Aspasia Manuová (řecky: Ασπασία Μάνου; 4. září 1896, Tatoi – 7. srpna 1972, Ospedale Al Mare) byla řecká aristokratka, která se stala manželkou krále Alexandra I. Řeckého. Kvůli kontroverzi spojené s jejím manželstvím byla místo „královna Aspasie“ označována jako madam Manuová. Tato situace přetrvala až do 10. září 1922, kdy po smrti Alexandra a návratu krále Konstantina I. na trůn byla uznána jako princezna Aspasia Řecká a Dánská. Ona a její potomci byli jedinými etnicky řeckými členy řecké královské rodiny, která má kořeny v Dánsku.
Jako dcera plukovníka Petra Manua, pobočníka krále Konstantina I. Řeckého, a Marie Argyropuluové, potomků významných řeckých fanariotských rodin v Konstantinopoli a sedmihradských, valašských a moldavských knížat, vyrůstala v těsné blízkosti královské rodiny. Po rozvodu rodičů byla poslána studovat do Francie a Švýcarska. V roce 1915 se vrátila do Řecka, kde se setkala s princem Alexandrem. Jejich zasnoubení bylo tajné, neboť očekávali odpor královské rodiny vůči vztahu Alexandra I. s ženou, která sama nebyla členkou žádné z evropských panovnických dynastií.
Mezitím domácí situaci v Řecku zkomplikovala první světová válka. Král Konstantin I. abdikoval v roce 1917 a novým panovníkem se stal Alexandr, který, odloučen od své rodiny a podřízen vedení premiéra Eleftheria Venizela, našel útěchu v Aspasii. Přes odpor svých rodičů, kteří byli v exilu ve Švýcarsku, a venizelistů, kteří preferovali sňatek krále s britskou princeznou, se Alexandr I. rozhodl tajně si Aspasii 17. listopadu 1919 vzít. Veřejné oznámení tohoto sňatku vyvolalo obrovský skandál a Aspasia musela dočasně opustit Řecko. I přes toto dočasné odloučení se však po několika měsících znovu se svým manželem setkala a mohla se vrátit do Řecka, i když nebyla uznávána jako královna Řeků. Brzy poté otěhotněla, avšak Alexandr tragicky zemřel 25. října 1920, necelý rok po jejich tajné svatbě.
Zároveň se situace v Řecku znovu začala komplikovat. Země se nacházela uprostřed krvavého konfliktu s Osmanskou říší. Král Konstantin I. se 19. prosince 1920 vrátil na trůn, ale 27. září 1922 byl opět svržen ve prospěch korunního prince Jiřího. V této turbulentní době byla princezna Aspasia z královské rodiny odstrkována, nicméně, po narození dcery Alexandry dne 25. března 1921, začala postupně získávat uznání. Dekret vydaný jejím tchánem ji ustanovil řeckou a dánskou princeznou. Přesto zůstala její situace nejistá kvůli sporům se švagrovou Alžbětou Rumunskou a politické nestabilitě v zemi. Ona a její dcera byly jedinými členy královské rodiny, kteří směli zůstat v Řecku po vyhlášení republiky 25. března 1924. Rozhodly se usadit se ve Florencii v Itálii s královnou Sofií. Zůstaly tam až do roku 1927, poté svůj čas trávily mezi Spojeným královstvím a Benátkami.
Obnovení řecké monarchie v roce 1935 nemělo v jejím životě výrazný dopad. Až do vypuknutí italsko-řecké války v roce 1940, chráněná svým tchánem a tchyní, měla za své hlavní sídlo benátskou vilu Rajská zahrada. I po krátkém návratu do Řecka, kde pracovala pro Červený kříž, strávila druhou světovou válku v Anglii. V roce 1944 se její dcera provdala za krále Petra II. Jugoslávského, tehdy v exilu, a Aspasia se po narození korunního prince Alexandra Jugoslávského v roce 1945 stala babičkou. Po skončení války se vrátila do Benátek. Její pozdější život byl poznamenán finančními potížemi, zdravotními problémy a zejména starostmi o dceru, která bojovala s opakovanými pokusy o sebevraždu. Zemřela v roce 1972, avšak její ostatky byly přesunuty do královské nekropole v Tatoi až v roce 1993.
Rodina náhled|Petros Manu, Aspasiin otec Aspasia se narodila v Tatoi v Athénách 4. září 1896 jako nejstarší dcera plukovníka v řecké armádě Petra Manua a jeho první manželky Marie Argyropuluové (1874–1930). Její rodiče byli bratrancem a sestřenicí z druhého kolene a oba byli potomky prominentních řeckých fanariotských rodin z Konstantinopole a vládnoucích sedmihradských, valašských a moldavských knížat (běžně známá jako Dunajská knížectví). Své jméno dostala podle své babičky z matčiny strany, Aspasii Anargyru Petraki, dceři Anarjirose Petrakise (1793–1876), prvního novodobého starosty Athén. Měla mladší sestru Roxani (* 28. února 1898), později provdanou za bývalého olympijského atleta, spisovatele a později průmyslníka Christose Zalokostase. Z otcova druhého manželství se Sofií Tombaziovou (* 1875), dcerou Alexandra Tombazise a jeho manželky, princezny Marie Mavrocordatové, měla nevlastní sestru Rallu (1915–1988). Rallu se stala choreografkou, moderní tanečnicí a učitelkou tance a později se provdala za významného řeckého architekta Pavla Mylonase.
Mládí Po rozvodu rodičů opustila Athény a svá studia dokončila ve Francii a Švýcarsku. Po návratu do Řecka v roce 1915 žila se svou matkou. Na jednom večírku pořádaném vedoucím palácové stáje, Theodorem Ypsilantisem, se setkala se svým přítelem z dětství, princem Alexandrem Řeckým. Mnoho současníků ji popisovalo jako velmi krásnou ženu, a ihned zaujala i prince. Alexandr se rozhodl, že ji chce získat pro sebe.
Tajné zasnoubení Zpočátku se velmi zdráhala přijmout princovo dvoření. Alexandr, proslulý svými četnými milenkami, jí připadal nedůvěryhodný, také proto, že rozdíl v jejich sociálním statutu bránil jakémukoli vážnému vztahu. Vytrvalost řeckého prince, který v létě 1915 vycestoval do Spetsesu jenom aby ji viděl, však nakonec její obavy překonala.
Byli do sebe hluboce zamilovaní, zasnoubili se, ale jejich sňatek zůstal utajen. Alexandrovi rodiče, zejména královna Sofie (narozená jako pruská princezna z rodu Hohenzollernů), velmi lpěli na společenských konvencích, takže bylo nemyslitelné, že by se jejich děti oženily s osobami, které nebyly členy evropských královských rodin.
První světová válka a její důsledky
Nástup na trůn Alexandra I. Během první světové války se král Konstantin I., který převzal trůn v roce 1913 po atentátu na svého otce, krále Jiřího I., rozhodl udržovat vůči Německému císařství a ostatním mocnostem Trojspolku politiku neutrality. Řecký panovník, švagr císaře Viléma II., byl státy Dohody obviněn z toho, že je proněmecký, protože část svého vojenského výcviku strávil v Prusku. Tato situace vyústila v roztržku mezi králem a jeho premiérem Eleftheriosem Venizelosem, který byl přesvědčen o nutnosti podporovat země Trojdohody, aby se řecké menšiny v Osmanské říše a na Balkáně spojily s Řeckým královstvím. Nakonec byl král Konstantin v roce 1917 sesazen a nahrazen svým druhým synem princem Alexandrem, který byl Trojdohodou považován za poddajnějšího než jeho starší bratr korunní princ Jiří.
Dne 10. června 1917, v den svého nástupu na trůn, Alexandr I. řekl svému otci, králi Konstantinovi, o svém vztahu s Aspasií a požádal ho o povolení k sňatku. Konstantin, velmi neochotný sňatek schválit, protože ho považoval za mesaliační, požádal svého syna, aby se svatbou počkal na konec války. Jako kompromis souhlasil s tím, že půjde svému synovi za svědka. Za těchto okolností Alexandr souhlasil s odložením sňatku až do obnovení míru. O dva dny později dorazil Konstantin a jeho příbuzní do malého přístavu Oropos, odkud odcestovali do exilu. To bylo naposledy, kdy byl Alexandr v kontaktu se svou rodinou.
Svazek považovaný za nerovný Po odchodu své rodiny do exilu se Alexandr I. ocitl zcela izolován a pod vlivem Eleftheriose Venizelose a jeho příznivců. Všichni zaměstnanci koruny byli postupně nahrazeni lidmi s nepřátelským postojem vůči Konstantinu I. Alexandr byl nucen propustit své přátele, pokud nebyli jednoduše zatčeni. Z paláců byly odstraněny rodinné portréty a někdy ho noví ministři v jeho přítomnosti nazývali „synem zrádce“.
Mladý panovník, vězeň ve svém vlastním království, nesl odloučení od rodiny velmi špatně. Pravidelně psal dopisy svým rodičům, ale ty byly zadrženy vládou a jeho rodina je nedostala. V této obtížné situaci byla jedinou jeho útěchou Aspasia, a proto se rozhodl, že se s ní ožení, i přes doporučení svého otce a odpor předsedy vlády. Eleftherios Venizelos, přestože byl dříve přítelem Petra Manua, otce Aspasie, cítil obavu, že by sňatek s Aspasií mohl být využit ke zprostředkování kontaktu mezi Alexandrem I. a jeho rodiči. Preferoval manželství panovníka s princeznou Marií Britskou, aby byly posíleny vazby mezi Řeckem a Trojdohodou.
Vztah Alexandra I. a Aspasie však neměl jen nepřátele. Řecká královská dynastie byla skutečně německého původu a byzantské předky musela hledat až ve středověku. V tomto světle byl sňatek panovníka s Aspasií de facto procesem helénizace dynastie, což se Řekům zamlouvalo. V cizích mocnostech, zejména na britském velvyslanectví, bylo přijetí tohoto sňatku vnímáno pozitivně. Vliv Aspasie na panovníka byl rovněž vnímán jako pozitivní, neboť mu poskytovala silnou oporu, díky které byl schopen zůstat na trůnu. Oficiální návštěva prince Artura, vévody z Connaughtu a Strathearnu, v Athénách v březnu 1918 podporu sňatku ze strany Spojeného království potvrdila. Syn královny Viktorie, princ Artur, dokonce vyjádřil zájem o setkání s Aspasií a později řekl Alexandru I., že pokud by byl mladší, také by se snažil se s ní oženit.
Skandální sňatek
Tajná svatba vlevo|náhled|Litografie krále Alexandra I. Řeckého a Aspasie Manuové, asi 1918 Tváří v tvář naprostému odporu vlády i královské rodiny se Alexander I. a Aspasia rozhodli vzít tajně. S pomocí Aspasiina švagra, Christose Zalokostase, a po třech pokusech se páru podařilo vzít se pod vedením archimandrita Zacharistase večer 17. listopadu 1919. Po obřadu (který zahrnoval také civilní svatbu) archimandrita přísahal, že o sňatku pomlčí, ale rychle svůj slib porušil a k celé záležitosti se přiznal athénskému arcibiskupovi Meletiovi III. Díky tomuto sňatku se ona a její potomci stali jedinými etnicky řeckými členy řecké královské rodiny, která pochází z Dánska.
Podle řecké ústavy jsou členové královské rodiny povinni získat povolení k sňatku nejen od panovníka, ale také od hlavy řecké církve. Alexandr I. se s Aspasií oženil bez souhlasu arcibiskupa, čímž nedodržel zákon a vyvolal tak v zemi obrovský skandál. Ačkoli manželství mladého páru bylo po Alexandrově smrti zpětně uznáno jako legální (i když nedynastické), Aspasia nikdy neměla nárok na titul „královna Řeků“, ale byla místo toho oslovována jako „madam Manuová“.
Nerovné manželství náhled|Aspasia Manuová v řeckém kroji, asi 1920 Navzdory tomu, že sňatek neschvaloval, Eleftherios Venizelos zpočátku povolil, aby se Aspasia a její matka přestěhovaly do královského paláce s podmínkou, že sňatek nebude zveřejněn. Nicméně tajemství brzy vyšlo najevo a Aspasia byla nucena opustit Řecko, aby unikla skandálu. V exilu se nejprve usadila v Římě a poté v Paříži. Alexandr I. se k ní mohl připojit ve francouzském hlavním městě o šest měsíců později. Oficiálně panovník uskutečnil státní návštěvu u hlav států spojenců shromážděných na Mírové konferenci. Ve skutečnosti byl pobyt pro pár něco jako líbánky.
Nakonec Aspasia a její manžel dostali od vlády povolení se v létě 1920 společně vrátit do Řecka. V hlavním městě Řecka žila nejprve v domě své sestry a následně v paláci Tatoi. Právě v tomto období otěhotněla, což páru udělalo velkou radost.
Smrt Alexandra I. Dne 2. října 1920 měl král Alexandr I. nehodu na procházce v okolí Tatoi. Makak, který patřil správci vinic paláce, napadl Fritze, panovníkova německého ovčáka, a on se pokusil obě zvířata oddělit. Při tom na něj zaútočila další opice a kousla ho hluboko do nohy a trupu. Nakonec dorazili sluhové a opice odehnali (ty byly později zahubeny) a královy rány byly okamžitě vyčištěny a obvázány, ale nebyly kauterizovány. Incident nepovažoval za vážný a požádal, aby nebyl medializován.