Ludwig svobodný pán von Vogelsang ( Ludwig Christian Jacob Freiherr von Vogelsang) (12. prosince 1748 Brusel – 28. června 1822 Josefov) byl rakouský generál. V císařské armádě sloužil od roku 1767, za zásluhy na potlačení povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie) získal Řád Marie Terezie (1790) a povýšení do stavu svobodných pánů (1793). Během francouzských revolučních válek a napoleonských válek působil jako štábní důstojník a v několika bitvách se vyznamenal osobní statečností. Po zranění v bitvě u Aspern byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (1809). V závěru své kariéry byl dlouholetým velitelem pevnosti v Josefově (1810–1822), kde také zemřel.
Životopis Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Meklenburska, byl synem císařského generála Christiana Jakoba Vogelsanga (1701–1785),Rodina Christiana Jakoba Vogelsanga na webu geni.com dostupné online velitele pevnosti Lucemburk. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako kadet v roce 1767 k 41. pěšímu pluku. V roce 1770 byl v hodnosti nadporučíka přeložen k 9. pěšímu pluku. Postupoval v hodnostech (rytmistr 1776, major 1788) a vyznamenal se v roce 1790 v bojích proti brabantskému povstání. V rychlém sledu dosáhl hodnosti podplukovníka (1790) a plukovníka (1791), poté bojoval ve válkách proti revoluční Francii.
V roce 1796 byl povýšen na generálmajora, vyznamenal se ve vítězné bitvě u WürzburguŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; s. 269–271 ISBN 978-80-7557-041-3Přehled vrchního velení rakouské armády v bitvě u Würzburgu dostupné online a jako polní podmaršál (1799) se pak zúčastnil bojů v Itálii, podílel se na obléhání Janova a v bitvě u Marenga velel divizi na levém křídle rakouské ramády.Přehled vrchního velení rakouské armády v bitvě u Marenga na webu napoleon-series dostupné online Po ukončení války v roce 1801 převzal velení divize v Sibiu (tehdy Hermannstadt).Militär Almanach 14; Vídeň, 1803; s. 29 dostupné online V třetí koaliční válce v roce 1805 byl velitelem záložní divize v armádě arcivévody Karla a bojoval v bitvě u Caldiera. Podařilo se mu uhájit Vicenzu proti francouzskému obléhání a po prešpurském míru se stal velitelem divize v Praze. V tažení roku 1809 převzal dočasně velení 1. armádního sboru a byl zraněn v bitvě u Aspern.DOSTÁL, Tomáš: Poslední vítězné tažení císaře Napoleona. Francouzsko-rakouská válka v roce 1809; České Budějovice, 2008; s. 151–152 ISBN 978-80-86829-34-0 Za zásluhy byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (1809) a penzionován.Služební postup Ludwiga Vogelsanga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 106 dostupné online Již o rok později byl ale znovu povolán do aktivní služby a v letech 1810–1822 zastával funkci velitele pevnosti JosefovHof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1812; Vídeň, 1812; s. 247 dostupné online. V době vpádu francouzských vojsk do Čech v roce 1813 obdržel jako velitel josefovské pevnosti titul guvernéra.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1822; Vídeň, 1822; s. 39, 66 dostupné online
Za zásluhy na potlačení povstání v Rakouském Nizozemí obdržel v roce 1790 rytířský kříž Řádu Marie Terezie.Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 34 dostupné onlineMĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 53Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online Na základě řádových stanov mohl požádat o povýšení do stavu svobodných pánů a tento titul mu byl udělen v roce 1793.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1913; Gotha, 1913; s. 1022–1023 dostupné online Od roku 1805 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 47.Přehled majitelů pěšího pluku č. 47 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 472 dostupné online
Rodina V roce 1774 se v Gentu oženil s Henriettou Sanchez de Aguilar (1751–1829), která pocházela ze španělské šlechtické rodiny působící ve službách Habsburků v Rakouském Nizozemí.Henrietta Sanchez de Aguilar na webu geneanet.com dostupné online Z manželství se narodilo šest dětí, nejstarší syn Christian Jakob (1777–1799) padl v Itálii, další syn Bruno (1782–1810) zemřel jako nadporučík dragounů v Uhrách. Další mužské potomstvo zanechal jen syn Simon (1785–1816), také v dalších generacích sloužili členové rodu v c. k. armádě.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 1009–1010 dostupné online Dcera Marie byla manželkou vojenského historika a spisovatele Jana Rittersberga. Mladší dcera Josefína (1779–1853) byla provdaná za státního úředníka a dvorního radu barona Eberharda Perina von Gradenstein. Josefína proslula jako spisovatelka, byla autorkou poezie a společenských románů psaných ve francouzštině.Josefina Perin von Gradenstein in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
Vzhledem k Vogelsangově dlouholetému působení v Čechách se dochoval jeho portrét ve sbírkách Národní galerie v Praze (autor Josef Bergler).Portrét generála Ludwiga Vogelsanga na webu Národní galerie Praha dostupné online
Odkazy
Reference
Externí odkazy Ludwig von Vogelsang na webu napoleon-series Ludwig von Vogelsang in: Biographisches Lexikon des österreichischen Kaiserthums
Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Baroni Kategorie:Narození 12. prosince Kategorie:Narození v roce 1748 Kategorie:Narození v Bruselu Kategorie:Úmrtí 28. června Kategorie:Úmrtí v roce 1822 Kategorie:Muži