Křesťanská akademie v Praze, také Akademie křesťanská v Praze nebo latinsky Academia christiana Pragensis byla česká společnost pro pěstování křesťanského umění, to jest ochranu církevních památek, jejich obnovu a tvorbu církevního umění. Sdružovala několik tisíc zástupců, převážně římskokatolického duchovenstva, teoretiků, laiků a výtvarníků z Čech, Moravy a Slezska. Byla činná v letech 1875–1950 s hlavním sídlem v Praze. Dnešní spolek Česká křesťanská akademie není její nástupnickou organizací.
Sídla Od svého vzniku v srpnu roku 1875 sídlila v Praze, zprvu na Starém Městě v Řetězové ulici 5 v Paláci Kokořovských čp. 223/I, kde sídlila Svatováclavská záložna, a také Umělecká beseda. Dům byl propojen s domem čp. 221/I, kde byla zřízena mj. výstavní síň památek a nových prací chrámového umění a uměleckých řemesel. Po krachu Svatováclavské záložny se akademie přestěhovala na Ferdinandovu třídu 6 (od roku 1919 Národní), kde měla také výkladní skříň s nabídkou uměleckých výrobků.
Historie Prvním předsedou akademie byl ustaven vyšehradský probošt Mikuláš Karlach, mezi činovníky byli Klement Borový, Josef Mocker nebo Josef Fanta. Akademie od roku 1875 sbírala významné památky křesťanského umění, které stahovala z užívání v kostelech výměnou za nové; soupis a vytipování předmětů dlouhodobě organizoval předseda církevního a uměleckého odboru, Monsignore Eduard Šittler a vyzýval ke spolupráci všechny faráře v diecézích. Většina z těchto uměleckořemeslných památek se později dostala darem do sbírek Národního muzea v Praze, nebo do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.
Akademie také založila vlastní knihovnu, sbírku hudebnin a archiválií.
Akademie vydávala dva odborné časopisy v češtině a jeden v němčině. Method sloužil pro dějiny církevního výtvarného umění a archeologii se dočkal 25 ročníků, jeho majitelem, redaktorem a vydavatelem byl Msgre Ferdinand Josef Lehner. Ten byl také redaktorem druhého časopisu Cecílie – pro umění hudební, který byl ovšem po pěti ročnících nahrazen časopisem Cyril za spoluúčasti Jednoty cyrilské. Německý časopis Christliche Akademie vycházel rovněž v Praze v redakci Edmunda Langera.
Akademie měla několik odbory (sekcí), z nichž nejaktivnější až do roku 1949 byl odbor vědecký (pro církevní vědu, šířenou v akademii osvětovými přednáškami a literaturou) a odbor umělecký (pro výtvarná umění). Odbor archeologický měl zahrnovat péči o staré církevní památky. Akademie provozovala vlastní Paramentní ústav (pro výrobu chrámových textilií), a zadávala práce do zlatnických, kovoliteckých a pasířských dílen. Měla vlastní okruh designérů a uměleckých řemeslníků. Patřili mezi ně Josef Mocker, Antonín Baum, Antonín Barvitius, František Sequens či Josef Fanta. Jejich činnost podporovaly Jednota katolického duchovenstva a do roku 1902 Svatováclavská záložna.
Po nuceném zrušení společnosti komunisty v letech 1950–1953 byla zlatnická a paramentní dílna ve Školské ulici v Praze znárodněna a proměněna v družstvo Charita, chrámová službaDana Stehlíková, Encyklopedie zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Libri Praha 2003, s. 259.
Odkazy
Reference
Literatura První zpráva Akademie křesťanské v Praze za rok 1875, in: Památky archaeologické a místopisné, roč. 10, č. 3, 1875, s. 611. Dějiny českého výtvarného umění, svazek III/2, Academia Praha 2001, s. 212-215, passim. Dana Stehlíková, Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Libri Praha 2003
Kategorie:Památková péče v Česku Kategorie:Křesťanské spolky Kategorie:Náboženství v Předlitavsku Kategorie:Náboženství v Československu Kategorie:Organizace založené roku 1875 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1950 Kategorie:Náboženské organizace v Praze Kategorie:Zaniklé spolky v Praze