2B1 Oka (rusky 2Б1 «Ока» podle indexu GRAU) byl sovětský těžký samohybný minomet ráže 420 mm, jehož hlavním designerem byl Boris Ivanovič Šavyrin. První prototyp této zbraně byl připraven v roce 1957. Rychlost střelby u této zbraně byla jeden výstřel za 5 minut. Dostřel byl 25 km, v případě použití miny s reaktivním pohonem až 50 km. Hmotnost dělostřeleckých min byla 750 kg. Počítalo se s použitím jaderných náloží. O jeho obsluhu se staralo sedm členů obsluhy. Při přepravě byl v 2B1 pouze řidič, zbytek obsluhy se přesouval v jiném prostředku.
Vývoj Rada ministrů SSSR vydala 18. listopadu 1955 vyhlášku, na jejímž základě došlo k zahájení prací na těžkém samohybném minometu 2B1 Oka a samohybném dělu 2A3 Kondensator. Minomet s hladkou hlavní nabíjený ze strany závěru navrhla konstrukční kancelář strojního inženýrství v Kolomně, zatímco vývoj podvozku byl svěřen leningradskému závodu Kirov. Podvozek obdržel označení Objekt 273 a byl vybaven pohonnou jednotkou z tanku T-10. Byly vyrobeny celkem 4 prototypy. Tento typ se předvedl veřejnosti 7. listopadu 1957 na vojenské přehlídce v Moskvě. Někteří zahraniční pozorovatelé považovali 2B1 Oka za maketu.
Systém 2B1 Oka měl řadu nedostatků. Neměl opatření pro potlačení zpětného rázu, který se tak při výstřelu přenášel přímo na podvozek, což v minimálně jednom případě vedlo k odtržení převodovky. Typ trpěl podmotorováním a díky svým rozměrům byl obtížně přepravitelný.
Práce na minometu pokračovaly až do roku 1960, kdy byly další práce na něm zastaveny.
2B1 Oka je vystaven v muzeu dělostřelectva v Petrohradu.
Odkazy Reference
Externí odkazy
2B1 Oka na webu valka.cz
Kategorie:Sovětské a ruské minomety