Římskokatolický farní kostel svatého Mikuláše v Čermné je barokní sakrální stavba stojící na mírné vyvýšenině nad průjezdní silnicí a Červeným potokem v Čermné (dříve Leukersdorf), místní části obce Libouchec. Od 28. prosince 2007 je kostel chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie První nepřímá zmínka vztahující se k lokaci pochází z roku 1169 v souvislosti se zdejším silným železitým pramenem (Červená studnice), vyvěrajícím pod stavením poblíž dnešního kostela, který dává barvu Červenému potoku. Samotná vesnice Čermná vznikla v rámci německé lokace pravděpodobně v 1. polovině 13. století.

Nejstarší dochovaná písemná zmínka o zdejším kostele sv. Mikuláše pochází z let 1364–1377, kdy je jako jeho patron připomínán Bernard z Čermné. V roce 1395 byla Čermná spojena s Lipovou v jedno farní beneficium a k témuž roku je uváděn nejstarší doložený duchovní Leonardus (Linhart). Jak původní středověký kostel vyhlížel, není známo, předpokládá se však jeho poškození během husitských nebo pozdějších válek. Roku 1559 uvedl držitel panství Blansko Günther z Bynova na farnost protestantského duchovního. Navzdory snahám císaře Ferdinanda I. udržet katolického správce zde protestantští duchovní působili až do třicetileté války. Po ní byla Čermná administrativně přifařena k Žežicím.

Dnešní podoba kostela je výsledkem barokní přestavby z 1. poloviny 18. století. Nad vstupem do kostela se nacházel letopočet 1700 spojovaný s dokončením barokní novostavby (nebo podle jiných výkladů se zvětšením lodi o dva sáhy). Vzhled vnějšího pláště a průčelí stylu sklonku 17. století této dataci odpovídá. Kolem roku 1730 se v kostelních účtech hovoří o samostatné zvonici se dvěma zvony.

Kostel, jehož střecha byla původně šindelová, prošel celkovou opravou v roce 1775 (čtyři roky po opravě místní školy). Slavnostní procesí s korouhvemi se v té době konala na Boží tělo a na den sv. Petra a Pavla do Žežic.

Roku 1845 byl položen základní kámen k nové hranolové věži, která byla přisazena v ose závěru presbytáře. Při této obnově získal celý kostel pálenou krytinu a do věže byly přeneseny zvony z předchozí zvonice. K osamostatnění farnosti Čermná došlo v roce 1858. Upravená budova fary se dochovala naproti průčelí kostela přes silnici. V roce 1881 byla provedena velká oprava věžních hodin (připomínaných opravených již k roku 1825). Poslední doložená předválečná oprava kostela proběhla roku 1932.

Po roce 1945 byli vysídleni německy mluvící obyvatelé a odlehlou obec se nepodařilo plně dosídlit. Od 70. let 20. století přestal být interiér liturgicky využíván. Následovala devastace stavby, v 80. a 90. letech postižená vlnou vloupání a zanedbanou údržbou, kdy docházelo k téměř úplnému zániku vnitřního vybavení a stavbě hrozilo zřícení. Ničení interiéru zabránily v roce 1992 nové mříže od žežického kováře Jana Borkovce. V letech 2008–2009 prošel kostel zásadní rekonstrukcí vnějšího pláště a střechy zásluhou občanských sdružení a obce. Po obnově slouží k příležitostným bohoslužbám a kulturním akcím.

Hudební tradice a varhany Plat varhaníka, kterým býval místní učitel, je v Čermné doložen od roku 1725. V roce 1749 byly varhany opraveny a štafírovány a kůr byl vybaven řadou dalších hudebních nástrojů (trumpety, tympány, housle). Syn místního rychtáře Anton Güttler věnoval roku 1807 částku 300 zlatých na stavbu nových varhan, které byly dokončeny k roku 1809.

Tento nástroj v roce 1885 nahradily nové romantické varhany mechanické kuželové soustavy s 8 znějícími rejstříky od pražského varhanáře Karla Eisenhuta za 1 441 zlatých. Kůr měl v 19. století bohatou hudební tradici především díky působení chorregenta Johanna Karla Ahneho (autora několika mešních kompozic), který roku 1887 založil místní pěvecký spolek organizující pravidelné veřejné koncerty.

Skříň varhan s hracím stolem se na kůru dochovala, avšak stroj byl po roce 1945 značně devastován a zbaven většiny píšťal.

Architektura Kostel svatého Mikuláše je dominantní orientovaná obdélná jednolodní stavba s odsazeným presbytářem s trojbokým závěrem, k jehož severnímu boku přiléhá malá přízemní sakristie. V ose závěru presbytáře je přisazena hranolová věž z roku 1845. Na severní straně lodi je vedle zazděného bočního vstupu patrný fragment pískovcového ostění, který může naznačovat využití zdiva starší středověké stavby.

Vnější plášť lodi i presbytáře je členěn lizénovými rámci a obdélnými okny s půlkruhovým zakončením. Pohledově exponované západní průčelí završuje štít s proláklými křídly a trojhranným nástavcem.

Interiér lodi i presbytáře je plochostropý (v lodi původně s prkenným stropem). Presbytář odděluje od lodi stlačený vítězný oblouk a původní barokní oltářní mřížka s dřevěnou polychromovanou balustrádou. V západní části lodi je vestavěna zděná kruchta.

Zařízení Hlavní oltář představuje kvalitní pozdně barokní portálovou architekturu z období okolo roku 1725 (instalován 1744, štafírován 1748, následně konsekrován). Uprostřed retáblu se v mělké nice pod baldachýnem nacházela hlavní dynamická socha sv. Mikuláše v biskupském rouchu. Na postranních brankách stály sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého a v nástavci byl umístěn reliéf Boha Otce. Z oltáře se po drancování dochovalo pouze architektonické torzo; dochovaná socha sv. Mikuláše byla zrestaurována a z bezpečnostních důvodů přenesena do arciděkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem. Boční oltáře – v rozích lodi jsou postavená torza pozdně barokních portálových oltářů. Pravý oltář Panny Marie pochází z poloviny 18. století. Shodně koncipovaný levý boční oltář svatých Tří králů (zasvěcený po vzoru mateřského kostela v Libouchci) se v inventářích uvádí od 80. let 19. století. Kazatelna – zachovalo se řečniště polygonální kazatelny přístupné ze sakristie přes presbytář, nesoucí stopy úprav z 19. století (původní barokní kazatelna nesla letopočet 1675). Křtitelnice – barokní kamenná křtitelnice z roku 1705 na středovém sloupku s prstenci nosí po obvodu německý novozákonní text z Evangelia podle Matouše. Dřevěné víko s plastikou Kristova křtu se nedochovalo.

Zvony Do roku 1945 se ve věži nacházely tři zvony. Nejvýznamnější z nich byl renesanční zvon z roku 1557 z freiberské dílny Wolfa Hilgera o dolním průměru 92 cm s nápisem z Janova evangelia: Ego Vox Clamantio in Deserto Dirigite Viam Domini („Já jsem hlas volajícího na poušti, připravte cestu Páně“). Původní zvony podlehly rekvizicím obou světových válek; dochovaný menší zvon z meziválečného období byl posléze přenesen do věže kostela Všech svatých v Arnultovicích.

Okolí kostela náhled|vlevo|Socha sv. Jana Nepomuckého na můstku náhled|vpravo|Můstek vedoucí ke kostelu Hřbitov: Kostel obklopuje ohradní zeď bývalého hřbitova s pozůstatky náhrobků, ke kterému od severu stoupá schodiště. Kamenný můstek se sochou sv. Jana Nepomuckého: Přístup ke kostelu vede přes kamenný můstek z roku 1768 přes Červený potok. Poté, co byl roku 1811 zničen povodní, jej dal mlynář Anton Haman opravit a roku 1813 na něj vztyčil pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého na hranolovém soklu. Můstek i socha byly zrestaurovány v roce 1996. Drobné památky: V obci se dále dochoval kamenný milník z konce 18. století a pískovcový kříž z roku 1810 na okraji vsi.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Pořad bohoslužeb ve farním kostele sv. Mikuláše, Libouchec (katalog biskupství litoměřického) Kostel sv. Mikuláše, Čermná na webu Hrady.cz

Čermná Mikuláše Čermná Mikuláše Čermná Mikuláše Čermná Kategorie:Kulturní památky v okrese Ústí nad Labem Kategorie:Stavby v Libouchci