Pelagornis („pelagický pták“) byl rod velkého mořského ptáka, žijícího v období pozdního oligocénu až raného pleistocénu. Některé fosilie mohou pocházet až z období eocénu (asi před 40 miliony let).Goedert, James L. (1989). "Giant Late Eocene Marine Birds (Pelecaniformes: Pelagornithidae) from Northwestern Oregon". Journal of Paleontology. 63 (6): 939–944. doi: 10.1017/S0022336000036647 Jeho fosilie byly objeveny prakticky po celém světě. Jednalo se patrně o jednoho z největších létajících ptáků všech dob.
Popis náhled|vlevo|Rekonstruovaná kostra druhu Pelagornis chilensis v muzejní expozici (pohled zdola). Pelagornisové byli velcí ptáci s lebkou dlouhou kolem 40 cm a rozpětím křídel asi 5 až 7 metrů. To z nich činilo jedny z největších letu schopných ptáků vůbec, a to s jedinou výjimkou v podobě obřího teratorna druhu Argentavis magnificens.
Zajímavým anatomickým znakem těchto ptáků byly nepravé zuby, vyrůstající z okraje jejich zobáku. Ty byly součástí zobáku samotného, vyrůstaly z jeho okrajů (nikoliv jamek, jako pravé zuby) a poměrně snadno se lámaly. Po celý život ptáka nicméně dorůstaly a sloužily k lepšímu uchopení kluzké rybí kořisti. Ta byla zřejmě hlavní potravou pelagornisů. Celkově se siluetou svého těla značně podobali například dnešním albatrosům, rozpětí jejich křídel však mohlo být až dvojnásobné.
Taxonomie náhled|Rekonstrukce lebky druhu Pelagornis sandersi v současnosti rozlišujeme pět platných druhů rodu Pelagornis, a sice P. miocaenus (popsaný roku 1857), P. mauretanicus (2008), P. chilensis (2010) a P. sandersi (2014). Stále není jasné, zda se jednalo o blízké příbuzné trubkonosých ptáků, pelikánů, čápů nebo spíše vrubozobých. Fosilie tohoto rodu byly objeveny také na území Antarktidy.Cenizo, M.; Acosta Hospitaleche, C. and Reguero, M. (2015). Diversity of pseudo-toothed birds (Pelagornithidae) from the Eocene of Antarctica. Journal of Paleontology. 89(5): 870-881.
Odkazy
Reference
Literatura Mayr, Gerald; Hazevoet, Cornelis J.; Dantas, Pedro & Cachāo, Mário (2008). "A sternum of a very large bony-toothed bird (Pelagornithidae) from the Miocene of Portugal". Journal of Vertebrate Paleontology. 28 (3): 762–769. Mayr, Gerald & Rubilar-Rogers, David (2010). "Osteology of a new giant bony-toothed bird from the Miocene of Chile, with a revision of the taxonomy of Neogene Pelagornithidae". Journal of Vertebrate Paleontology. 30 (5): 1313–1330. Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2020). Soaring styles of extinct giant birds and pterosaurs. bioRxiv. 2020.10.31.354605. doi: https://doi.org/10.1101/2020.10.31.354605 Iván Meza-Vélez (2020). Reconstrucción alométrica de la capacidad de vuelo de Pelagornis chilensis Mayr & Rubilar-Rogers, 2010 (Aves: Pelagornithidae). Spanish Journal of Palaeontology. 35(2): 229-250. (španělsky). doi: https://doi.org/10.7203/sjp.35.2.18485 Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023
Externí odkazy
Informace na webu Prehistoric Wildlife Profil na databázi Fossilworks
Kategorie:Pravěcí ptáci Kategorie:Třetihorní ptáci Kategorie:Organismy žijící v neogénu