Portugalsko (), plným názvem Portugalská republika (portugalsky ), je stát ležící na Pyrenejském poloostrově v jihozápadní Evropě, jehož území zahrnuje také makaronéská souostroví Azory a Madeiru. Nachází se zde nejzápadnější bod kontinentální Evropy a jeho iberská část hraničí na západě a jihu s Atlantským oceánem a na severu a východě se Španělskem, které jako jediné má s Portugalskem pozemní hranici. Sever země je hornatý, ve vnitrozemí s náhorními plošinami, jih je převážně rovinatý; panuje zde středomořské podnebí, na severu teplé, na jihu horké. Jeho souostroví tvoří dva autonomní regiony, kontinentální část se dělí na 18 distriktů, na ploše asi 92 000 km² žije 10,6 milionu obyvatel. Hlavním a největším městem je Lisabon, mezi další velká města patří Porto, Vila Nova de Gaia, Amadora a Braga. Většina obyvatel jsou Portugalci, nejvíce cizinců jsou Brazilci, úředním jazykem je portugalština a čtyři pětiny obyvatel se hlásí ke katolické církvi.
Je to jedna z nejstarších zemí Evropy, přičemž její území bylo nepřetržitě osídlováno, napadáno a bojovalo se o něj již od pravěku. Území obývaly keltské a iberské národy, například Lusitánové, Galové, Keltové, Turdulové a Kinetové. Tyto národy měly obchodní a kulturní kontakty s Féničany, starými Řeky a Kartaginci. Později ho ovládli Římané, následovaly invaze germánských národů (především Svébů a Vizigótů) spolu s Alany a později s Maury, kteří byli nakonec vyhnáni během reconquisty. Země byla založena nejprve jako hrabství v rámci Leónského království v roce 868, oficiální nezávislost jako Portugalské království získala smlouvou ze Zamory v roce 1143. Portugalsko uskutečnilo četné objevy a námořní průzkumy za hranice severního Atlantiku a v 15. a 16. století vytvořilo jednu z nejdéle existujících námořních a obchodních říší, která se stala jednou z hlavních hospodářských a politických mocností té doby. Na konci 16. století Portugalsko bojovalo se Španělskem ve válce o nástupnictví portugalské koruny, což vedlo ke vzniku Pyrenejské unie. Po období značných portugalských ztrát byla v roce 1640 v důsledku Portugalské restaurační války za samostatnost (Guerra da Restauração) znovunastolena na trůn dynastie Braganzů.
Do počátku 19. století vedla kumulativní krize, události jako lisabonské zemětřesení v roce 1755, okupace země během napoleonských válek a následné vyhlášení nezávislosti Brazílie v roce 1822 k výraznému úpadku dřívějšího portugalského bohatství, po němž následovala občanská válka mezi liberálními konstitucionalisty a konzervativními absolutisty o královské nástupnictví, která probíhala v letech 1828–1834. Revoluce v roce 1910 svrhla staletou portugalskou monarchii a nastolila demokratickou, ale nestabilní První portugalskou republiku, kterou později vystřídal autoritářský režim Estado Novo (Nový stát). Demokracie byla obnovena po karafiátové revoluci (1974), která ukončila portugalskou koloniální válku a nakonec vedla ke ztrátě i zbývajících koloniálních držav.
Portugalsko je unitárním státem a parlamentní demokracií s poloprezidentským systémem, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Je to rozvinutá země s vyspělou ekonomikou, v indexu lidského rozvoje se umístila na 38. místě. Portugalsko zanechalo na celém světě hluboký kulturní, architektonický a jazykový vliv, a jeho dědictvím je přibližně 250 milionů portugalsky mluvících lidí po celém světě. Portugalsko je členem Organizace spojených národů, Evropské unie, schengenského prostoru a Rady Evropy, je také jedním ze zakládajících členů Severoatlantické aliance, eurozóny, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Společenství portugalsky mluvících zemí.
Název státu Název země vzešel z římského označení Portus Cale. Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Toto území získali kolem roku 200 př. n. l. Římané od Kartága v průběhu Druhé punské války. Vizigóti pak ve středověku upravili název území na Portucale, které později dalo vzniknout jménu Portugale čili Portugalsko. V 9. století pojem Portugalsko zahrnoval území cca mezi řekami Minho a Douro. Z názvu Portucale/Portugale bylo jeho zkrácením odvozeno taktéž dnešní jméno města nacházejícího se na místě přístavu původní osady Cale, tedy Porta.
Dějiny
Na území Portugalska se za posledních 3000 let vystřídalo mnoho civilizací. Féničané, Keltové, Řekové, Kartáginci, Římané i Arabové pozměnili a poznamenali vývoj této části Evropy. Ve 14. a 15. století to byli naopak Portugalci, kteří svými zámořskými objevy změnili tvář celého světa.
Rané dějiny a antika vlevo|náhled|200x200pixelů|Nález z jeskyně Aroeira Oblast dnešního Portugalska byla osídlena lidmi přibližně před 400 000 lety, kdy do ní vstoupil homo heidelbergensis. Nejstarší lidskou fosilií nalezenou v Portugalsku je 400 000 let stará lebka objevená v jeskyni Aroeira v roce 2014. Později se oblastí pohybovalo značné množství neandertálců, patrně sem z východu zatlačených expanzí homo sapiens. Homo sapiens dorazil do Portugalska asi před 35 000–40 000 lety a rychle se rozšířil po celé oblasti. Nálezy z Lagar Velho (nedaleko Leirie) z roku 1998 dokazují, že se v Portugalsku mohlo vyvinout i soužití neandrtálců a lidí moderního typu, což nálezy odjinud ze světa příliš nenaznačují.
V chalkolitu se na území dnešního Portugalska rozšířila kultura se zvoncovitými poháry, jejíž nálezy jsou ve velkém počtu doloženy například v povodí dolního Douro. vlevo|náhled|256x256pixelů|Kinetská stéla s nerozluštěným písmem Prvním známým kmenem, který portugalské území obýval, byli Kinetové, jak je nazval Hérodotos (Strabón později užíval název Conii, Římané je mylně ztotožňovali s Tartessy). Žili v jižních částech země v pozdní době bronzové. Vytvořili písmo, které je známo jako jihozápadní paleohispánské písmo, nalezené na mnoha stélách. Jazyk (někdy zvaný tartesština), který je tímto písmem zaznamenán, je ale neznámý. Původ kmene byl možná ligurský, někdy jsou Kinetové označováni i za Kelty. Písmo vykazuje určité podobnosti s fénickým, takže se jeho vznik někdy připisuje vlivu Féničanů, kteří dorazili k břehům Portugalska kolem roku 1104 př. n. l. Raní řečtí mořeplavci přišli do styku i s kmeny na severu, nazvali jejich území Ophiussa (v řečtině Země hadů), neboť místní prý uctívali hady. náhled|Chrám v Évoře, nejzachovalejší římská památka v zemi Po roce 1000 př. n. l. na území vpadli Keltové ze střední Evropy a postupně se smísili s původním obyvatelstvem. Keltové ovládli sever a střed země. Vytvořili osobitou kulturu, kterou archeologové nazývají kultura Castro, to proto, že Římané obyvatele nazývali castrae (oni sami sebe dùn nebo dùin). V roce 238 př. n. l. břehy Pyrenejského poloostrova obsadili Kartáginci. O pouhých devatenáct let později však na Pyrenejský poloostrov vstoupili též Římané, kteří za punských válek Kartágince z poloostrova vytlačili. Území se tak stalo součástí provincie Hispánie, po další správní reformě Římské říše se většina pozdějšího Portugalska ocitla v provincii Lusitánie, nazvané podle kmene Lusitánů, menší část v provincii Baetica. K nejvýznamnějším římským památkám v Portugalsku patří ruiny Conímbrigy.
V roce 155 př. n. l. vypuklo na severu provincie protiřímské povstání Lusitanů, v poslední fázi vedené Viriathem. Ten získal kontrolu nad celou západní Iberií. Řím poslal do Lusitanie několik legií, aby povstání potlačily, ale bezvýsledně. Římané situaci vyřešili tím, že podplatili Viriathovy spojence, kteří ho pak v roce 139 př. n. l. zavraždili. Následně se povstání rychle zhroutilo. V pozdním římském období, již křesťanském, se rozvíjela i vzdělanost, z Bracara Augusty (dnešní Bragy) pocházel významný historik Orosius, biskupem v Aquæ Flaviæ (dnes Chaves) byl Hydatius.
Svébové, Arabové a vznik Portugalska náhled|Pevnost Guimarães, symbol portugalské nezávislostiV 5. století vstoupily na území Portugalska germánské kmeny a na severozápadě vytvořily Svébskou říši. Jejím králem-zakladatelem byl Hermerich (možná narozen na Moravě). Centrum říše bylo v Braze. Tam působil i Martin z Dumia, který sehrál klíčovou roli v christianizaci Svébů. Díky tlaku Vizigótů se zhruba na jedno století prosadilo ariánství (465–550). Svébskou říši posléze Vizigóti dobyli a vládli Portugalsku tři století.
Roku 711 území dobyli muslimští Arabové. Muslimové ovládali Portugalsko pět století. Nejprve území podléhalo Umajjovskému chalífátu (711–750), později vznikl Córdobský emirát (750–929), nahrazený časem Córdobským chalífátem (929–1031). Po jeho pádu se území rozpadlo na mnoho malých islámských státečků zvaných Taifská království. Portugalské území nakonec ovládli sevillští Abbádovci, po nich roku 1086 Almorávidé, kteří přišli z Maroka, poté Almohadové taktéž z Maroka. Muslimské obyvatelstvo Portugalska se skládalo především z místních konvertitů (muladíů) a Berberů. Arabové tvořili jen nepočetnou vládnoucí šlechtu. vlevo|náhled|Dobytí Lisabonu Alfonsem I. V 9. století vzniklo v průběhu reconquisty Portugalské hrabství, jehož zakladatelem byl Vímara Peres. Jedním z prvních měst, které Vímara Peres založil, bylo Vimaranes, dnes známé jako Guimarães – proto je někdy nazýváno „místem narození portugalského národa“ nebo „město kolébka“. Po přelomových vítězstvích v bitvách na São Mamede (1128) a u Ourique (1139) začal hrabě Alfons I. Portugalský vystupovat jako první portugalský král (v roce 1179 byl uznán za krále i papežem Alexandrem III.). Alfons sehrál rozhodující roli i v reconquistě. Tzv. reconquista (v Portugalsku obvykle nazývaná Reconquista Cristã) byla dlouhodobým vojenským, politickým a civilizačním procesem znovudobytí Pyrenejského poloostrova křesťany. Za pomoci křižáků z různých evropských zemí dobyl Alfons Lisabon v roce 1147.Dobytí Lisabonu a reconquista Portugalska. Praha: Argo 2008. Reconquista byla v Portugalsku dovršena roku 1250, zatímco v sousedním Španělsku trvala až do roku 1492. Poslední muslimští Maurové byli z Portugalska vypovězeni roku 1497.
V roce 1373 uzavřelo Portugalsko spojenectví s Anglií. Velmi trvalé partnerství je někdy označováno za nejdéle trvající alianci na světě. Postupem času spojenectví přesáhlo pouhou vojenskou spolupráci a přineslo i silné obchodní a kulturní vazby. Zejména v Portu je dodnes viditelný anglický vliv.
Zámořská expanze a koloniální říše
náhled|Mapa maximálního rozsahu portugalské koloniální říše v období let 1415–1999 Portugalsko se stalo v průběhu 15. století za působení prince Jindřicha Mořeplavce, syna portugalského krále Jana I., průkopníkem zámořské expanze a získávalo rozsáhlé koloniální državy.vlevo|náhled|Vasco da Gama přistává v IndiiPo obsazení Ceuty (1415) postupovali mořeplavci dále podle afrického pobřeží, až roku 1488 Bartolomeu Dias obeplul Mys Dobré naděje. V roce 1498 přistál Vasco da Gama v Indii, kde vznikly další portugalské kolonie (od roku 1505 tzv. Portugalská Indie). V roce 1500 se portugalský cestovatel Gaspar Corte-Real dostal na území dnešní Kanady, dávno před Francouzi a Angličany. Afonso de Albuquerque dobyl indickou Gou (1510), malajskou Malaku (1511) a perský Hormuz (1515), a Portugalci ovládli lukrativní obchod s kořením z Moluk a navázali kontakty s Čínou a Japonskem. Ve stejné době pronikli Portugalci, vedení Pedrem Álvaresem Cabralem, také do Jižní Ameriky, kde vznikla jejich největší kolonie – Brazílie. Ačkoli se po dlouhou dobu věřilo, že prvními Evropany, kteří dorazili do Austrálie, byli Nizozemci, existují také určité důkazy, že Portugalci mohli objevit Austrálii už v roce 1521. Významným portugalským mořeplavcem byl i Fernão de Magalhães, byť pracoval ve španělských službách.