Povstání knížete z An-chua je označení pro vzpouru Ču Č’-fana, knížete komanderie z An-chua, proti vládě mingského císaře Čeng-te. Ču Č’-fan sídlil v Ning-sia, jednom z regionálních velitelství podél hranic říše Ming s Mongolskem a patřil k nejvýše postaveným členům císařského rodu v oblasti. Využil nespokojenosti místních vojáků a důstojníků s daňovou politikou mingské vlády a 12. května 1510 se vzbouřil s oficiálním cílem odstranit od moci Liou Ťina, císařova eunucha a nejvlivnější osobnost vlády. Povstalci ovládli město Ning-sia a zlikvidovali místní vedoucí generály a úředníky, povstání se však nerozšířilo mimo bezprostřední okolí města. V reakci na vzpouru provládní velitelé z regionu začali shromažďovat vojska, zatímco vláda v Pekingu pověřila organizací potlačení vzpoury zkušené vojevůdce znalé místních poměrů – generála Šen Jinga a úředníka Jang I-čchinga – a jako posilu místních sil vyslala proti rebelům více než třicet tisíc vojáků pekingské posádky v čele s císařským eunuchem Čang Jungem.
Povstání se zhroutilo bez větších bojů po 18 dnech 30. května 1510, kdy skupina provládních vojáků v čele s generálem Čchiou Jüem, která se předstíraně přidala k povstalcům, obsadila palác knížete z An-chua a jeho samého zajala. Provládní síly poté vyčistily město a jeho okolí od povstalců a zatkly nebo zabily jejich vůdce. Po příchodu Šen Jinga, Jang I-čchinga a Čang Junga do Ning-sia byly vyšetřeny okolnosti vzpoury, odškodněni poškození a zajatí rebelové odvezeni k potrestání do Pekingu, kde jich téměř sto bylo popraveno a dvojnásobek potrestán vyhnanstvím. Knížeti z An-chua bylo přikázáno spáchání sebevraždy.
Kníže z An-chua a situace v Ning-sia
Ču Č’-fan byl člen dynastie Ming. Patřil k potomkům Ču Čana, knížete z Čching a šestnáctého syna Chung-wua, zakladatele a prvního císaře říše Ming. Roku 1492 zdědil titul knížete komanderie z An-chua. Sídlil v Ning-sia, centru jednoho z devíti pohraničních regionálních velitelství podél hranic říše Ming s Mongolskem. V Ning-sia byl jedním ze šesti knížat komanderie a mezi několika stovkami potomků Ču Čana žijícími v Ning-sia patřil mezi nejvýše postavené.
V prvním desetiletí 16. století stál v čele členů císařského rodu v Ning-sia Ču Tchaj-chung, kníže z Čching. Celkové velení v Ning-sia měli regionální velitel (voják), velký obránce (eunuch) a velký koordinátor (civilní úředník). Poslední dva též dohlíželi na členy císařského rodu. Rozdělení mocí a vzájemný dozor bylo prevencí před přílišnou nezávislostí regionu.Robinson, s. 22.
Eunuch Liou Ťin, který byl od roku 1507 nejvlivnějším mužem mingské vlády, inicioval finanční reformy, jejichž cílem bylo zvýšení státních příjmů. Mezi jinými i organizoval důsledné vymáhání daňových nedoplatků a zvyšovaní povinností a odvodů placených vojenskými domácnostmi, což v severním pohraničí říše Ming vyvolávalo neklid. Ču Č’-fan mezi svými důvěrníky Liou Ťina kritizoval, nicméně do roku 1510 zůstalo jen u slov.Geiss, s. 410. Pomocníci a důvěrníci knížete povzbuzovali k aktivnějšímu jednání a lichotili mu tvrzeními o jeho velikosti a předurčenosti k významným činům,Robinson, s. 19–20. knížete takto povzbuzovala i šamanka, kterou si vydržoval.Robinson, s. 18. Důvěrníci knížete byli vesměs důstojníky posádky Ning-sia, například Che Ťin (), který dosáhl povýšení na regionálního vojenského komisaře pomocí příspěvku odevzdanému státu (270 liangů, 10 kg, stříbra), na který si půjčil od knížete. Dalším byl Čou Ang (), který dosáhl stejné hodnosti stejnou cestou (tentokrát šlo o 200 liangů). K okruhu kolem knížete patřili též členové džentry: student místní konfuciánské školy Sun Ťing-wen () a několik bývalých studentů;Robinson, s. 20.
Povstání náhled|vlevo|Portrét císaře Čeng-te. Národní palácové muzeum, Tchaj-pej V březnu 1510 přijeli do Ning-sia pověřenci vlády, místopředseda Velkého odvolacího soudu Čou Tung (), eunuch Li Ceng () a velký koordinátor An Wej-süe (), kteří měli za úkol revizi (to jest zvýšení) daňových povinností vojenských domácností, čímž vyvolali nepřátelství dotčených důstojníků a vojáků vůči sobě a vládě. Che Ťin a Sun Ťing-wen v tom viděli příležitost k získání podpory pro revoltu a skutečně přesvědčili řadu důstojníků,Robinson, s. 23. kníže pak získal další, mimo jiné Sü Čchina (), velitele posádky v Pching-lu, necelých 70 km severně od Ning-sia.Robinson, s. 23–24.
Vzpouru Ču Č’-fan zahájil 12. května 1510, když pozval nejvyšší civilní a vojenské představitele oblasti – Li Cenga, regionálního velitele Ťiang Chana () a eunucha pro dozor nad střelnými zbraněmi () Čeng Kuanga () na banket ve svém paláci, při němž je knížecí ozbrojenci zabili.Robinson, s. 24. Týž den vzbouřenci obsadili důležité úřední budovy ve městě a zabili Čou Tunga, An Wej-süea, regionálního vojenského komisaře Jang Čunga () a další hodnostáře; osvobodili také vězně v městské věznici. Někteří níže postavení úředníci uprchli, zastrašená většina však od 13. května začala sloužit knížeti. Ču Č’-fan též vyzval k poslušnosti velitele posádek v okolí, především zástupce regionálního velitele Jang Jinga () a velitele jezdeckého sboru Čchiou Jüea ().Robinson, s. 25. Oba stáli před nelehkým rozhodováním – jejich rodiny se totiž nacházely ve městě. Čchiou Jüe se týž den vrátil do města, předal své vojáky pod velení Čou Anga, Che Ťina a Ting Kuanga (, další z důstojníků z okolí knížete), aby získal důvěru rebelů, načež se prohlásil nemocným a zůstal doma.Robinson, s. 26. Kníže zatím zabral úřední pokladnice a vybral nemalé příspěvky od přítomných členů císařského rodu. Také vydal prohlášení, které vysvětlovalo vzpouru jako vystoupení na obranu dynastie a říše proti zrádnému Liou Ťinovi, a rozšiřoval je po okolí. Svým pomocníkům, Che Ťinovi, Čou Angovi, Ting Kuangovi a dalším, udělil honosné tituly. Ve městě udržoval pořádek – popravil několik důstojníků a vojáků za plenění.Robinson, s. 27. Povstalci zabavili dostupné lodě a zakotvili je v přístavu v obranné formaci, aby zabránili případnému vylodění vládních vojsk.
Vládní oddíly zahájily akce 20. května – regionální velitel Cchao Siung () přivedl přes 2400 jezdců do Ling-čou, odděleném od Ning-sia Žlutou řekou. Další oddíl se usadil naproti městu Ning-sia na opačném (lingčouském) břehu Žluté řeky a zablokoval přepravu po řece. V Jen-suej (velké posádce na východě, v provincii Šen-si) tamní generálové rozhodli o soustředění 5000 vojáků k potlačení vzpoury. Dne 21. května vybraná skupina z oddílu strážícího Žlutou řeku ji překročila, zaútočila na jednotku vzbouřenců strážící přístav Ning-sia, ukořistila 17 lodí a zbraně a vrátila se na lingčouský břeh.Robinson, s. 28. Čchiou Jüe zatím předstíral nemoc a dával dohromady skupinu věrných důstojníků. Snažil se též přesvědčit (mimo jiné falešnými zprávami podsouvanými spolehlivými důstojníky) knížete a jeho důvěrníky, že hrozí bezprostřední nebezpečí útoku vládních vojsk. Ti proto rozptýlili většinu svých oddílů podél Žluté řeky a na přístupech k městu, přičemž ve městě samém zůstalo jen málo vojáků.Robinson, s. 29.Throness, s. 65–66.
Čchiou Jüe 30. května opět odmítl přijít ke knížeti, ten k němu vyslal na kontrolu Čou Anga. Čchiou Jüe ho zabil a se stovkou mužů zaútočil na knížecí palác, který obsadil, přitom zabil několik tuctů rebelů, včetně Sun Ťing-wena. Kníže padl do zajetí, řadoví povstalci se vzdali. Zajetí knížete Čchiou Jüe neprodleně oznámil i loajalistům (Cchao Siungovi) i povstalcům, aby podlomil jejich morálku. Che Ťin, Ting Kuang a několik dalších se rozhodli uprchnout do Mongolska, ale byli 31. května zajati hlídkou. Sü Čchin stejný den padl na útěku. Týž den vojáci Jang Jinga překročili Žlutou řeku a vstoupili do města, 1. června se přes řeku přeplavily i jednotky Cchao SiungaRobinson, s. 30. a v boji vyčistily město od povstalců.Robinson, s. 32. Likvidace všech povstaleckých oddílů v okolí však zabrala ještě několik dní.
Reakce pekingské vlády náhled|Portrét ministra Jang I-čchinga. Ku Jüan: Ku šeng-sien siang čuan lüe, 1830 Poté, co zpráva o vzpouře dospěla do Pekingu, císař Čeng-te po poradě se sekretáři, ministry a vojenskými veliteli přijal komplexní soubor opatření. K řízení boje proti vzpouře vyslal na místo Šen Jinga (), hraběte z Ťing-jang (), a vedoucího kontrolního úřadu Jang I-čchinga, jmenovaného nejvyšším velitelem cung-tu. Oba dlouho a úspěšně sloužili na severozápadních hranicích i přímo v Ning-sia a vláda očekávala, že využijí své znalosti prostředí i osobní svazky s místními důstojníky. Současně císař povýšil řadu důstojníků ningsiaské oblasti, včetně Čchiou Jüea. S cílem izolace povstalců od obyvatelstva schválil vytištění letáků, v nichž obyvatelům města Ning-sia a tamním členům císařského rodu sděloval, že stát zaujme shovívavý postoj k těm, kteří byli donuceni se připojit k povstáníThroness, s. 64–65.
Také vydělil 300 tisíc liangů (11,2 tuny) stříbra pro vojáky z Ning-sia, s tím, že každý povstalecký voják, který se vrátí na stranu vlády, dostane jeden liang (37,3 g); 2. června vyhlásil rozsáhlou amnestii pro vzbouřence (netýkala se několika nejtěžších zločinů), zrušil nové úpravy daní pro vojenské rolníky v Ning-sia a odpustil jim dlužné daně. Také amnestoval méně závažné trestné činy knížat v celé říši.Robinson, s. 31. Téhož dne pověřil eunucha Čang Junga dohledem nad vojenskými záležitostmi Ning-sia a vyslal ho tam v čele 30 tisíc mužů z posádky metropole. Bylo to poprvé v říši Ming, co měl eunuch samostatné velení nad armádou. Současně na doporučení Jang I-čchinga byl do Süan-fu, Ta-tchungu a Jen-suej poslán milion liangů stříbra na úhradu nákladů spojených s pohyby vojsk.
O zajetí knížete se vláda v Pekingu dozvěděla 15. června ze zprávy Cchao Siunga. Jang I-čching se o konci vzpoury dozvěděl ještě během cesty na místo, a z obavy, že nyní nepotřebné pekingské vojsko způsobí víc škody než užitku, naléhal na jeho odvolání, což císař schválil 23. června. Dne 14. července se Jang I-čching a Čang Jung setkali v Ling-čou na cestě do Ning-sia.Robinson, s. 34. Zorganizovali rozsáhlé vyšetřování okolností vzpoury, během něhož zatkli několik set lidí.Robinson, s. 35. Přijali řadu opatření k uklidnění situace, včetně odškodnění rodin obětí (po pěti lianzích stříbra) a zraněných (třemi liangy).Robinson, s. 36.
Čang Jung zajaté vzbouřence odvezl do Pekingu, kam přijel 13. září, kdy byli zajatci slavnostně předvedeni před císaře a vojenské i civilní hodnostáře ve Východní bráně Císařského města.Robinson, s. 39.Throness, s. 66. Necelá stovka rebelů byla popravena, 190 (včetně rodinných příslušníků popravených) odesláno do vzdálených pohraničních posádek.Robinson, s. 42. K Ču Č’-fanovi se, kvůli jeho členství v císařském rodu, císař Čeng-te zachoval milostivě: po několikaměsíčním věznění mu roku 1511Throness, s. 61. místo popravy dovolil spáchat sebevraždu.Robinson, s. 44. Všech pět synů Ču Č’-fana bylo uvězněno v Pekingu, oba mladší Ču Č’-fanovi bratři byli za účast v povstání vyloučeni z císařského rodu a ponecháni na svobodě. Kníže z Čching Ču Tchaj-chung podle vyšetřování nesplnil své povinnosti hlavy rodu, naopak byl loajální k Ču Č’-fanovi a předal mu finanční prostředky v hodnotě 10 tisíc liangů stříbra; Jang I-čching soudil, že chování knížete z Čching (a dalších přítomných členů císařského rodu) během vzpoury lze omluvit, vzhledem k ohrožení jejich životů povstalci, císař proto knížeti z Čching zachoval přízeň a daroval mu nemalé množství zlata a stříbra. Později však, na základě Jang I-čchingovy analýzy postavení a chování členů císařského rodu v provinciích, císař názor změnil a donutil ho k vrácení darů. Navíc zrušil jeho osobní gardu a omezil jeho příjmy a příjmy níže postavených členů císařského rodu z Ning-sia.Robinson, s. 40–41.