Dálnice A5 je dálnice ve Švýcarsku. Z velké části se kryje s národní silnicí č. 5; vede od dálnice A1 jižně od Yverdon-les-Bains podél jižního úpatí Jury přes Neuchâtel a Biel do Solothurnu, kde se u Luterbachu znovu spojuje s A1.

Úseky náhled|vlevo|Dělení A1/A5 u Luterbachu Luterbach – Biel Ost Úsek Luterbach – Biel Ost je navržen jako národní silnice druhé třídy a realizován jako dálnice; od roku 2002 je tato trasa průjezdná v celé délce. Úsek byl otevřen ve třech etapách: při stavbě N1 byla vybudována křižovatka Luterbach a část N5 Luterbach–Zuchwil, která byla v roce 1971 uvedena do provozu spolu s navazujícím úsekem N1. Toto dílčí spojení sloužilo více než 30 let jako první dálniční přivaděč Solothurnu.

Teprve v souvislosti s přípravami na národní výstavu Expo.02 se začalo znovu diskutovat o vedení dálnice, jejíž plánovaná výstavba vyvolala rozsáhlé politické spory, včetně hlasování o tzv. iniciativy Kleeblatt v roce 1990. Trasa byla upravena s ohledem na rozšířené cíle ochrany krajiny, zejména v oblasti tzv. Witischutzzone u řeky Aary mezi Grenchenem a Solothurnem. Po uvedení úseku A5 Bözingenfeld (Biel Ost)–Lengnau do provozu 31. května 2001 následoval 18. dubna 2002 zbývající úsek Lengnau–Zuchwil, a to ještě před zahájením Expo.02.

Yverdon-les-Bains – Biel West Úsek Yverdon-les-Bains – Neuchâtel – Biel West je navržen jako národní silnice druhé a třetí třídy, což vede k velmi nejednotné úrovni jeho vybudování. Mezi Twannem a Le Landeron byla N5 postavena jako rychlostní silnice. Dílčí úsek N5 od křižovatky Yverdon-les-Bains na A1 po Grandson byl otevřen v roce 1984 jako dálnice. Na tomto úseku se nachází viadukt Yverdon-les-Bains, který je se svými 3155 metry nejdelším viaduktem ve Švýcarsku.

V polovině 90. let byla vybudována návaznost z Le Landeron tunelem pod městem Neuchâtel až k napojení Neuchâtel-Serrières, a to jako dálnice.

Na rozdíl od úseku Luterbach–Biel nebylo možné dokončit A5 mezi Yverdon-les-Bains a Bielem do začátku Expo.02. Hlavní silnice 5 však mohla být 11. května 2002 převedena na téměř dokončený dálniční úsek Vaumarcus–Bevaix (7,5 km). Mezi Vaumarcusem a tunelem Sauges byla v provozu jižní vozovka v obousměrném režimu, zatímco tunely a úsek až do Bevaix byly již oddělené podle směrů. Celý úsek byl jako dálnice uveden do provozu 20. října 2003.

Dne 28. listopadu 2003 byla uvedena do provozu krytá estakáda Areuse, aby bylo možné dokončit povrchové práce. Spolu s úsekem Grandson–Vaumarcus byl 12. května 2005 otevřen i 5,7 km dlouhý úsek Bevaix–Areuse, přičemž tento úsek byl až do dokončení viaduktu Chanélaz v listopadu 2005 místy pouze dvouproudý.

Tunel de Serrières náhled|vpravo|Částečně zahloubený úsek A5 v Neuchâtelu Jako důležitá výpadová silnice na západě Neuchâtelu byla hlavní silnice 5 již v roce 1974 u Auvernier rozšířena jako národní silnice třetí třídy na čtyři pruhy. Když byl Neuchâtel v polovině 90. let napojen na dálnici tunelem, procházejícím pod centrem města, bylo západní ústí městského tunelu napojeno na tento rozšířený úsek. Vznikl podzemní dálniční nájezd Neuchâtel Serrières a u portálu tunelu poloviční nájezd Neuchâtel Ouest, který sloužil k napojení hlavní silnice na nově propojenou národní silnici. Po uvedení krytého úseku Areuse do provozu v listopadu 2003 byl tento na východním konci propojen s rozšířeným úsekem u Auvernier. Také zde měl poloviční nájezd Auvernier pouze funkci proplétání hlavní silnice s národní silnicí.

Už při plánování úseku Grandson – Areuse – Neuchâtel bylo zřejmé, že propojení dvou směrově oddělených dálnic přes hlavní silnici se smíšeným provozem není vhodné. Z důvodu topografie a prostorových podmínek byl tento úsek navržen jako přibližně 800 metrů dlouhý tunel, který byl schválen v lednu 2001. Náročný tunelový projekt, který musel být částečně ražen v jurském vápenci pod hladinou Neuchâtelského jezera, nezačal současně s ostatními dálničními úseky, protože různé strany požadovaly levnější řešení pro již existující část dálnice. Kvůli zdržení začala stavba až 23. března 2009 a do provozu byl tunel uveden v březnu 2014.

Obchvat Biel Ost–West (Jižní obchvat Bielu) náhled|vlevo|Most přes Aaru u Grenchenu Úsek Biel Ost (křižovatka Bözingenfeld) – Biel West je plánován jako městská národní silnice druhé třídy a bude patřit k posledním dokončeným částem švýcarské sítě národních silnic. Takzvaný obchvat Bielu se skládá ze dvou větví: východní větev mezi Bözingenfeldem a Portem (křižovatka Brüggmoos) je vybudována jako dálnice. Západní větev mezi Portem a Biel West vede jako dálnice městem Biel až k předměstí Seevorstadt, odkud je plánován dálniční tunel Vingelz až ke Steinbruch Rusel. Obě větve se propojí na křižovatce Brüggmoos, kde se napojí i dosud nedokončená dálnice A6 (dříve T6).

Východní větev Východní větev navazuje v Bözingenfeldu na stávající A5 od Solothurnu a A16 od Jury a vede odtud Büttenberským tunelem do Orpundu, kde je plný nájezd. Odtud pokračuje tunelem Längholz ke křižovatce Brüggmoos, kde je napojení na dálnici A6 směrem na Bern a na silnici Bernstrasse směrem do centra Bielu. Nachází se zde také poloviční nájezd Biel Süd.

Stavba východní větve začala v prosinci 2007, uvedení do provozu proběhlo 27. října 2017.

Západní větev Projekt výstavby západní větve byl schválen Spolkovou radou v září 2014; jako možný termín dokončení uvedl příslušný úřad rok 2030. V rámci veřejného projednání na jaře 2017 však švýcarské ekologické organizace a zpochybnily ekologickou přijatelnost projektu a označily jej za „neschvalitelný“. Obyvatelé Bielu se navíc stavěli proti dvěma otevřeným dálničním nájezdům uprostřed města a požadovali přeřazení úseku na národní silnici třetí třídy, v souladu s navazujícím úsekem Biel West–Twann.

Na jaře 2019 bylo vyhověno žádosti kantonálního stavebního úřadu o pozastavení projektu. Kanton Bern následně inicioval dialogovou skupinu „Kulatý stůl“, v níž měli zástupci všech zainteresovaných stran do června 2020 vypracovat řešení. Kvůli vypuknutí pandemie Covid-19 byla práce skupiny na jaře 2020 přerušena. V prosinci 2020 byl předán závěrečný dialogový dokument, po němž radní pro dopravu kantonu Bern Christoph Neuhaus oznámil, že idea stávajícího projektu byla opuštěna.

Další diskutované koncepty Seelandtangente – alternativní trasa po jižní straně Bielského jezera, napojení na T10/A6, dvoupruhová rychlostní silnice s cca 50 % zakrytých úseků přes chráněnou oblast Grosse Moos Stadttunnel „So besser“ – návrh lidové iniciativy, tunel od Brüggmoosu (A6) po Ligerz (N5) bez nájezdů, dvoupruhový tunel pod hladinou podzemní vody Juratunnel – koncept ze 70. let, tunel od Bözingenfeldu až do Vingelz bez nájezdů (málo efektivní pro odlehčení města); existovaly i varianty s nájezdem v Bielu, ale byly vyhodnoceny jako nereálné Národní silnice 3. třídy – celkové přeřazení N5 od Brüggmoosu po vstup do tunelu Twann a tím zrušení výstavby dálnice v tomto úseku; případně kapacitní úpravy v rámci města Biel (od Guido-Müller-Platz po Seevorstadt)

Odkazy Reference

Externí odkazy

A5 Kategorie:Doprava v kantonu Vaud Kategorie:Doprava v kantonu Neuchâtel Kategorie:Doprava v kantonu Bern Kategorie:Doprava v kantonu Solothurn