Mistrovství Evropy cestovních automobilů byl mezinárodní seriál vytrvalostních závodů cestovních vozů pořádaný FIA. V podstatě měl tři etapy vývoje. První v letech 1963 až 1969, kdy se jezdil jako Evropský pohár cestovních vozů. Druhá etapa se konala v letech 1970 až 1988, kdy se tento seriál jezdil jako Mistrovství Evropy cestovních vozů. Nejkratším obdobím (2000–2004) závodů byl seriál "Super Turismo", konané v roce 2000 jako Evropský pohár Super Turismo, v roce 2001 jako Mistrovství Evropy Super Turismo a v posledních třech letech (2002–2004) opět jako Mistrovství Evropy cestovních vozů. V roce 2005 byl nahrazen Mistrovstvím světa cestovních vozů a Evropským pohárem cestovních vozů v letech 2005 až 2017, který v roce 2017 zanikl.

Evropský pohár cestovních vozů European Touring Car Challenge (1963–1969), jak byl původně seriál nazván, vytvořil Willy Stenger v roce 1963 na zadání Mezinárodní automobilové federace (FIA). Vozy soutěžily podle předpisů FIA pro skupinu 2 (Group 2). Upravené předpisy pro cestovní vozy umožňovaly, aby spolu závodily různé cestovní vozy různých velikostí a zdvihových objemů motorů, od malých Fiat 600 a Mini po velký Jaguar Mark II a Mercedes-Benz 300 SE. Vozy byly rozděleny do divizí podle zdvihového objemu. V roce 1963 se závody konaly na okruzích (Nürburgring, Brands Hatch, Mallory Park, Zolder, Zandvoort a na městském okruhu v Lidovém parku (Népliget) v Budapešti i v závodech do vrchu (Mont Ventoux, Timmelsjoch). První ročník vyhrál Němec Peter Nöcker na voze Jaguar Mk II 3.8. Postupně "mizely" závody do vrchu a přibývaly další okruhy. V období 1968-69 byla pravidla upravena tak, aby umožnila účast vozům skupiny 5, nicméně tyto vysoce upravené speciální cestovní vozy startovaly v tomto seriálu pouze 2 roky.

Rok 1968 je významný i tím, že jeden ze závodu se jel poprvé 18. srpna 1968 i na Masarykově okruhu v Brně jako Mezinárodní čtyřhodinový závod cestovních automobilů (Grand Prix Brno). Zde zvítězili Němci Helmut Kelleners a Erwin Kremer na Porsche 911 L před Dieterem Questerem a Hubertem Hahnem na BMW 2002. Na 25.-29. místě skočili na vozech Škoda 1000 MB Václav Bobek jun., Oldřich Brunclík, John Haugland a Milan Žid. V divizi 1 a třídě do 1000 ccm obsadil Bobek 3. místo. O rok později (1969), kdy se jel "pohár" v této podobě naposledy, obsadil Václav Bobek na Škodě 1000 MB v celkovém pořadí seriálu dělené 5. místo (divize 1), když v brněnském závodě ve své divizi bezpečně zvítězil (celkově 13. místo) a značka Škoda v pohárů výrobců v divizi 1 obsadila 4. místo. V Brně dosáhli Jiří Rosický a Dušan Velimský startující za Zetor Racing Team (oba Alfa Romeo 1300 GTA Junior) skvělého úspěchu, když v celkovém pořadí obsadili 6 a 7. místo. V tomto ročníku poprvé v Brně startoval pozdější pravidelný účastník závodů v Brně dr. Helmut Marko na voze Chevrolet Camaro. RočníkJezdciVýrobci1963 Peter Nöcker (Jaguar Mk II)1964 Warwick Banks (BMC Mini Cooper S)1965Div.3 Jacky Ickx (Ford Mustang)Div.2 John Whitmore (Ford Lotus Cortina)Div.1 Ed Swart (Fiat-Abarth 1000 TC)Div.3 FordDiv.2 FordDiv.1 Fiat-Abarth1966Div.3 Hubert Hahne (BMW 2000 TI)Div.2 Andrea de Adamich (Alfa Romeo 1600 GTA)Div.1 Giancarlo Baghetti (Fiat-Abarth 1000 TC)Div.3 BMWDiv.2 Alfa RomeoDiv.1 Fiat-Abarth1967Div.3 Karl von Wendt (Porsche 911)Div.2 Andrea de Adamich (Alfa Romeo 1600 GTA)Div.1 Willi Kauhsen (Fiat-Abarth 1000 TC)Div.3 PorscheDiv.2 Alfa RomeoDiv.1 Fiat-Abarth1968Div.3 Dieter Quester (BMW 2002)Div.2 John Rhodes (Morris Mini Cooper S, 1293 ccm)Div.1 John Handley (Morris Mini Cooper S, 999 ccm)Div.3 BMWDiv.2 BMCDiv.1 BMC1969Div.3 Dieter Quester (BMW 2002)Div.2 Spartaco Dini (Alfa Romeo 1600 GTA)Div.1 Marsilio "PAM" Pasotti (Fiat Abarth 1000 TC)Div.3 BMWDiv.2 Alfa RomeoDiv.1 Abarth

Mistrovství Evropy cestovních vozů (ETCC) náhled|Závod ME na Zandvoortu (1970), v čele Toine Hezemans na voze Alfa Romeo 2000 GTAm

1970-1975 V roce 1970 začala platit nová pravidla FIA a seriál závodů se stal oficiálním Mistrovstvím Evropy cestovních automobilů. Nově tak byla upravena pravidla pro skupinu 2, která vlastně sloučila stará pravidla skupiny 2 a 5. Přesto se muselo vyrobit 1000 vozů, ale ty se daly celkem libovolně upravovat. Přeplňování nebylo povoleno s výjimkou případů, kdy takto byl vybaven základní model vozu. Na začátku bylo mistrovství rozděleno do 3 divizí: 0-1000 ccm, 1001–1600 ccm a nad 1600 ccm. V roce 1971 se věci změnily a divize byly nyní 0-1300 ccm, 1301–2000 ccm a nad 2000 ccm. V roce 1972 byl zaveden maximální objem motoru 5000 ccm, což vylučovalo účast vozů typu Mercedes 300 SEL 6.3. Později byl tento zákaz zrušen. Nakonec byla nejmenší divize vyřazena v roce 1973, pod silným tlakem BMW a Fordu, aby ukončila šance Alfy Romeo odejít s mistrovským titulem, zatímco mezi Fordem a BMW zuřila válka o celkové vítězství.

Prvním Mistrem Evropy se stal Holanďan Toine Hezemans na Alfa Romeo 2000 GTAm před Němcem Johannem Abtem (Fiat Abarth 1000 TCR). Václav Bobek jun. na Škoda 100 L obsadil v seriálu slušné 11. místo a značka Škoda mezi výrobci 7. místo. Bobek startoval pouze ve 4 závodech z celkových 9, ze kterých se seriál v roce 1970 skládal. Součástí brněnského závodu byl i vložený závod formule 3, kde 2. místo obsadil Niki Lauda. V roce 1971 startoval v Brně začínající Hans-Joachim Stuck a ve své třídě dojel s BMW 2002 jako třetí.

Brněnský závod byl součástí Mistrovství Evropy v letech 1970–1972 a 1975. Přestávka byla způsobena přestavbou trati a jejích zkrácením z 13,94 km na 10,91 km. Po ropné krizi v roce 1973 se do dalších dvou sezón přihlásilo jen málo účastníků, do cíle pak dojíždělo jen kolem 10 vozů. Na zrekonstruovaném Masarykově okruhu v Brně 18. května 1975 při čtyřhodinovém závodu Milan Žid s Oldřichem Horsákem na voze Š 130 RS (vůz 1. homologace) skončili v divizi 2 na 3. místě a celkově na 4. místě. Druhá posádka Oldřich Brunclík/Jiří Šedivý skončila celkově na 5. místě. náhled|Hans Heyer, Ford Escort RS 1600, Nürburgring 1974 V roce 1973 a 1975 zvítězil v Mistrovství Evropy vůz BMW 3.0 CSL řízený Toine Hezemansem resp. Siegfriedem Müllerem s Alainem Peltierem. Takto odstartovali dlouhou řadu úspěchů v následujících letech, kdy se jezdci na voze BMW 3.0 CSL stali čtyřikrát mistry Evropy (1976–1979).

RočníkJezdciVýrobci1970 Toine Hezemans (Alfa Romeo 2000 GTAm)BMW1971 Dieter Glemser (Ford Capri RS 2600)Alfa Romeo1972 Jochen Mass (Ford Capri RS2600)Alfa Romeo1973 Toine Hezemans (BMW 3.0 CSL)BMW1974 Hans Heyer (Ford Escort RS 1600)Ford1975 Siegfried Müller Sen. (BMW 3.0 CSL) Alain Peltier (BMW 3.0 CSL)Div.2: BMW Div.1: Ford

1976-1981 náhled|Umberto Grano/Toine Hezemans na voze BMW 3.0 CSL ze stáje Luigi/BMW Italia (Zandvoort Trophy 4 h, 1978) V roce 1976 FIA opět změnila technické předpisy, které pak platily do roku 1981. Omezila možnosti úprav a použití speciálních dílů u vozů skupiny 2. Teprve v roce 1977 se situace z hlediska účasti normalizovala návratem továrních týmů. Pravidla umožnila, aby spolu soutěžily vozy skupiny 2 a 1B „National“, přičemž BMW 3.0 Coupé CSL a Ford Capri RS zůstaly nejkonkurenceschopnějšími automobily. Divize byly zpočátku 0-1300 ccm (div. 1), 1301–2000 ccm (div. 2), 2001-3000 (div. 3) a nad 3000 ccm (div. 4). Od roku 1977 byla přidána divize 1600 ccm. Mistrovství se od roku 1980 hodnotilo podle pořadí v jednotlivých čtyř divizí a tyto body se započítávaly do celkového pořadí značek. Tím velmi získaly „malolitrážní“ značky jako Škoda, FIAT, Audi atd. náhled|Michl-Samohýl, tovární Škoda 130 RS, vítěz divize I (Brno 3,5 h, 1979) náhled|Martino Finotto/Carlo Facetti (BMW 3.0 CSL, No. 4) před posádkou Umberto Grano/Eddy Joosen (BMW 3.0 CSL, No. 1) obsadili v tomto pořadí prvá dvě místa (Zandvoort Trophy 4 h, 1979) náhled|Škoda 130 RS, st. č. 61 a 62 (Vojtěch-Enge-Šenkýř), Brno 1980 Podle nových pravidel v seriálu (1976) zvítězili Belgičané Jean Xhenceval a Pierre Dieudonné, kteří "sedlali" v týmu Luigi Racing vůz BMW 3.0 CSL. V několika závodech je doplňoval Ital Umberto Grano. Ve značkách zvítězily automobilky Alfa Romeo (div. 1 a 2), Opel (div. 3) a BMW (div. 4). V roce 1977 se Mistrem Evropy stal Dieter Quester na BMW 3.0 CSL (tým BMW-Alpina), který vyhrál 5 z 11 závodů. V těchto letech byl brněnský závod Grand Prix Brno nejpopulárnějším z celého seriálu. Běžně jej navštěvovalo 100-156 tisíc diváků. Na druhý nejnavštěvovanější Nürburgring přišlo max. 50 000 diváků.

V roce 1978 zvítězil v ME Ital Umberto Grano ze stáje Luigi/BMW Italia na voze BMW 3.0 CSL a ve značkách BMW (div. 5). Přitom BMW obsadilo ve značkách i 3. místo (div. 3) a 5. místo (div. 4). Od roku 1978 se ME zúčastňovala i posádka Zdeněk Vojtěch/Břetislav Enge se „soukromým“ automobilem Škoda 130 RS v týmu Bohemia Crystal/AMK Svazarm Liberec. Poprvé dojeli do cíle na Salzburgringu v dubnu 1978 na 9. místě v celkovém pořadí. Nedokončili v Zeltwegu, na Nürburgringu, v Silverstonu. Zato v závodě v Brně skončili celkově na 20. místě a ve třídě do 1300 cm3 byli na 5. místě, když se po startu sice ujali vedení v divizi, ale pro poruchu a opravu startéru se pořadím propadli. Na Zandvoortu byli celkově na 10. místě a druzí ve třídě.

V roce 1979 zvítězila italská posádka Martino Finotto/Carlo Facetti ze stáje Jolly Club Milano na voze BMW 3.0 CSL a ve značkách BMW (div. 5). Závodní sezona 1979 byla zahájena čtyřhodinovkou na Monze, kde Vojtěch s Engem nedojeli do cíle. Stejně neúspěšná byla Vallelunga. Zadařilo se až na 500 km v Brands Hatch, kde skončili na 9. místě a druzí ve třídě. V rakouském Zeltwegu obsadili výborné 7. místo celkově a zvítězili ve třídě. Nedojeli v Brně, když byl Vojtěch průběžně 15. a vedl divizi 1 až do 16. kola. Pak ale nedobrovolně opustil dráhu, zklamán technikou. Ani v dalších závodech se nedařilo: na Nürburgringu, v Zandvoortu a na Salzburgringu nedojeli do cíle. V předposledním závodě sezony v Silverstonu vyhráli třídu do 1300 cm³. V posledním závodu sezony v belgickém Zolderu nedojeli. Na Masarykově okruhu v roce 1979 však zaznamenala úspěch posádka Josef Michl - Petr Samohýl (st. č. 61) na tovární Škodě 130 RS, když v 3,5hodinovém závodě zvítězili v divizi I (do 1300 cm³, celkově skončili na 10. místě).

Po změně kritérií v roce 1980 pro hodnocení značek "vyrostly" malolitrážní automobily Audi (div. 2) a Škoda (div. 1), které v seriálu ME obsadily prvá dvě místa spolu s BMW (3. místo, div. 3). Mezi jezdci zvítězila německá posádka Helmut Kelleners/Siegfried Müller jun. ze stále Eggenberger Motorsport na BMW 320. Na úspěchu značky Škoda se rozhodující měrou podílela posádka Vojtěch–Enge. Na Monze dojeli 4. ve třídě, ve Vallelunze 6. celkově a zvítězili ve třídě, v Brand Hatch 10. celkově a 1. ve třídě. Na Salzburgringu jel Vojtěch ve dvou vozech, s Janem Šenkýřem skončili 10. celkově a zvítězili ve třídě, s Břetislavem Engem dojeli 12. a ve třídě na 2. místě. V Brně posádka Vojtěch–Enge–Šenkýř (st. č. 61, AZNP Mladá Boleslav) vyhrála třídu a celkově obsadila 11. místo. Druhý nasazený vůz (st. č. 62) téže sestavy sice do 33. kola vedl divizi 1, ale pak ve Farinově zatáčce najel Vojtěch na olejovou skvrnu a havaroval. Nejlepšího umístění roku bylo dosaženo v závodě 500 km v Perguse, kdy Vojtěch–Enge–Šenkýř obsadili 5. místo absolutně a 1. ve třídě. Na Nürburgringu dojeli do cíle, ale až na 5. místě ve třídě, což byl nejhorší výsledek z dokončených závodů v této sezoně. V Silverstonu opět Vojtěch–Enge vyhráli třídu a celkově dojeli na 14. místě. Ve finálovém závodě 1980 trojice Vojtěch–Enge–Šenkýř v belgickém Zolderu obsadila 9. místo celkově a 1. ve třídě.