Veléti (německy nebo , polsky ) byli v raném středověku širší skupina kmenů Polabských Slovanů (Wendů), která se zformovala do podoby volného kmenového svazu, do jehož čela byl dosazen společný kníže. Veléti byla skupina obývající východní části Polabí a západního Pobaltí. Kvůli politické nejednotě byli nuceni čelit mocným sousedním státům a považovány za snadný cíl k získání kořisti, navíc vzbuzovali pozornost také tím, že tvrdošíjně lpěli na svém pohanství a byli neteční vůči snahám o christianizaci, což z nich činilo cíl křesťanských misií. Roku 798 se velétský svaz rozpadl a kmeny se později v 10. století znovu spojily do pevnějšího kmenového svazu Luticů.
K Velétům (později Luticům) náležely kmeny Břežanů, Črezpěňanů, Dolenců, Došanů, Grozvičanů, Chyžanů (Kyšanů), Lekusiců (Lešiců), Moričanů, Neleticů, Ploňanů, Ránů, Ratarů, Rečanů, Sitňanů, Sprévanů, Stodoranů (Havolanů), Ukřanů a Voliňanů, Zemčiců aj. Roku 808 přešly na stranu Velétů také kmeny Smolinců a Gliňanů, původní spojenci svazu Obodritů. Stalo se tak na základě úspěšného vpádu Dánů na obodritské území.
Historie V 8. století Veléty napadla ze západu mocná Franská říše. Došlo k tomu po vojenském podmanění pohanských Sasů Franky, kteří byli následně přivedeni ke křesťanství za pomoci násilí. Vítězství Franků bylo zakončeno brutálním masakrem velké části vzdorujících Sasů roku 782. I o těchto událostech se mohli dozvědět prostřednictvím zpráv východní sousedé.
Roku 789 se franský císař Karel Veliký obrátil proti Velétům a vytáhl proti nim s podporou knížete Vlčana (Wiltzana) ze sousedního obodritského kmenového svazu. Veléti se stejně jako Obodrité sdružovali do kmenového svazu v čele s knížetem. V době inkriminovaného střetu s Franky vládl Velétům jistý kníže Dragovít. Patrně se jednalo o významného a respektovaného vládce, protože západní prameny ho titulují přímo jako „krále Velétů“ (latinsky ). Přestože Frankové Veléty přemohli a postoupili až k řece Pěně (Peene), čímž byl jejich kníže donucen k vyjednávání, podrobení se franské nadvládě a odevzdávání daně Karlovi, nebyli Slované ještě definitivně podmaněni jako v případě Sasů, ani nezmizeli.
K zhroucení vládnoucí systému kmenového svazu Velétů došlo roku 798 a roztroušené slovanské kmeny se znovu spojily až v průběhu 10. století do kmenového svazu Luticů.
Selhání misií Na západní křesťanské misie Slované reagovali podporou vlastních kultů a oproti předchozí pohanské praxi se stala běžnou výstavba bohatě zdobených chrámů a jmenováním pohanských kněží. Pohané se mohli poučit z vlastních chyb a nalézt inspiraci v organizačně vyspělejší křesťanské církvi, která usilovala o jejich konverzi. Z perspektivy polabských kmenů bylo křesťanství stále považováno za cizí víru jejich nepřátel a používající nesrozumitelný jazyk, protože tyto země nenavštívili ani žádní slovansky hovořící věrozvěstové, jak tomu bylo v případě Velké Moravy, kam přišli Cyril a Metoděj. I když se i mezi polabskými knížaty objevovali jednotlivci, kteří by se mohli vydat ve šlépějích Rostislava či Bořivoje, vždy narazili na mocnou pohanskou opozici.
Odkazy Související články Lutici Polabští Slované Obodrité
Externí odkazy
Kategorie:Polabští Slované Kategorie:Zaniklé státy Evropy Kategorie:Zaniklé monarchie Evropy