Koníček Hrbáček (), v moderních českých překladech Koník Hrbáček, patří mezi nejoblíbenější a nejslavnější ruské pohádky. Její autor Petr Pavlovič Jeršov (1815-1869) ji napsal v devatenácti letech. Námět je obsahem baletů, opery, divadelní hry, hraných i animovaných filmů. Byla přeložena do více než třiceti jazyků, do češtiny již v 19. století.

Děj Pohádkový příběh je zařazen podle Aarneho–Thompsonova katalogu lidových pověstí jako standardní příběh ATU 531 – Kouzelný kůň. Je však přeplněn výskytem podružných příběhů a postav (Pták Ohnivák, velryba s loděmi v útrobách…). Děj je rozdělen do tří částí.

1.Sedlák poslal své tři syny hlídat v noci pole, které bylo každé ráno podupáno a částečně spaseno. Starší chlapci noc prospali, ale nejmladšímu Ivanovi se podařilo chytit krásnou klisnu. Ta mu slíbila, že když jí pustí, dá mu hříbátka, která brzy porodí. Ivan klisnu pustil a ta svůj slib splnila. Věnovala Ivanovi dva nádherné koně a jednoho malého hrbatého s tím, že ty krásné může dobře prodat a toho hrbatého si nechat jako celoživotního užitečného pomocníka. Ivan odvedl koně na trh, cestou utrhnul Ptáku ohniváku ocasní pero a schoval si ho do čepice. Krásní koně se nakonec dostali do carových stájí a Ivan se stal za jejich opatrovníkem.

2. Ivanova funkce carského podkoního byla trnem v oku zlému bojarovi, který Ivanovým nástupem o významnou funkci přišel. Závist bojara navedl cara, aby zadal Ivanovi nesplnitelné úkoly. Vše Ivánek zvládl díky šikovnému koníčkovi a carovi nakonec přivedl krásnou dceru Měsíce a sestru Slunce. Ta se však nechtěla provdat za starého cara.  

3. Jako poslední úkol měl Ivan ověřit, zda omládne po lázni v kotlech se studenou a horkou vodou a vařícím mlékem. Zde posloužil koník naposledy a opatřil Ivana potřebnou odolností. Když car viděl, jak chlapec zmohutněl a zkrásněl, následoval ho a při koupeli v horkém mléce zahynul. Lid získal nového cara i carevnu a na svatební hostině nechyběl Koníček Hrbáček.

Historie vlevo|náhled|Obrázkové vydání 1885 - obálka Pohádkové vyprávění v podobě 2300 veršů předložil k posouzení devatenáctiletý student Fakulty filosofie a Císařské university v Petrohradu Petr Pavlovič Jeršov v roce 1834. Rukopis nadšeně ocenil i Alexandr Sergejevič Puškin. Rektor petrohradské university Petr Alexandrovič Pletňov představil dílo tím, že ho osobně četl v posluchárně, za přítomnosti překvapeného a rozpačitého autora. S doporučením literárních kapacit se dílo přes noc stalo literární hvězdou. Materiální situace však Petra Jeršova donutila k návratu do Tobolsku, kde dožil jako ředitel gymnázia. To, že opustil literární prostředí, odřízlo Jeršova od dalšího literárního rozvoje.náhled|Vnitřní část vydání z roku 1885 Během autokratického režimu Mikuláše I došlo nejdříve k textovým změnám, později k úplnému zákazu v roce 1842. Za závadné bylo považováno, že car byl zobrazován ve špatném světle, velryba pohlcující koráby připomínala Sibiř pohlcující odpůrce režimu a úlisný bojar náčelníka petrohradské policie. V úplném původním znění byla kniha vydána až v roce 1856. S tímto vydáním pomáhal i bývalý Jeršovův žák, profesor chemie Dmitrij Ivanovič Mendělejev. Do konce 19. století se dílo stalo stabilním obsahem čítanek a učebnic ruské literatury.

Další zákazy přišly se stalinským režimem, v jistých verších byl car podporován armádou střelců, hlavní hrdina Ivan byl představitelem úspěšného drobného kulaka. Přesto se v sovětském období pohádka dočkala 130 vydání. V roce 1941 byla zfilmována jako hraný film, v roce 1947 vznikla animovaná verze. Pozdější animovaná verze pochází z roku 1975.

Kopie filmů byly hojně rozšířeny i v Československu v drobných promítacích provozovnách. V šedesátých letech byla spolu s Malým Mukem (1953) z produkce NDR nejčastěji promítanou zahraniční pohádkou v kinech letních dětských táborů, domech pionýrů či letních venkovských biografech.

Současnost V žákovských knížkách žáků ruských škol se objevují známky z recitace Koníčka Hrbáčka ve stejné míře, jako v českých zemích z recitace Erbenovy Polednice. . Přesto se ani 21. století neobejde bez cenzury. Proti dalším vydáním protestují tatarští aktivisté, kteří ve verši „Odpověz, Tatare!“ spatřují projevy národnostní nesnášenlivosti a xenofobie. Další edice však umožňuje zákonem určený status klasického díla. Debaty o autorství díla v duchu Jeršov versus Puškin jsou častým obsahem článků kratochvilných tiskovin.

Česká vydání Volného zpracování v češtině se pohádka dočkala krátce po své ruské premiéře. Již v roce 1845 se objevuje ve výboru povídek z novější ruské literatury Koník hrbounek - Národní pohádka Welkoruská, wolně wzdělána dle P. Jeršowa. V úplném překladu vyšlo dílo poprvé roku 1879 v nakladatelství Jaroslav Pospíšil pod názvem Koník hrbounek. Autory dalších českých překladů byli Marie Marčanová (Koník Hrbáček, 1948, Družstevní práce) a František Hrubín (Koník Hrbáček, 1956, Státní nakladatelství dětské knihy).

Mimo knižní zpracování Hraný film 1941, režie Alexandr Rou, hlavní role Petr Alejnikov Animovaný film 1947, režie Ivan Ivanov-Vano

Animovaný film 1975, režie Ivan Ivanov-Vano Hraný film připravovaný 2020, režie Oleg Pogodin, hlavní role Anton Šagin Počítačová hra, 1986 Balet Caesara Puniho, šéfdirigenta Mariinského divadla, 1864 Balet Rodiona Ščedrina, 1960 Symfonická pohádka Le Petit Cheval Bossu, hudba Éric Voegelin, 2007

Rokenrolová pohádka skupiny DDT, 2016

Odkazy

Reference

Související články Petr Pavlovič Jeršov Petr Alexandrovič Pletňov Aarneho-Thomsonův katalog

Externí odkazy

Kategorie:Ruské pohádky