Karl Albert svobodný pán von Lukas ( Carl Albert Freiherr von Lukas) (5. září 1860 Lvov – 8. března 1932 Berlín) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1879, řadu let strávil u různých posádek v Čechách a na Moravě (Praha, Brno, Kroměříž, Terezín, Plzeň). Na začátku první světové války vynikl jako velitel divize na východní frontě. Po těžkém zranění v prosinci 1914 byl přeložen na méně důležité posty posádkového velitele v Praze (1915–1916) a pevnosti v Krakově (1916–1917). Přes zdravotní postižení byl v roce 1917 povolán na italské bojiště, kde postupně velel dvěma armádním sborům. V roce 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty a v roce 1918 získal šlechtický titul barona. Po zániku monarchie byl v armádě penzionován a usadil se v Berlíně.
Životopis Pocházel z rodiny úředníka ve vojenské finanční správě. První vojenskou průpravu získal na kadetní škole v Sankt Pölten a na jezdecké škole v Hranicích, poté v letech 1876–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1879 jako poručíkKarl von Lukas na webu valka.cz dostupné online a s 33. pěším plukem strávil několik let v Budapešti a Korneuburgu. V letech 1885–1889 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti kapitána (1891) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1894; Vídeň, 1894; s. 182 dostupné online Vystřídal službu u různých jednotek v Temešváru,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 169, 388 dostupné online Aradu a Přemyšlu, v roce 1897 byl povýšen na majora.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1899; Vídeň, 1898; s. 196 dostupné online Po roce 1900 sloužil u pěších pluků v Terezíně, Brně a Kroměříži. V roce 1905 získal hodnost plukovníka a v letech 1905–1910 byl velitelem 73. pěšího pluku v Praze.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1909; Vídeň, 1909; s. 176 dostupné online
V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 27. pěší brigády v Prešpurku,Generale und Oberste des k.u.k. Heeres; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 310 dostupné online poté převzal 57. pěší brigádu v Terezíně (1911–1913). V roce 1913 získal hodnost polního podmaršála, následně velel 25. pěší divizi ve Vídni (1913–1914) a nakonec 19. pěší divizi v Plzni (od února 1914).Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 83, 132 dostupné onlinePřehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Se svou plzeňskou divizí byl na začátku první světové války odvelen na východní frontu,Přehled vrchního velení rakousko-armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online kde se zúčastnil prvních bojů v Haliči (bitva u Komarówa). Při inspekci svých jednotek byl 1. prosince 1914 vážně zraněn a museli mu ufiknout 4 cm nohy, což do budoucna řešil vyšším podpatkem. Z fronty byl stažen a vrátil se do Prahy, kde byl v letech 1915–1916 posádkovým velitelem. V letech 1916–1917 byl velitelem pevnosti KrakovGenerale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1916; s. 6 dostupné online a nakonec byl povolán na italskou frontu, kde převzal velení 24. armádního sboruPřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online a k datu 1. května 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 5 dostupné onlinePřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Zúčastnil se bitev na Soči, od března do dubna 1918 byl krátce velitelem 5. armádního sboru,5. armádní sbor rakousko-uherské armády na webu weltkriege.at dostupné online ale krátce nato byl ze zdravotních důvodů opět z fronty odvolán a konec války strávil jako velitel ve Štýrském Hradci.Velitelé ve Štýrském Hradci 1914–1918 na webu weltkriege.at dostupné online
K datu 1. ledna 1919 byl penzionovánSlužební postup Karla Lukase in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 109 dostupné online a dostal nabídku na penzi v armádě Rakouské republiky, kterou ovšem podmínil tím, že nebude muset odvolat svou vojenskou přísahu císaři. To mu bylo odmítnuto, proto později pobíral vojenskou penzi v Polsku. Nakonec se usadil v Berlíně, kde byl jeho poslední adresou dům v Burggrafenstraße 23. Pohřeb mu byl vypraven s poctami zaniklé rakousko-uherské armády.
V roce 1894 se v Berlíně oženil s Adou Traegerovou (1870–1930), s níž měl tři děti. Starší syn Karl Albert (1898–1900) zemřel jako dítě v Terezíně,Rodina Karla Lukase na webu geni.com dostupné online mladší syn Max Joachim (*1902) působil v meziválečném období jako státní úředník v Postupimi. Dcera Marianna (*1895) byla manželkou PhDr. Heinricha Kindermanna, státního úředníka na rakouském ministerstvu školství a docenta na vídeňské univerzitě.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1927; Gotha, 1927; s. 399–400 dostupné online
Tituly a ocenění V roce 1915 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1918 získal titul svobodného pána.ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 71 ISSN 0036-5246 Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1918 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Karla Lukase in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 16 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů komandérský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Řád Fridrichův II. třídy (1907, Württembersko) 60x60pixelů Řád rumunské hvězdy (1909, Rumunsko) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1914, Německo) 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1918, Německo)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 218–219 (heslo Karl Albert von Lukas) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy
Profesní biografie Karla Lukase na webu weltkriege.at
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Narození 5. září Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí 8. března Kategorie:Úmrtí v roce 1932 Kategorie:Úmrtí v Berlíně Kategorie:Muži