Paratuberkulóza u skotu, nazývaná v anglicky mluvících zemích Johne's disease, byla poprvé popsána na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Je způsobena bakterií MAP (Mycobacterium avium subspecies paratuberculosis). U skotu získala název podle člena Společnosti veterinárních patologů v Drážďanech. Dr. H. A. Johneho, který se společně s Dr. L. Frothinghamem z Bostonu z Massachusetts účastnil prvního popsání této nemoci u skotu.
V novodobé historii se stává paratuberkulóza existenční nemocí pro chov skotu. Neumíme ji vyléčit. Je široce rozšířená, přenosná na lidi (antropozoonóza).
OIE (World Organisation for Animal Health) řadí pro rok 2020 paratuberkulózu mezi 24 nejvíce nebezpečných nákaz mezidruhově přenosných.
ČR po rozšíření paratuberkulózy v našich chovech vyjmula tuto nemoc z nebezpečných nákaz. Eviduje také 24 nákaz mezidruhově přenosných. V současnosti se podle Přílohy č. 2 A) k zákonu č. 166/1999 Sb. o veterinární péči paratuberkulóza řadí mezi nebezpečné nákazy, pro které je povinné hlášení státní veterinární správě.
Popis nemoci Paratuberkulóza je přenosná na lidi i všechny savce. Má charakter endemie, tedy vyskytuje se na zamořeném území celé generace, má inkubační dobu 3 roky, probíhá velice pomalu, má fatální následky. V první fázi, která trvá dva i více let, nelze nemoc nijak detekovat, nemá žádné klinické příznaky. V druhé fázi se MAP vylučuje občas trusem, ale klinické příznaky se neprojevují. Nemoc jde detekovat sérologickým vyšetřením krve, odběry trusu vyjdou často negativně (vylučování MAP je nepravidelné). V následující fázi dochází ke snížení užitkovosti, nemoc se dá detekovat všemi testy, až poté se projeví klinické příznaky. Hlavním klinickým příznakem je trvalý průjem a hubnutí. Zvířata se nechovají apaticky, jsou aktivní, pohyblivá, MAP vylučují trusem trvale a to v obrovském množství (milion baterií v jediném gramu). Poslední fáze je charakteristická extrémní chorobnou vyhublostí (kachexie), vodnatým průjmem a otokem v mezisaničí nazývaným "bottle jaw".
V prostředí zůstává MAP 2 roky, mráz ji konzervuje. Šíří se hlavně vodou (vodní toky), rezervoárem jsou napajedla zvěře, bahnitá místa, tůně, kaluže.
Nelze ji vyléčit, neexistují kvalitní vakcíny, musí se z prostředí eliminovat. Eliminace z prostředí je považována za největší výzvu, kterou kdy epidemiologové řešili. Zatím se to podařilo jen v několika málo státech na světě. Prostředky, které do boje proti paratuberkulóze vkládají státy jako USA, Austrálie, Japonsko či Švédsko, jsou značné. Existují státy jako je ČR, které problém paratuberkulózy úspěšně ignoruje. Nevytváří národní certifikační programy ani kontrolní programy, neozdravují infikovaná stáda ani území, rozsah endemie před veřejností tají.
Maso a mléko Čerstvé maso a mléko od infikovaných jedinců obsahuje vysoké množství MAP a to v té nejinfekčnější možné formě (intracelulární patogen).
Hodnocení PTB je v různých státech odlišné. Někde ji považují za nebezpečnou nákazu přenosnou na lidi (Japonsko) jinde za ekonomickou nemoc, která nemá na nezávadnost potravin vůbec žádný vliv (ČR). Maso a mléko od nemocných jedinců je proto v Japonsku likvidováno jako nepoživatelné, v ČR je hodnoceno jako nezávadné, jíme ho denně. Pokud je u nás prokázán výskyt PTB v chovu, jsou vyhlášena MVO (mimořádná veterinární opatření), pozitivní zvířata jdou na jatky, kde je maso hodnoceno jako nezávadné, končí v supermarketech. Stejně tak mléko ze všech chovů včetně těch vysoce nakažených či ozdravovaných je sváženo do mlékáren, mícháno s ostatním mlékem, končí v supermarketech. Značnou hrozbou jsou ekologické chovy, kde se mléko nepasteruje, běžně se prodává syrové nebo jsou z něj vyráběny sýry (obsahují MAP).
Paradoxně je u lovné zvěře v ČR maso vyšetřováno a pokud je na MAP pozitivní (nebo pochází z aktivního ohniska zamoření), je likvidováno. Tento nesoulad v předpisech je daný historicky, kdy se maso zvěřiny vyváželo již v dobách socialismu do západní Evropy, kde je MAP považována za patogen přenosný na lidi, je hodnoceno jako nepoživatelné.
Výskyt MAP u drůbežího či vepřového je prakticky vyloučen (jsou chováni ve stájích, žijí kratší dobu než je inkubační doba PTB).
Výskyt MAP u lidí U lidí existuje Crohnova nemoc (CD), kterou mnozí lékaři považují za paratuberkulózu lidí. Jednu dobu za ni byla oficiálně považována, ale protože se v padesátých letech minulého století nedařilo MAP od nemocných lidí izolovat, byla překvalifikována. Dnes patří mezi zánětlivé střevní onemocnění (IBD = Inflammatory Bowel Diseases) společně s ulcerativní kolitidou. Zda se jedná o paratuberkulózu lidí, nedokáží vědci dodnes ani potvrdit, ani vyvrátit. MAP se u lidí prokazatelně vyskytuje jako komplikace při nemocech s imunosupresí (rakoviny, transplantace). Nakažení u vnímavých jedinců vyžaduje dlouhé léčení koktejly antibiotik, chirurgické zákroky na postižených částech zažívacího aparátu, často mívá smrtelné následky. Existuje početná skupina lékařů, kteří se zabývají výskytem MAP u lidí. Považují ji za vážnou komplikaci nejen CD, ale i Diabetes mellitus typu 1, roztroušená skleróza aj. (viz https://humanpara.org/ )
U lidí se rozlišuje dvojí typ MAP: 1.zapouzdřená, která se vyskytuje ve volné přírodě a není pro lidi příliš nebezpečná 2.intracelulární forma, která se vyskytuje v mase, mléce a nedostatečně tepelně opracovaných výrobcích, která je vysoce nebezpečná zvláště pro děti. Za možné zdroje infekce se tak považují výrobky z nepasterovaného mléka, čerstvého masa (paradoxně jsou to drahé sýry a masné speciality).
MAP je spojována i s dalšími nemocemi. Konkrétně s cukrovkou 1. typu (Diabetes mellitus), s roztroušenou sklerózou (Roztroušená skleróza), zánětem štítné žlázy (Hashimotova tyroiditida), s juvenilní sarkoidózou Blau syndrome, revmatoidní artritidou (Revmatoidní artritida), poruchami autistického spektra (Autismus), se syndromem dráždivého tračníku (Irritable bowel syndrome). Inaktivované bakterie MAP jsou v těchto případech zdravotním rizikem. Důvody, proč může i mrtvá MAP působit problémy, je Protein teplotního šoku
MAP vylučuje bakteriální mimikry, které brání imunitnímu systému, aby ji rozeznal jako patogen. Jedná se o bílkoviny, které se v těle hostitele chovají stejně jako proteiny teplotního šoku (heat shock protein HSP). HSP 65, který je typický pro mykobakterie včetně MAP, patří do skupiny bakteriálních chaperoninů (Hsp70). Živá i mrtvá MAP vyvolává u pacienta buněčnou reakci trvalého stresu, na který jeho organismus reaguje patologickým způsobem.
Hlavním zdrojem se pro lidi stávají potraviny obsahující hovězí maso a mléko. V ČR je infikováno kolem 80% velkých stád skotu. V ČSSR to bylo méně než 1% stád. Nárůst byl způsoben nákupy plemenného dobytka bez testování, změnou plemene a způsobu chovu. Dodnes není V ČR státní kontrolní program na PTB. S nárůstem PTB koresponduje i nárůst CD. Za posledních 25 let se zvýšil více než 5x. Pastevní skot dokáže zamořit rozsáhlá území, kontaminovat povrchovou i studniční vodu. Zvěřina je dalším zdrojem MAP. Farmáři považují paratuberkulózu za ekonomickou nemoc, snižuje jim zisky. Pro humánní populaci má výskyt MAP v potravinovém řetězci katastrofální důsledky. Se zárodky MAP může přijít do styku každý. Živá i inaktivovaná MAP se stává důležitým rizikem u civilizačních nemocí.
Historie ozdravování Boj proti PTB započal již počátkem minulého století, kdy byly snahy označit u WHO nemoci jako je PTB, tuberkulóza a brucelóza za nebezpečné pro lidi, celý svět se jich měl u domácích zvířat zbavit. Zatímco u tuberkulózy a brucelózy se to povedlo nejen v ČR, ale i v mnoha státech světa, PTB měla problém s diagnostikou nemoci. Byl způsoben omylem prestižní laboratoře, která stanovila roku 1939 celosvětový standard MAP úplně špatně. Zmařila práci tisíců odborníků po celém světě na třicet let. Chovy s PTB vycházely při laboratorních testech falešně negativně, testy nefungovaly, vývoj vakcín se zastavil. Až v roce 1968 bylo dokázáno, že standard nazývaný K 18 není vůbec MAP, ale kontaminace Mycobacterium avium serovar 2.
V posledních letech zaznamenala diagnostika MAP raketový pokrok. Byly zavedeny testy DNA, které jsou rychlé, levné a dokáží prokázat patogen prakticky kdykoli a z čehokoli. Od té chvíle se začala testovat nejen hospodářská zvířat, ale i pejsci a kočičky, lidé. Některé výsledky ukazují, že lidé s Crohnovou chorobou jsou až z 90% pozitivní na MAP, že naši domácí mazlíčci s chronickými průjmy jsou nositelé MAP.
Dvojí taktika ozdravování
Ozdravit stáda domácích zvířat od MAP je možné pomocí dvojí taktiky: 1. Minimalizace epidemiologických rizik
2. Test a porážka (test and cull)
Nejčastěji se nakazí nově narozená zvířat, jsou k MAP mnohonásobně vnímavější než dospělí jedinci. Stačí potřísnění pupečního provazce zárodky MAP nebo olíznutí struku ušpiněného trusem s MAP a mládě se nakazí. Nemoc se projeví až za mnoho let, nejčastěji až po pohlavní dospělosti, po porodu, případně až ve stáří. Zvířata v inkubační době mohou sporadicky vylučovat MAP do prostředí. Minimalizace rizik je přesně vypracovaný soubor preventivních opatření, které snižují riziko infekce při porodu, při mléčné výživě, u mladých zvířat na pastvě, u dospělých zvířat a hlavně při nákupu nových zvířat do chovu. Test a porážka je metoda, kdy se celá stáda testují na MAP, pokud se prokáže, je zvíře ihned odesláno na porážku. Tím se snižuje množství MAP v prostředí.
Pokud chovatel používá obojí taktiku současně, zbaví se problémů s PTB nejdříve. Přesto to trvá mnoho let, často i generací, než lze chov považovat za prostý MAP (získá certifikaci chovu prostého MAP). Mezi jednotlivými státy existují obrovské rozdíly v tom, které stádo lze považovat za bezpečné. Například v ČR k tomu stačí 1 rok od posledního výskytu PTB v chovu (dva testy), v USA 6 let negativního testování, v Austrálii dvě generace a víc.
Vývoj kvalitních vakcín je další nadějí. Ty současné dokáží snížit prevalenci PTB ve stádě až na několik málo procent, ale někteří vakcinovaní jedinci se stávají bacilonosiči, MAP šíří dál. Zbavit se MAP z prostředí pomocí vakcinace zatím neumíme. Vakcinace v ČR je zakázána. Z ostatních zemí EU se plošně vakcinuje v Holandsku či Velké Británii. V USA je vakcinována drtivá část populace skotu. Vakcinace snižuje hodnotu Prevalence ve stádě, množství MAP v prostředí.
Minimalizace epidemiologických rizik PTB Minimalizace epidemiologických rizik u mléčného stáda skotu s volným ustájením. RF (rizikový faktor) nám udává, kolikrát častěji se nakazí jedinec s rizikem než bez něj. U PTB jsou mladí mnohem vnímavější k nákaze než dospělí.
Kategorie zvířat Jednotlivá rizika Místo porodu (maximální RF 80) Na jednom místě se musí telit jen jedna kráva, místo nesmí být znečištěno trusem, vemeno krávy nesmí být znečištěno trusem. Mléčná výživa (maximální RF 60) Tele nesmí pít mléko od cizích krav (směsné mléko), nesmí přijít do styku s trusem krav. Rostlinná výživa (maximální RF 35) Telata nesmí přijít do styku s dospělými, trus krav nesmí kontaminovat vodu, krmení, pastviny. Jalovice a býci (maximální RF 35) Nesmí přijít do styku s kravami, ani jejich trusem. Krávy (maximální RF 16) Trus nesmí kontaminovat krmení, vodu, pastviny. Přesuny a nákupy (maximální RF 60) Nákup jediného kusu z chovu bez certifikace je riziko. Návštěvy výstav a styk s cizími je riziko.
U masného skotu jsou rizika menší, ale v podstatě stejná. Mladí se nakazí od starých nejčastěji trusem, ale také mlezivem, mlékem, plodovými obaly a plodovými vodami, semenem při přirozené plemenitbě i inseminaci. Čím je stádo větší, tím hůř se ozdravuje. Čím je stádo zamořenější (má větší prevalenci PTB), tím hůře se ozdravuje.
Testy na PTB ELISA - sérologické vyšetření krve je první test, který dokáže odhalit PTB u jedince. - sérologické vyšetření bazénového vzorku mléka dokáže jediným testem odhalit, zda je nakaženo stádo s mléčnou užitkovostí