Eleonora Tennantová, Eleonora Elisa Fiaschi Tennant (19. prosince 1893, Sydney, New South Wales – 11. září 1963, Kettering, Northamptonshire, Anglie) byla australská politická aktivistka, známá především díky svému zapojení do krajně pravicové politiky v Anglii. Ona a její manžel Ernest Tennant měli spojení s nacistickým Německem a ona neskrývala svůj antisemitismus. Dvakrát kandidovala za Konzervativní stranu do Dolní sněmovny, v roce 1931 a v roce 1945. V roce 1952 se vrátila do Austrálie a v roce 1961 kandidovala do Senátu za "Democratic Labour Party", Demokratickou stranu práce.
Životopis Eleonora Tennantováse narodila v SydneyCharles Mosley (ed.), Burke's Peerage, Baronetage & Knightage, 107th edition, 3 volumes. Wilmington, Delaware, U.S.A.: Burke's Peerage (Genealogical Books) Ltd, 2003. s. 1568 italsko-australskému vojenskému chirurgovi Thomasi Fiaschimu a jeho první manželce Catherine Ann (rozené Reynoldsové), která se narodila v Irsku a byla vychovávaná u jeptišek a poté byla poslána do školy v Anglii."The Returning Officer: Eleonora Tennant", New Statesman, 23 September 2016 V roce 1911 se v Austrálii setkala s Ernestem Tennantem, britským obchodníkem a bankéřem obchodujícím s Německem.Judith Keene, Fighting For Franco, s. 252–253 Vzali se brzy, bylo jí teprve sedmnáct, a usadili se ve Velké Británii. Žili v domě rodiny Tennantových Orford House v malé středověké vesničce Ugley v Essexu.Anne Deveson, "Tennant, Eleonora Elisa (1893–1963)", Australian Women's Weekly, 12 February 1964, s. 5 Měli spolu čtyři děti. Znali se s Joachimem von Ribbentropem a oba podporovali nacismus.Paola Bacchetta and Margaret Power, Right-wing Women: From Conservatives to Extremists Around the World, s. 186–187 Ernest Tennant byl vůdčí osobností Anglo-německého společenství (Anglo-German Fellowship), organizace, kterou pomohl založit v roce 1935 a která prosazovala užší vztahy mezi Velkou Británií a nacistickým Německem.Richard Griffiths, Fellow Travellers of the Right: British Enthusiasts for Nazi Germany 1933–1939, Oxford University Press, 1933, s. 182–186
Pravicová politička U všeobecných voleb roku 1931 kandidovala Tennantová za Konzervativní stranu v obvodu Silvertown, tradiční baštu Labour Party ve východním Londýně. Její kandidaturu sponzorovala britská filantropka, politická aktivistka a sufražetka Lucy, Lady Houston navzdory nesouhlasu Ernesta. V roce, kdy konzervativci obecně zaznamenali drtivé vítězství, získala Tennantová 22,2 % hlasů.F. W. S. Craig, British parliamentary election results 1918–1949. Keene describes Tennant as standing in 1933, but Craig's authoritative work confirms the correct dates. To jí povzbudilo, proto zřídila ve svém volebním obvodu kancelář s cílem podporovat místní zaměstnavatele, aby přijímali více zaměstnanců, a přinutit místní radu k řešení některých problémů s bydlením. Znovu kandidovala ve všeobecných volbách v roce 1935, získala pouze 19,0%.
Během španělské občanské války navštívila Tennantová oblasti kontrolované nacionalisty poblíž portugalských hranic. Byla doprovázena falangistickým aktivistou a došla k závěru, že to, co bylo popisováno jako "Glorious Uprising" – Slavné povstání, nebylo úspěchem, válku vyprovokovali komunisté a k záchraně země je nutná diktatura. Ačkoli byla v zemi jen deset dní, po svém návratu do Velké Británie vydala Spanish Journey: Personal Experiences of the Civil War. Doma byla vedoucí osobností "Friends of National Spain", skupiny vytvořené lordem Godfrey Walter Phillimorem v roce 1937. Cílem bylo získat pro Francisca Franca podporu předních členů politické elity a šlechty, a v této skupině měla blízko ke krajně pravicovému belgickému akademikovi Charlesi Saroléaovi, který, stejně jako Tennantová, v té době sídlil ve Skotsku.Gavin Bowd, Fascist Scotland: Caledonia and the Far Right, Edinburgh: Birlinn, 2013, s. 101–102
Tennantová udržovala kontakt s mnoha krajně pravicovými aktivisty během druhé světové války a pravidelně se setkávala s Jeffrey Hammem, se kterým diskutovala o společné podpoře antisemitismu.Mark Pitchford, The Conservative Party and the Extreme Right 1945–1975, s. 15 S blížícím se koncem války Tennantová vedla dvě skupiny, „Never Again Association“ a „Face the Facts Association“, obě byla extrémní nacionalistická uskupení.Frank Honigsbaum, The Division in British Medicine, s. 46 Ačkoli ani jedno z těchto uskupení nepřitáhlo významné členy, ona je používala k prosazování svých názorů, jako byl například odpor k systému přídělu chleba. V roce 1945 kandidovala v Putney ve všeobecných volbách ve Spojeném království jako nezávislý konzervativec. V souboji proti oficiálnímu konzervativci a třem dalším kandidátům dostala pouze 144 hlasů, nejméně ze všech.
Tehdy se Tennantová otevřeně přihlásila ke svému antisemitismu a prohlásila, že je připravena „jít proti Židům“. Za tímto účelem spolupracovala se Sylvií Gosse a Margaret Crabtree z rezidenční čtvrti Belsize Park, které v říjnu 1945 zorganizovali petici „proti cizincům, proti plánům ubytovat židovské uprchlíky v metropolitní londýnské čtvrti Hampstead. Petice získala určitou podporu tisku a měla podporu i konzervativních poslanců Charlese Challena a Waldrona Smitherse, stejně tak Ernesta Benna a Společnosti pro individuální svobodu (Society for Individual Freedom). Tennantová se pokusila spojit s tímto narůstajícím hnutím i Jeffreye Hamma a oba uspořádali dne 21. listopadu 1945 meeting ve čtvrti Belsize Park. Před setkáním Hamm odstranil portrét Oswalda Mosleye ze strachu, aby Tennantovou, spojovanou s konzervativci, neodradil. Přesto na něj hluboce zapůsobila síla jejího odhodlání prosazovat politiku antisemitismu.Stephen Dorril, Blackshirt – Sir Oswald Mosley and british Fascism, Penguin, 2007, s. 549 Jejich iniciativa nebyla příliš úspěšná. Hammovy metody provokativní pouliční politiky a střety s levicovými skupinami byly pro elitu jako byli Gosseová a Crabtreeová nepřijatelné.Graham Macklin, Very Deeply Dyed in Black: Sir Oswald Mosley and the Resurrection of British Fascism After 1945, London: I.B. Tauris, 2007, s. 40
Pozdější život V roce 1948 manžel Eleonory Tennantové podal žádost o rozvod z důvodu názorových neshod. Ona napadla rozvodové řízení s tím, že „vznesla námitky proti soužití s ním kvůli jeho sympatiím s nacisty“. V roce 1950 se Tennant znovu oženil.Charles Mosley (ed.), Burke's Peerage, Baronetage & Knightage, 107th edition, 3 volumes. Wilmington, Delaware, U.S.A.: Burke's Peerage (Genealogical Books) Ltd, 2003. s. 1502 V roce 1952 se Eleonora přestěhovala do Winkleigh v Tasmánii, kde vedla farmu. Po několika úspěšných letech farmu prodala a koupila další farmy, přičemž poslední z nich založila na Diddleum Plains. Vrátila se k aktivní politice a kandidovala do Senátu za Democratic Labor Party v australských federálních volbách v roce 1961. Získala pouze 476 hlasů."1961 Senate: Tasmania", Adam Carr's Election Archive Začala trpět srdečními problémy a vrátila se k rodině v Anglii. Zemřela v Ketteringu v Northamptonshire v roce 1963.
Odkazy Reference
Kategorie:Australští politici Kategorie:Australanky Kategorie:Konzervativci Kategorie:Narození 19. prosince Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Úmrtí 11. září Kategorie:Úmrtí v roce 1963 Kategorie:Narození v Sydney Kategorie:Úmrtí v Northamptonshiru Kategorie:Ženy