Polyvinylchloridová vlákna (zvaná také chlorofibres, zkratka CLF) jsou kopolymery z vinylidenchloridu a vinylchloridu. Podle předpisů americké FTC musí CLF vlákna obsahovat nejméně 80 % vinylidenchloridu (-CH2-CCl2-).
První komerční výrobky přišly v roce 1941 na trh jako hrubý monofilament od firmy Dow Chemical pod jménem saran, které se běžně používá jako označení pro všechna CLF vlákna. Cook: Handbook of Textile Fibres, Elsevier 1984, ISBN 9781845693169, str. 483-491 CLF vlákna se pak vyráběla v malých množstvích např. pod značkou Ixan, Diofan, Vinyon aj. Tento materiál má sice některé vynikající vlastnosti, např. hodnota hořlavosti může přesáhnout LOI 50, při teplotě nad 160 °C se však rozkládá.Pospíšil: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981), str. 202-205 Tato negativní vlastnost způsobuje často potíže při zvlákňování a zvýšené výrobní náklady. V 21. století dosahuje celosvětová produkce maximálně 10 000 tun ročně.Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764, str. 182-183 Výroba těchto vláken má jen podřadný význam pro ekonomiku.Löbbe: Die Chemiefaserindustrie am Standort Deutschland, Hans-Böckler-Stiftung 2008, ISBN 9783865931160, str. 188 Výroba Vinylchlorid (acetylen a chlorovodík rozpuštěný ve směsi sirouhlíku a acetonu) se slučuje s 60 až 85 % vinyliden-chloridu na polyvinylchlorid. Z této výchozí látky se vyrábí zvlákňováním z taveniny monofilamenty i multifilamenty příp. ve formě stříže.
Vlastnosti Hustota je 1,35–1,42 g/cm3, navlhavost 0–0,2 %, pevnost za sucha 20–30 cN/tex, tažnost za sucha 10–25 %, teplota rozkladu 160–200 °C, má vysokou odolnost proti anorganickým kyselinám, náklonnost ke vzniku elektrostatického náboje a velmi dobré izolační vlastnosti.
Použití Příze z CLF vláken se dají výhodně použít na pletené spodní prádlo, ponožky a sportovní oděvy a technické textilie, např. tkané filtry.
Reference
Kategorie:Umělá textilní vlákna