Močovod (lat. , gr. ) je párový trubicový orgán vycházející z pánvičky ledvinné () a ústící do močového měchýře () Má podobu tenké trubice vystlané sliznicí, jejíž funkcí je dopravovat moč, která neustále vzniká v ledvinách, do močového měchýře, kde je shromažďována.

Anatomie

Močovody dospělého člověka jsou dlouhé 25 – 30 cm. Močovod nálevkovitě nasedá na ledvinnou pánvičku, z vnitřní strany opouští ledvinu a probíhá retroperitoneálně , přiložený na přední ploše velkého bedrovce (), směrem dolů jako . Břišní část močovodu je 13 – 15 cm dlouhá.

Na vstupu do malé pánve přechází přes velké kyčelní cévy, na úrovni trnu sedací kosti se močovod na svém průběhu začíná stáčet směrem dopředu, dolů a ke střední čáře (mediálně) směrem k močovému měchýři. Pánevní část močovodu, , je přibližně stejně dlouhá jako jeho břišní část. Před svým vyústěním močovody probíhají šikmo shora dolů skrze stěnu močového měchýře jako , tento úsek je asi 2 cm dlouhý. Nakonec ústí do oblasti zvané trigonum v močovém měchýři otvorem .

Průměr močovodu je přibližně 4 – 5 mm, ale na svém průběhu má každý močovod tři fyziologická zúžení, kde jeho průsvit klesá na 3 – 4 mm: první je na výstupu močovodu z pánvičky ledvinné, tzv. , druhé se nachází na přechodu cév při vstupu močovodu do pánevní dutiny a třetí místo zúžení je při průchodu stěnou močového měchýře.

Anatomické souvislosti, topografická anatomie Pravý močovod je při výstupu z ledviny obvykle překryt sestupnou částí dvanáctníku a při svém průběhu leží napravo od dolní duté žíly. Sestupuje při vnějším okraji pravého velkého bedrovce – mezi břišní částí močovodu a tímto svalem se nachází pouze svalová povázka, případně šlacha malého bedrovce a smíšený nerv n.genitofemoralis. Kříží ho tři páry velkých cév vycházejících z břišní aorty a dolní duté žíly: (a. et v. colica dextra, a. et. v. ileocolica) a přibližně v polovině břišního úseku i cévy pohlavní (a. et. v. testicularis/ovarica), z přední strany je pokrytý pobřišnicí.

V malé pánvi pravý močovod nejprve probíhá při boční stěně pánevní dutiny, před tepnou a. hypogastrica a mediálně vzhledem k dalšímu smíšenému nervu zvanému n. obturatorius a tepnám vyživujícím orgány pánve a svaly stehna, jmenovitě a. obturatoria, a. vesicalis inferior, střední konečníková tepna () a pupečníková tepna (), jejíž zbytek u dospělého člověka vysílá větve k močovému měchýři jako . Jak se močovod dále stáčí směrem ke středu ke stěně močového měchýře, u muže prochází po horním konci příslušného semenného váčku a kříží se s chámovodem a cévami semenného provazce. U ženy tvoří močovod přední hranici jamky, ve které je uložen vaječník (tzv. ), dále močovod pokračuje rovnoběžně s boční plochou děložního krčku a horní části pochvy, přičemž na počátku tohoto úseku je 2,5 cm dlouhá část doprovázena ještě děložní tepnou , která následně kříží močovod a zabíhá do širokého děložního vazu.

Levý močovod sestupuje po vnějším okraji levého velkého bedrovce, kříží ho pohlavní cévy a a. colica sinistra, před svým vstupem do pánve probíhá za esovitou kličkou tlustého střeva a jejím závěsem a dále má podobný průběh jako močovod na pravé straně. Je-li močový měchýř naplněný, nachází se ústí obou močovodů asi 5 cm od sebe, u prázdného, kontrahovaného měchýře se jejich vzdálenost zkracuje zhruba na polovinu.

Močovod u zvířat Močovody stejného původu a podobné stavby jako má člověk jsou vlastní všem blanatým obratlovcům. U savců se močovody liší jen délkou a tloušťkou, která odpovídá druhové příslušnosti. U středně velkého psa (cca 15 kg) jsou asi 10 – 15 cm dlouhé a 5 mm široké, u koně nebo skotu dosahují délky 40 – 80 cm a tloušťky 5 – 10 mm. U ptáků a plazů močovody ústí do kloaky, u ptáků obvykle do jejího úseku zvaného urodeum.

Stavba močovodu náhled|vlevo|Jednoduché schema stavby stěny močovodu na příčném řezu Močovod je tlustostěnná trubice s dutinou, která má na průřezu hvězdicovitý tvar. Stěna se skládá ze tří vrstev: Zevní vrstva je tvořena řídkým vazivem obecně nazývaným adventicie, lat. . Její úlohou je připojení močovodu k dalším tkáním dutiny břišní a pánevní. Je plynulým pokračováním zevního pouzdra ledviny a přechází do adventicie močového měchýře. Nejsilnější vrstva je tvořena svalovinou, která leží mezi adventicií a sliznicí. Tato svalová vrstva, , se skládá ze tří vrstev hladké svaloviny, přičemž ta vnější má vlákna uspořádaná kruhově (cirkulárně) a vnitřní vrstva močovodu podélně (longitudiálně) Sliznice () je hladká a v klidu tvoří podélně probíhající řasy. Močovod nemá žádnou slizniční svalovinu, jen podslizniční vazivo () s velkým podílem elastických vláken. Samotný epitel je přechodný, tvořený několika vrstvami buněk, a je pokračováním přechodného epitelu močového měchýře a přechází do epitelu ledvinné pánvičky.

Funkce močovodu Transport moči močovodem není pasivní proces – je zajišťován stahy svalové vrstvy močovodu. Ta je řízena intramurálnítzn. uložené přímo ve stěně močovodu nervovou pletení, přičemž v horní části močovodu se nacházejí pacemakerové neurony, tvořící centrum automacie rytmu činnosti močovodu. Přítok moči do močovodu vyvolá vznik močového vřeténka: Porce moči je obklopena dutinkou tvořenou relaxovaným úsekem močovodu, vřeténko s močí je následně posouváno směrem k močovému měchýři rychlostí 1 – 6 cm/s, ve stěně močového měchýře pak vřeténko zaniká. Vznik vřeténka lze vysvětlit dvěma způsoby – může se jednat o reflexní odpověď pacemakerových neuronů na vstup moči do počátečního úseku močovodu, nebo je impulz k perilstatické vlně vytvořen roztažením močovodu porcí moči a následnou reakcí nervové pleteně ve formě přední a zadní kontrakce.

Při produkci běžného množství moči (normální diuréza) probíhá v jednu chvíli po močovodu jen jedno vřeténko a pravý a levý močovod se střídají v činnosti. Tento typ činnosti močovodů se nazývá normotonická odpověď močovodů. Při zvýšené produkci moči dochází nejprve k rozšíření počátečního úseku močovodu a jeho zahrnutí do ledvinové pánvičky, perilstatika se zrychluje a močovody se přestávají střídat, vzniklý stav se označuje jako pyelohypotonická odpověď; přesáhne-li produkce moči v ledvinách určitou mez,u člověka 3 litry moči/24 hodin močová vřeténka už nevznikají a moč odtéká močovodem neustále. Močovod je po celém průběhu rozšířený, s výjimkou několika málo oblastí, ve kterých přetrvává určité napětí stěny a zbytky reflexní aktivity. Výsledkem je hypotonická odpověď.

Reflexní funkci močovodů je možno zaznamenat jako elektrouretrogram.

Poslední úsek močovodu probíhá šikmo stěnou močového měchýře – tlak moči v plnícím se močovém měchýři se proto přenáší na močovod a automaticky ho uzavírá. Vzniká zde přirozený ventil, který zamezuje zpětnému toku moče.

Embryonální vývoj močovodu náhled|Lidské embryo staré 32-33 dní: ureterální pupen srůstá s nefrogenním blastémem a vzniká definitivní ledvina a její vývodné cesty Močovod je mezodermálního původu. Vzniká z Wolffova vývodu, na jehož dolním konci se začne diferencovat ureterální pupen. Z něj postupně vznikne močovod, ledvinová pánvička, ledvinové kalichy i sběrací kanálky ledvin. Ledvina samotná, u blanatých tzv. metanephros, vzniká z nefrogenního blastému, který jako čepička nasedne na rostoucí ureterální pupen a obklopí každý vzniklý sběrací kanálek příslušnou částí funkční ledvinové tkáně s nefrony.Ellis Harold: Clinical Anatomy: a Revision and Applied Anatomy for Clinical Students, s 110

Takto vznikají močovody u blanatých obratlovců, u ryb a obojživelníků je močovod i v dospělosti vlastně Wolffův vývod, protože tito živočichové nemají jako definitivní ledvinu metanephros, ale opisthonephros, který u blanatých existuje jen jako embryonální ledvina a během ontogenetického vývoje mizí.

Galerie obrázků

Poznámky

Reference

Literatura

Externí odkazy

Grayova anatomie lidského těla

Kategorie:Vylučovací soustava