Židé v Japonsku jsou minoritní etnonáboženská skupina, čítající téměř 2000 členů (0,0016 % z celkového počtu obyvatel). První z nich se v Japonsku usadili v 16. století ve velmi malém počtu – kvůli zahraniční politice sakoku (, země v řetězech, tzn. zamknutá země). Kompletní izolace Japonska od okolního světa způsobila, že japonsko-židovské dějiny jsou velmi stručné.
Historie 19. století Vše začalo věkem zámořských objevů, kdy Japonsko, do té doby zcela neznámá krajina, byla postupně objevována portugalskými a nizozemskými obchodníky. První zmínka o židovském usedlíkovi nicméně pochází až z roku 1853, kdy skupina Židů vytvořila v Jokohamě komunitu čítající asi 50 rodin z různých koutů světa. Zde také vznikla první synagoga v Japonsku. Po velkém zemětřesení v Kantó se v roce 1923 mnozí přestěhovali do Kóbe.
V 80. letech 19. století byla založená další židovská komunita v Nagasaki. Její populace byla dvakrát větší než jokohamská. V letech 1900 až 1960 byla židovská komunita v Kóbe jednou z největších v Japonsku a její pestrá demografie zahrnovala Židy z Blízkého východu (Irák, Sýrie), ale také ze střední a východní Evropy (Německo, Polsko, Rumunsko).
Během této doby se rozrůstala tokijská komunita (dnes v Japonsku největší), kam proudili Židé především ze Spojených států amerických a západní Evropy.
20. století Plán Fugu Byl to právě plán Fugu, který přes svou antisemitskou podstatu zachránil nespočetné životy Židů za 2. světové války. Plán vycházel z antisemitského pamfletu Protokoly sionských mudrců, kde se píše, že Židé ovládají celý svět“. Zatímco Evropané se snažili tento problém vyřešit zlikvidováním všech Židů, Japonci se snažili zvelebit a využít „magické schopnosti Siónu“ pro dobro Japonska.
Plán je pojmenován podle nebezpečné ryby Fugu, která v případě nesprávného zpracování je smrtelná kvůli tetradotoxinu obsaženému v jejích orgánech, respektive játrech a kůži.
Japonské císařství a Židé Ačkoliv Japonské císařství brzy začalo spolupracovat s nacistickým Německem, premiér, ministr zahraničních věcí, ministr císařského námořnictva a další vydali dekret proti vyhoštění Židů z Japonska.
Antisemitismus v Japonsku thumb|Ghetto v Šanghaji (1943) Antisemitismus v Japonsku je poměrně malý, ač zdokumentovaný fenomén. Nespočetné množství rasistických tabu zakořeněných v západním světě a klasický element antisemitismu ovlivněný křesťanstvím nicméně v japonské mentalitě chybí, jelikož největší náboženské zastoupení v Japonsku má kombinace šintoismu s buddhismem. Stereotypy (i západní stereotypy) jsou často terčem satiry v japonské populární kultuře.
Podle Davida Kranzlera zásadní rozdíl mezi evropským a japonským antisemitismem je především ten, že evropský navazuje na křesťanstvím ovlivněnou představu přirovnávající Žida k Satanovi či Antikristovi, zatímco Japonci tuto představu neznají.Kranzler, David. Japanese, Nazis & Jews: The Jewish Refugee Community in Shanghai, 1938–1945. p.207
Protokoly sionských mudrců, dnes již známé jako klasický antisemitský podvrh, ovlivnily jisté kruhy japonské akademie a vojenství. To mělo za následek vzniku plánu Fugu, jehož cílem bylo zachránit evropské Židy před holokaustem a dopravit je přes šanghajské ghetto do Japonského císařství. Mezi ty, kteří pomáhali s přesunem, patřil například japonský konzul v Litvě Čiune Sugihara, který udělil více než 5000 japonských víz Židům, kterým hrozila smrt.
V průběhu války byla japonská vláda tlačena německými nacisty k uplatnění antisemitských zásad a ke konci války k zabití obyvatel šanghajského ghetta, nicméně japonská vláda tyto opakované snahy odkládala, až je nakonec zcela odmítla.
Rabíni Tokijská židovská obec r. Herman Dicker, 1960–1963, ortodoxní r. Marvin Tokayer, 1968–1976, konzervativní r. Jonathan Z. Maltzman, 1980–1983, konzervativní r. Michael Schudrich, 1983–1989, konzervativní r. Moshe Silberschein, 1989–1992, konzervativní r. Jim Lebeau, 1993–1997, konzervativní r. Carnie Shalom Rose, 1998–1999, konzervativní r. Elliot Marmon, 1999–2002, konzervativní r. Henri Noach, 2002–2008, konzervativní r. Rachel Smookler, reformní r. Antonio Di Gesù, 2009–současnost, konzervativní
Seznam japonských Židů Velvyslanci Eli Kohen
Ostatní James Rosenberg Alfred Birnbaum Dan Calichman Lopo Sarmento de Carvalho Julie Dreyfus Peter Drucker, Rachel Elior Ofer Feldman, Péter Frankl, matematik Marty Friedman Ayako Fujitani, (konvertita) Szymon Goldberg David G. Goodman Karl Taro Greenfeld Manfred Gurlitt
Suiren Higashino, fotografka, modelka (izraelská matka) Shifra Horn Chaim Janowski Max Janowski
Charles L. Kadis Kanji Ishizumi, konvert Rena "Rusty" Kanokogi, née Glickman Abraham Kaufman Michael Kogan, zakladatel Taito Corporation Fumiko Kometani, autor, umělec (konvertita) Setsuzo Kotsuji, profesor Hebreistiky (konvertita) Leonid Kreutzer, pianista
Yaacov Liberman Henryk Lipszyc Leza Lowitz, americký japanolog Alan Merrill Sulamith Messerer Emmanuel Metter Albert Mosse John Nathan Emil Orlík
Klaus Pringsheim Ludwig Riess Joseph Rosenstock, dirigent NHK Symphony Orchestra Jay Rubin
Arie Selinger Ben-Ami Shillony, izraelský japanolog(he) Kurt Singer Leo Sirota Dave Spector
Christopher W(ładysław Antoni). Szpilman Zerach Warhaftig Vladimir Ashkenazy, „částečný“ Žid (patriarchální) Peter Barakan, „částečný“ Žid (patriarchální) Bernard Jean Bettelheim Hideo Levy, „částečný“ Žid (patriarchální) Steven Seagal, „částečný“ Žid (patriarchální)
Reference
Související články Plán Fugu Teorie společného původu Japonců a Židů
Externí odkazy
Obecné Židé a Japonci: Kulturní znaky a společné hodnoty Public Broadcasting System: Deset ztracených kmenů Izraele - Japonsko The Jews of Kobe
Kategorie:Dějiny Japonska Japonsko Kategorie:Dějiny Židů v Japonsku