náhled|Pérotin (Perotinus Magnus): tříhlasé organum Alleluia nativitas (1160-1170), Magnus liber organi Modální notace je systém notace vícehlasé hudby, který se používal v západní Evropě v tzv. notredamské éře ve 12. století až do počátku 13. století. Modální notace se vyvinula z předchozí kvadrátní notace.
V dějinách evropské hudby byla modální notace prvním systémem, který umožňoval určovat rytmus, tedy pevně definovat sled dlouhých a krátkých notových hodnot. Tím, že tato notace dovolovala přesně zaznamenat rytmický průběh melodie, také usnadňovala koordinaci hlasů, a tak přispěla k dalšímu rozvoji evropské vícehlasé hudby.
Modální rytmus náhled|Rytmické mody V tehdejší hudbě převládaly rychlé třídobé rytmy a opakovaly se krátké rytmické formule (modi, viz tabulku na obrázku). Ve většině pramenů se uvádí šest rytmických modů, jak bylo poprvé vysvětleno v anonymním pojednání De mensurabili musica z doby kolem roku 1260. (Toto dílo bylo dříve připisováno Johannu de Garlandia, ten je však dnes považován pouze za editora, jenž na konci 13. století upravil text Hieronyma de MoraviaBaltzer, Rebecca A. "Johannes de Garlandia [Johannes Gallicus]" in: The New Grove Dictionary of Music and Musicians, druhé vydání, editoři Stanley Sadie a John Tyrrell. London: Macmillan Publishers, 2001.). V každém modu se pravidelně střídaly noty krátké (brevis) a dlouhé (longa), přičemž ovšem longa mohla být dvoudobá (imperfecta) nebo třídobá (perfecta) a brevis, obvykle jednodobá, mohla být za určitých okolností prodloužena na dvě doby ("alterována").
Tyto mody byly v teorii přiřazeny antickým metrickým stopám:
modus: dlouhá–krátká v poměru 2:1 (trochej) modus: krátká–dlouhá 1:2 (jamb) modus: dlouhá–krátká–dlouhá 3:1:2 (daktyl) modus: krátká–dlouhá–dlouhá 1:2:3 (anapest) modus: řada dlouhých not, po třech zpravidla následovala pauza (spondej) modus: řada krátkých not (tribrachys)
Třetí a šestý modus se často používaly ve vrchních hlasech, pátý v hlase spodním, čtvrtý byl spíše teoretická konstrukce, prakticky se nepoužíval.U. Michels, Encyklopedický atlas hudby, Praha: NLN 2000, str. 202n.
Notový zápis Přestože modální notace dokázala přesně zachytit rytmus, na rozdíl od pozdější notace menzurální nebo i od dnešního notopisu ještě neměla zvláštní tvar noty pro každou rytmickou hodnotu. Rytmus se tedy musel zapisovat pomocí různých kombinací ligatur (not spojených trámečkem) a prostých not (srv. zápis Perotinova organa na obrázku). Jednotlivé mody se zapisovaly takto:
modus: ternární ligatura následovaná řadou ligatur binárních; modus: řada binárních ligatur se závěrečnou ternární; modus: řada ternárních ligatur s úvodní nesvázanou dlouhou notou; modus: řada ternárních ligatur se závěrečnou nesvázanou dlouhou notou; modus: řada nesvázaných dlouhých not; modus: řada vícetónových ligatur s úvodní nesvázanou krátkou notou. Na počátku 13. století nahradila modální notaci notace menzurální, která umožňovala zobrazit i členitější a méně pravidelný rytmus.
Odkazy
Reference
Literatura Willi Apel: Die Notation der polyphonen Musik. VEB Breitkopf & Härtel, Leipzig 1962, Möller/Stephan (Hg.): Neues Handbuch der Musikwissenschaft. Musik des Mittelalters. Bd. 2. Laaber, Laaber 1991
Kategorie:Historická notace Kategorie:Středověká hudba