové z rodu Vanů více zaměřeni na přírodu a plodnost, také se od Ásů lišili (dle severských mýtů) odlišnými zvyky a zákony, které však po jejich porážce byly nahrazeny novými. Vanové jsou totiž pravděpodobně reprezentanty staršího společenského uspořádání, které bylo postupně nahrazeno novějším-indoevropským, jež reprezentují Ásové.
Heidenismus Heidenismus (anglicky heathenry či heathenism, ze staroseverského heiðinn, staroanglického hæðen, starohornoněmeckého heidan) je germánskou obdobou latinského slova paganus – pohan. Někteří zastánci tohoto označení jej používají pouze pro přísně rekonstrukcionistické přístupy a synkretické, okultní a mystické tradice do něj nezařazují. Často je preferováno zastřešujícími organizacemi jako je British Heathen Alliance, American Heathen Nation a Canadian Heathen House.
Forn Siðr Staroseverské Forn Siðr, anglosaské Fyrnsidu, starohornoněmecké Firner situ, současné skandinávské Forn Sed a německé Firne Sitte jsou analogická sousloví znamenající "starý/dávný obyčej/zvyk". Užívá se především ve Skandinávii a Německu a to jak pro germánskou předkřesťanskou kulturu obecně, tak konkrétně pro náboženství. Forn Siðr je také název největší dánské novopohanské organizace, která je od roku 2003 v Dánsku oficiálně uznaným náboženstvím.
Theodismus a wodenismus upright=0.7|náhled|vlevo|Ohraničené obřadní místo v lese ve Shropshire v Anglii Theodismus nebo Þéodisc Geléafa (staroanglicky „kmenová víra“) původně označoval hnutí usilující o rekonstrukci anglosaského náboženství. V současnosti se používá i pro ostatní germánské novopohany, a to především ty, kteří obhajují či praktikují neotribalismus. Jiný termín související s anglosaským novopohanstvím je wodenismus (anglicky Wodenism), který je odvozen od nejvyššího boha Wodena (Ódina).
Vanatrú, dísitrú a rökkatrú upright=0.8|náhled|vpravo|Přírodní oltář švédského Forn Sed věnovaný nornám Existuje také termín vanatrú, odkazující na uctívání Vanů, druhé božské rodiny staroseverského panteonu. Tito vyznavači alternativního proudu severského novopohanství označovaných vanatrú (víra či důvěra ve Vany) se zaměřují na božstva plodnosti, bohatství a magie (Freyu, Freye, Njörda a někdy také Nerthus, starogermánská bohyně zmiňovaná Tacitem, která tyto bohy doplňuje a ujímá se role družky-sestry Njörda a matky Freye a Freyi – pozn.).
Označení dístrú (víra či důvěra v dísy) se pojí k nižším bohyním osudu, vegetace a smrti norny a valkýry. K dísám náleží také bohyně Freya. Pojem rökkatrú (ze slova soumrak) má zas pro změnu odkazovat k jinému druhu vyznavačů, kteří dávají přednost odvrácené temnější straně severské mytologie, sem náleží spíše záporné božstva a bytosti jako jsou Loki (dle mýtů přijatý mezi Ásy, avšak zrazující je), Fenrir, Angrboda, Jörmungandr, Nidhogg a Surtr, kteří v kosmologii hrají úlohu negativní nebo zcela destruktivní, úlohy a dle mýtů mají rozpoutat i poslední bitvu s bohy Ragnarök. V hlavním proudu mohou být pochopitelně tyto postavy přehlíženy a jiní novopohané jim z nějakých důvodů mohou dávat přednost, ať už jsou jejich důvody jakékoli.
Ať už členové Ásatrú, nebo lidé, kteří sami sebe označují jinak, jsou ve všech případech vyznavači stejné germánské (resp. severské) mytologie a svou verzi polyteistického náboženství budují na základě stejných středověkých pramenů, především to jsou oboje islandské sbírky Eddy, jež jsou pro rekonstrukci germánského náboženství jakožto jediné záznamy germánských mýtů a náboženských představ seveřanů zcela nepostradatelné, avšak ani ty se neobejdou bez důkladných historických a archeologických zdrojů.
Ódinismus a wotanismus Termín ódinismus je odvozený od čelního boha severské mytologie a panteonu Ódina, se vžil zejména s hnutím spojeným s rasovou nebo völkisch ideologií. Obdobným označením je wotanismus, používané pro hnutí založené na myšlenkách amerického neonacisty Davida Lanea.
Víra a bohové upright=1.0|náhled|vpravo|upright=0.9|Freyův oltář při blótu členů Forn Sed Švédsko, rok 2010 Germánské novopohanství je zpravidla rekonstrukcionistické a jeho vyznavači uctívají více bohů a bohyní. Běžný je však také panteismus a měkký polyteismus, například Ásatrúarfélagið definuje Ásatrú jako „severský panteismus“. Většina z tradic sdílí pohled na svět zahrnující víru ve Wyrd, tj. osud a božský řád světa.
Germánské novopohanství tradičně rozděluje bohy a jim podobné bytosti do „třech skupin“: Ásy a Ásynje (bohy a bohyně) spojených především s kosmickým řádem, právem a válkou, mezi ně se řadí i někteří Vanové, přidružených k Ásům, ti jsou obvykle spjati s bohatstvím, přírodou a plodností. Třetí skupinou jsou Dísy, mezi ně patří norny i valkýry, které určují osud všem bytostem, smrtelníky i bohy nevyjímaje. Důležitou funkci mají také různí duchové jako např. álfové, landvættir a další. Dále jsou uctíváni předkové.
upright=0.9|náhled|vlevo|upright=0.8|Oltář v interiéru K obyvatelům devíti světů patří také rasa obrů (mraziví obři – „hrímtursové“ a skalní obři), patří mezi ně Jötunnové obývající svět zvaný Jötunheim. Obři jsou spojeni s prapůvodními (primordiálními) přírodními živly, chaosem a rozkladem. Germánské novopohanství je zpravidla neuctívá a obři plní spíše negativní úlohu démonů a protivníků lidí i bohů, nicméně někteří příslušníci tohoto druhu byli přijati mezi Ásy (tj. bohy) a jako bohové mohou být uctíváni.
Podle severských mýtů došlo mezi Ásy a Vany k mytické válce, která skončila smírem a výměnou rukojmí. Vanové Njörd, Frey a Freya byli přijati mezi Ásy (bohy) a jsou od tohoto momentu severskou mytologií označováni také jako Ásové (bohové), podobně jako někteří obři (například Loki, jež je někdy označován také jako „lstivý Ás“, dle mýtů uzavřel s Ódinem pokrevní bratrství). Existují tedy četné hypotézy o tom, že Vanové a obři mohli být staršími převzatými božstvy staršího (ještě před-germánského) obyvatelstva, které bylo postupně novou indoevropskou (germánskou) populací porobeno a asimilováno.
Ásatrú tedy uctívá všechny severské bohy (Ásy) včetně těch, kteří se dle mýtů k Ásům (bohům) přidali (Vanové a někteří obři), k tomu také náleží nižší božské bytosti jakými jsou například dísy (neboli nižší bohyně jako jsou valkýry a norny), álfové (elfové), skřítci a další přírodní bytosti ze severské mytologie a folklóru, též nechybí ani bytosti obávané, jako jsou například obři či trollové apod.
Praxe Blót náhled|upright=0.7|vpravo|Venkovní oltář členů Samfundet Forn Sed během svátku Jule