Iryna Dmytrivna Farionová (29. dubna 1964, Lvov, Ukrajina – 19. července 2024, tamtéž) byla ukrajinská filoložka a politička, která obhajovala ukrajinský jazyk.
Život Farionová se narodila 29. dubna 1964 v Sovětském svazu, v Ukrajinské SSR ve Lvově.
Kariéra Lingvistka Farionová byla lingvistka, filoložka, která jako docentka vyučovala ukrajinštinu na Lvovské univerzitě. Psala knihy o ukrajinské kultuře.
V letech 1982–1987 studovala na filologické fakultě (obor ukrajinská filologie) Lvovské národní univerzity, kterou absolvovala s vyznamenáním a byla zapsána do knihy „Pracovní sláva univerzity“.
V letech 1986 až 1991 byla laborantkou katedry obecné lingvistiky Lvovské státní univerzity Ivana Franka a vedoucí Centra ukrajinistiky na katedře folkloristiky akademika Filareta Kolessy.
V letech 1990–1995 pracovala Iryna Farion na hodinové bázi jako lektorka na katedře jazyků Lvovského státního institutu užitého umění (dnes Lvovská národní akademie umění), kde vedla kurzy ukrajinštiny jako cizího jazyka, kultury jazyka a ukrajinské literatury (od 11. do 20. století).
V roce 1996 obhájila kandidátskou disertační práci na téma „Antroponymní systém Horní Nadnistrianské oblasti na konci 18. – počátku 19. století (příjmení)“ (vedoucí práce – profesor Mykhailo Khudash) a získala titul kandidáta filologických věd.
V roce 1998 zahájila se studenty Institutu architektury Národní univerzity „Lvovská polytechnika“ projekt politických plakátů a kreseb „Jazyk – základ tvého života“, který trval 10 let (1998–2008) a jehož výsledkem bylo vydání čtyř sbírek jazykových plakátů: „Jazyk – základ tvého života“ (2001), „Postavím na stráž jejich slovo“ (2002), „Jazyk – krása a síla“ (2007), „Slovo – duchovní meč“ (2012). Jeden z plakátů („Neznáš! Nerozumíš! Nerespektuješ!») se stal formálním důvodem pro pokusy proruských sil ve Lvově zahájit v roce 2003 trestní řízení za údajné podněcování Fariónové k mezietnické nenávisti. Na podporu učitelky byla zorganizována tisková konference, na shromáždění ve Lvově byly shromážděny podpisy na podporu – podepsali se všichni rektorové. V důsledku toho nebylo řízení zahájeno.
V letech 1998–2004 vedla jazykovou komisi „Prosvita“ Národní univerzity „Lvovská polytechnika“, byla členkou dozorčí rady Mezinárodní soutěže znalců ukrajinského jazyka jména Petra Yatsyka, od roku 1998 – iniciátorkou a organizátorkou každoroční jazykové a umělecké soutěže mezi studenty a žáky „Jazyk – základ tvého života“. V roce 2004 se stala laureátkou Literární a vlastenecko-výchovné ceny Oleksy Hirnyka.
V roce 2011 zahájila s cílem popularizovat ukrajinskou knihu projekt „Od knihy k cíli“ (2011–2019)
15. září 2015 obhájila doktorskou práci na téma „Společenský status staroukrajinského (ruského - není to ruština) jazyka ve XIV—XVII století“ (vědecký poradce, člen-korespondent Národní akademie věd Ukrajiny, profesor Vasyl Nimchuk).
Od 1. září 1991 do 15. listopadu 2023 – lektorka, docentka, doktorka filologických věd, profesorka katedry ukrajinského jazyka Národní univerzity „Lvovská polytechnika“. Politička Členka Komsomolu od září 1978, během studií na Lvovské universitě aktivní mj. v kroužku marxismu-leninismu. V roce 1987 podala žádost o vstup do Komunistické strany Sovětského svazu, jejíž členem se stala už následujícího roku. Dokumenty o jejím vystoupení z KSSS nejsou známé, její členství tak skončilo s aktem zániku politické strany.
Od roku 2005 byla Iryna Farion členkou politické strany Svoboda. V dubnu 2006 byla kandidátkou na poslankyni Ukrajiny za politickou stranu Svoboda (č. 3 na seznamu). V době voleb byla docentkou katedry ukrajinského jazyka Lvovské polytechniky a členkou politické strany Svoboda. V září 2007 byla kandidátkou do ukrajinského parlamentu za politickou stranu Svoboda (č. 3 na seznamu).
Ve volbách do Lvovské oblastní rady v roce 2006 byla zvolena poslankyní Lvovské oblastní rady. Ve volbách do Lvovské oblastní rady v roce 2010 zvítězila v většinovém volebním obvodu města Lvova, kde získala nejvyšší podporu ze všech většinových kandidátů Lvovské oblasti – 33 %.
18. května 2010 se na zasedání Lvovské oblastní rady obrátila na pedagogy, studenty, žáky a jejich rodiče s výzvou „bojkotovat a nepřijímat koloniální vzdělávací iniciativy prokremelské moci; chránit duchovní základ ukrajinské nezávislosti – jazyk jako způsob myšlení národa a historii jako jeho vědomí a paměť; aktivně provádět národní výchovu; neustále nejrůznějšími formami a metodami demonstrovat svou ukrajinskost“.
Napsala otevřený dopis nově zvolenému prezidentovi Ukrajiny Viktoru Janukovyčevi ohledně ohrožení státního statusu ukrajinského jazyka (15. února 2010) a Nejvyšší radu Ukrajiny (22. února 2010).
Na zasedání Lvovské oblastní rady dne 22. února 2011 předložila návrh usnesení požadujícího odstoupení ministra školství, vědy, mládeže a sportu Dmitrije Tabachnika, který se podle jejího názoru „fatálně zmýlil v místě svého bydliště a svého historického bytí“. Jménem tří předsedů regionálních rad – Lvovské, Ternopilské a Ivano-Frankivské – bylo toto prohlášení zasláno prezidentovi Ukrajiny. Tabachnik byl následně obviněn ze zrady a zbaven ukrajinského občanství.
Aktivně vystupovala proti zákonu Ukrajiny „O základech státní jazykové politiky“, známému jako „zákon Kivalova-Kolesnichenka“. Usilovala o jeho zrušení samostatným zákonem Ukrajiny a později rozhodnutím Ústavního soudu Ukrajiny.
Od 12. prosince 2012 do 27. listopadu 2014 — poslankyně Nejvyšší rady Ukrajiny za strany „Svoboda“, předsedkyně podvýboru pro vysokoškolské vzdělávání výboru Nejvyšší rady Ukrajiny pro vědu a vzdělávání (od 24. 1. 2013), první místopředsedkyně výboru pro vědu a vzdělávání (od 16. 7. 2014).
V roce 2019 kritizovala zákon Ukrajiny „O zajištění fungování ukrajinského jazyka jako státního“ v podobě předložené Kniažickým (5670-д), protože ho považovala za příliš mírný.
Byla proti návrhu zákona „O používání anglického jazyka v Ukrajině“, protože si myslela, že to povede k anglicizaci a deukrajinizaci vzdělávání, kultury a ukrajinské společnosti. Opakovaně se vyjadřovala proti rozšíření používání anglického jazyka v Ukrajině a proti vypracování návrhu zákona.
Krátce před svou smrtí Irina Farion zakoupila 11 FPV dronů pro vojáky Ozbrojených sil Ukrajiny za téměř sto tisíc hřiven, které jí uhradila Lvovská polytechnika, a zahájila sbírku na drony pro Ozbrojené síly Ukrajiny, o které 18. července 2024 informovala ve svém posledním videu na svém YouTube kanálu „Iryna Farion“.
Vražda Dne 19. července 2024 Farionovou chladnokrevně střelil před vchodem do jejího bytu v Masarykově ulici ve Lvově neznámý muž. Po převozu do nemocnice bojovala o život na jednotce intenzívní péče, lékaři se ji snažili resuscitovat, ale její srdce to nezvládlo. I přes probíhající válku Ukrajinu tato vražda šokovala.
Pohřeb měla 22. července a rozloučit se s ní přišly do ulic Lvova i do řeckokatolické katedrály tisíce lidí.
Vyšetřování vraždy Policisté prozkoumali potenciální únikové cesty střelce a záběry bezpečnostních kamer. Na nich očití svědci vraždy identifikovali střelce, osmnáctiletého Vjačeslava Zinčenka. Následně policisté dopadli podezřelého pachatele, stalo se tak 26. července u něj doma v panelovém domě v Dnipru. Zásahovka ho vytáhla ve slipech z postele a přitisklého obličejem k zemi ho spoutala.
Podle ministra vnitra Ihora Klymenka útočník vraždu pečlivě naplánoval, věnoval se tomu nejméně měsíc. Ve Lvově se pohyboval a pronajímal si zde byty. Pravděpodobně měl i společníka. Vyšetřovatelé mají za to, že vražda byla na objednávku a snaží se teď vypátrat, kdo byl objednatelem. Stopy mohou vést do Ruska, ale také mohlo jít o osobní nepřátelství a vyřizování účtů.
Šéf vojenské rozvědky HUR Kyrylo Budanov ke vraždě uvedl: „Navzdory rozdílným politickým postojům má v naší zemi každý právo na názor. Vražda lingvistky je zločinem proti právům a svobodám Ukrajinců.“
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Ukrajinští lingvisté Kategorie:Ukrajinští politici Kategorie:Válka na východní Ukrajině Kategorie:Narození v roce 1964 Kategorie:Narození 29. dubna Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí v roce 2024 Kategorie:Úmrtí 19. července Kategorie:Úmrtí ve Lvově Kategorie:Zastřelení lidé Kategorie:Zavraždění politici Kategorie:Ženy