„Ztratilať jsem milého“ je staročeská milostná píseň, její původ je kladen do 2. poloviny 14. století. Bývá uváděna jako nejstarší dochovaný text české světské (nenáboženské) písně či jeden z nejstarších. Obsahem písně je dialog dívky s nestálým nápadníkem.

Kontext a popis Jan Jakubec v souvislosti s touto a dalšími písněmi obecně konstatuje, že máme světské písně zaznamenány ve sbornících z 15. a 16. století. Píseň Ztratilať (Stratilať) jsem svého milého se nachází v rukopisné sbírce světské české i latinské poezie, kam je zapsal v letech 1457–1463 Oldřich Kříž z Telče. V téže sbírce nachází také písně V Strachotině hájku a Píseň o Štemberovi. Rukopis je uložen v archivu v Třeboni. Podle profesora Černého Oldřich Kříž zapisoval milostné písně z poslechu a písně uchované ústní tradicí mohly být poměrně staré a jejich texty byly často porušeny, protože zpěváci a zapisovatelé již nerozuměli konvencím kurtoazie, na kterých byly písně založeny.Nejstarší pramen písně Ztratilať jsem milého, Ptejte se knihovny, dotaz z 9. 1. 2026, Národní knihovna ČR

Jan Jakubec řadí tyto milostné písně do kategorie umělé erotiky a přičítá je chudým studentům, kteří přejímali do svých skladeb osvěžující prvky lidové poezie, a řadí je mezi tzv. alby neboli svítáníčka, tj. písně, v nichž se milenci od sebe za svítání loučí, naříkajíce na bdělé stráže a na klevetníky. Píseň „Ztratilať jsem milého“ přitom jmenuje jako motiv, který zní již docela lidově.Jan Jakubec: Dějiny literatury české od nejstarších dob do probuzení politického, Praha, 1911, nákladem Jana Leichtera na Královských Vinohradech, str. 94 Václav Černý píseň zmiňuje jako dílo dvorské lyriky ovlivněné lidovou písní.Václav Černý: Labuť je divný pták… Soubor české světské lyriky doby gotické v uspořádání Václava Černého. Praha, Mladá fronta, 1999, s. 196 Zatímco kurtoazní (dvorská) lyrika je zásadně poezií kořících se mužů a dáma o své lásce nemluví, v písni Ztratilať jsem milého o své lásce vypovídá dívka, v čemž je spatřován vliv původní české lidové písně.Olga Velická: Minnesang a dvorská literatura na dvoře posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků, diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Filozofická fakulta, Ústav bohemistiky, 2012 Z toho, že píseň má refrén, lze usuzovat, že byla písní taneční, blízkou domnělé původní syntéze zpěvu, hudby, tance a hry, tedy taneční zpěvohry, jejímž přirozeným jevištěm je lidová jarní slavnost. Jan Lehár zastával názor, že tato a další písně nemají s jarními slavnostmi nic společného, lze je zasadit do kterékoli roční doby a k dramatické realizaci dávaly minimum možností. Lehár rozbíjí teorii o zařazení starých českých milostných písní do dvorské lyriky, nachází v nich prvky ironické zábavy, která převrací společenské normy a zlehčuje oficiálně platné hodnoty, a hodnotí je jako písně, které nejsou ani součástí kurtoazní poezie, ani písněmi lidovými.Jan Lehár: Česká středověká lyrika. Praha: Vyšehrad, 1990, s. 83

Píseň má strofický ráz aab, stejně jako další dvě starobylé české písně: „Račte poslúchati, co vám chci zpievati“ (o Štemberkovi) a „Chci já na pannu žalovać“. Jan Lehár ve svém komentáři k Stratilať jsem milého uvádí, že strofa písně se skládá ze dvou refrénem sdružených rýmů různé délky. Formální pozadí nebo původní podoba zastřená pozdějšími úpravami je pravděpodobně schéma 7a7a7ref. Český fiolog a bohemista Václav Ertl doplnil scházející 14 verš písně.

Původní nápěv se nedochoval. Jedno zhudebnění vytvořil Oldřich František Korte ve svém cyklu Trobadorské zpěvy (studiová nahrávka dokončena v červnu 1973). Známější a rozšířenější je zhudebnění od Petra Ebena ze zpěvníku 6 písní Písně k loutně na středověkou milostnou poezii : zpěv a kytara (partitury vydal Supraphon v roce 1979 v česko-německé verzi,Písně k loutně / Lieder zur Laute : zpěv a kytara / Gesang und Gitarre, česko-německé texty písní, Supraphon 1979, v nabídce antikvariátu Chiméra v roce 1996 ve čtyřjazyčné verzi). Obvykle se v tomto provedení zpívají jen první čtyři nebo prvních šest slok. V roce 2008 Ebenovo zhudebnění nazpívala Magdalena Kožená pro album Songs My Mother Taught Me (vydal Deutsche Grammophon). S modifikací Ebenova zhudebnění vystupovala například zpěvačka Jitka Šuranská, která jej na albu Divé husy (Indies Scope, 2016) uvedla mezi moravskými lidovými písněmi a autora hudby nezmínila, resp. uvedla všechny písně jako lidové.

Text Staročeský text, jak je prezentován ve studijním materiálu Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity:Staročeské texty I., nepodepsaný a nedatovaný studijní materiál pro předmět Starší česká literatura na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, vložil Ondřej Sládek, 21. 10. 2017

Ztratilať jsem milého, v tom srdci jediného. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Ztratila-lis milého, pohledajž sobě jiného. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Když tomu nelzě jinak zdieti, musíme sě dobřě jmieti. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Jáť sě, milý, dobřě jmám, na tě srdéčkem vzpomínám. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Bielá ruožě prokvítá, mně náděje nesvítá. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Natrhajme z ruožě květ, milejší milý než vešken svět! Jměj sě dobřě, srdéčko!

Ach muoj milý, mocný pane bože, jinak to býti nemuože. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Ktož mi o tobě co propovie, srdéčko mé velmi mútí. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Ach muoj milý přěvelmi zúfalý, ne taks mi sliboval přěd mú milú matkú! Jměj sě dobřě, srdéčko!

Ktož mezi námi to manželstvo zruší, nesmiluj se, pane bože, nad tú duší! Jměj sě dobřě, srdéčko!

Bóh tě žehnaj, má panno milá! V mém srdci si sama jediná. Jměj sě dobřě, srdéčko!

Reference

Kategorie:České písně Kategorie:Středověká hudba Kategorie:Historie češtiny Kategorie:Láska Kategorie:Umělecká díla ze 14. století Kategorie:Poezie 14. století