Michael D. Shellenberger (* 16. června 1971, Colorado, USA) je americký autor, novinář a veřejný intelektuál. Je prvním řádným profesorem na University of Austin, kde zastává pozici CBR Chair of Politics, Censorship, and Free Speech (Katedra politiky, cenzury a svobody slova). Je považován za prominentního heterodoxního myslitele v oblastech jako změna klimatu a bezdomovectví. Založil také online zpravodaj Public, který je čtvrtým nejprodávanějším zpravodajem na platformě Substack v kategorii zpravodajství.
Mládí a vzdělání Shellenberger se narodil a vyrostl v Coloradu v rodině menonitských rodičů. V roce 1989 absolvoval střední školu Greeley Central High School. Získal titul bakaláře v oboru mírových a globálních studií na Earlham College (1993) a titul magistra v oboru antropologie na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz (1996). Ovládá portugalštinu.
Kariéra
Počátky a Breakthrough Institute Po studiu se Shellenberger přestěhoval do San Franciska, kde spolupracoval s organizací Global Exchange a založil několik firem zaměřených na vztahy s veřejností, včetně Communication Works a Lumina Strategies. V roce 2003 spoluzaložil s Tedem Nordhausem Breakthrough Institute. V rámci Breakthrough Institute publikoval články o jaderné energii a břidlicovém plynu a kritiky hypotézy o planetárních hranicích. Pracoval také na budování veřejného obrazu klientů, včetně venezuelského prezidenta Huga Cháveze.
Environmental Progress V roce 2016 Shellenberger založil organizaci Environmental Progress, která stojí za několika veřejnými kampaněmi za zachování provozu jaderných elektráren. Řada médií, včetně NPR a Politico, připsala Shellenbergerovi významnou roli v zabránění uzavření jaderné elektrárny Diablo Canyon.
Shellenberger byl také konzervativními zákonodárci pozván ke svědectví před Kongresem USA o změně klimatu a ve prospěch jaderné energie.
Public Shellenberger je spoluzakladatelem zpravodaje Public, který pokrývá témata od cenzury a městské politiky po duševní zdraví a energetiku. V lednu 2022 připsal deník San Francisco Chronicle zpravodaji Public odhalení, že v nově otevřeném sanfranciském sociálním zařízení bylo tolerováno užívání nelegálních drog. Zařízení se fakticky proměnilo v nelegální aplikační místnost a v prosinci 2022 bylo uzavřeno. V roce 2023 deník The Wall Street Journal ocenil Public za veřejnou identifikaci tří vědců z Wuchanského institutu virologie, kteří údajně pracovali na koronavirusech a onemocněli na počátku pandemie covidu-19.
Twitter Files V prosinci 2022 byl Shellenberger jedním z autorů, kteří zveřejnili části anotovaných interních dokumentů Twitter (tzv. Twitter Files) se souhlasem nového vlastníka Elona Muska. Od téhož měsíce je také přispěvatelem zpravodaje The Free Press.
V dubnu 2024 Shellenberger zveřejnil „Twitter Files – Brazil", což vyvolalo desítky zpravodajských článků v Brazílii, formální kongresové vyšetřování a dvě kongresová slyšení, při nichž Shellenberger svědčil.
Westminsterská deklarace V říjnu 2023 byl Shellenberger mezi signatáři Westminsterské deklarace, která varovala veřejnost před rostoucí cenzurou ze strany vlád, mediálních společností a nevládních organizací, jež podle signatářů ohrožuje svobodu projevu a podkopává základní principy demokracie.
University of Austin Od listopadu 2023 zastává Shellenberger pozici CBR Chair of Politics, Censorship and Free Speech na University of Austin. University of Austin není institucí uznanou americkým Národním centrem pro statistiku vzdělávání (NCES).
Svědectví před Kongresem Shellenberger opakovaně svědčil před Kongresem Spojených států na témata zahrnující změnu klimatu, státem sponzorovanou cenzuru a dezinformace, neidentifikované anomální jevy (UAP) a umělou inteligenci.
Téma Datum Výbor Podvýbor Aktuální informace o klimatické krizi 15. ledna 2020 Výbor pro vědu, vesmír a technologie Sněmovny Celý výbor Řízení AI prostřednictvím akvizice a zadávání zakázek 14. září 2023 Senátní výbor pro vnitřní bezpečnost Celý výbor Slyšení o zneužívání federální vlády jako zbraně 30. listopadu 2023 Sněmovní výbor pro soudnictví Vybraný podvýbor Brazílie: Krize demokracie, svobody a právního státu? 7. května 2024 Sněmovní výbor pro zahraniční věci Celý výbor Neidentifikované anomální jevy: Odhalení pravdy 13. listopadu 2024 Sněmovní výbor pro dohled Výbor pro dohled a odpovědnost Cenzurně-průmyslový komplex, část 3: Zahraniční hrozba 12. února 2025 Sněmovní výbor pro soudnictví Celý výbor Cenzurní a dezinformační operace USAID zaměřené na americké občany 13. února 2025 Senátní výbor pro vnitřní bezpečnost Celý výbor
Na slyšení o UAP v listopadu 2024 Shellenberger tvrdil, že podle jeho zdrojů zpravodajské komunity „disponují obrovským množstvím vizuálních a dalších informací" o neidentifikovaných anomálních jevech, včetně stovek nebo tisíců nezveřejněných snímků a videí. Shellenberger předtím zveřejnil příběh o údajném tajném programu americké vlády s názvem Immaculate Constellation.
Publikace
Smrt environmentalismu (2004) V roce 2004 Nordhaus a Shellenberger společně napsali esej „The Death of Environmentalism: Global Warming Politics in a Post-Environmental World" (Smrt environmentalismu: Politika globálního oteplování v post-environmentálním světě). Esej tvrdila, že environmentalismus není schopen řešit změnu klimatu a měl by „zemřít", aby se mohla zrodit nová politika. Text vyvolal kritiku ze strany mainstreamového environmentálního hnutí. Carl Pope, bývalý výkonný ředitel Sierra Clubu, nazval esej „nejasnou, nespravedlivou a rozdělující". Naopak Adam Werbach, další bývalý předseda Sierra Clubu, argumenty eseje ocenil. Matthew Yglesias v The New York Times napsal, že autoři „přesvědčivě argumentují", že environmentalisté se musí přestat chválit za ochotu čelit nepohodlným pravdám a zaměřit se na budování politiky sdílené naděje.
Break Through (2007) V roce 2007 Shellenberger a Nordhaus publikovali knihu Break Through: From the Death of Environmentalism to the Politics of Possibility. Kniha argumentuje ve prospěch pozitivní „post-environmentální" politiky, která opouští důraz na ochranu přírody ve prospěch technologických inovací. Po vydání knihy byli oba zařazeni mezi 32 osobností v žebříčku časopisu Time „Hrdinové životního prostředí 2008" a obdrželi cenu Green Book Award za rok 2008 od vědeckého novináře Johna Horgana. Deník The Wall Street Journal napsal, že „pokud bude vyslyšena, výzva Nordhause a Shellenbergera k optimistickému pohledu jistě udělá pro životní prostředí více než jakákoli zpráva OSN."
Kniha však čelila i kritice. Environmentální akademici Julie Sze a Michael Ziser zpochybnili cíle autorů a tvrdili, že kniha opomíjí environmentální spravedlnost. Joseph Romm z Center for American Progress argumentoval, že emisní limity jsou pro snižování emisí daleko důležitější než výzkum a vývoj. Environmentální novinář David Roberts v časopise Grist tvrdil, že Shellenberger a Nordhaus „dostávají mediální pokrytí, které divoce převyšuje jejich intelektuální přínosy."
Ekomodernistický manifest (2015) V dubnu 2015 se Shellenberger připojil ke skupině akademiků a zakladateli Whole Earth Catalog Stewartu Brandovi při vydání Ekomodernistického manifestu. Manifest navrhoval opustit cíl „udržitelného rozvoje" a nahradit jej strategií zmenšování lidské ekologické stopy intenzivnějším využíváním přírodních zdrojů prostřednictvím technologických inovací.
Podle časopisu The New Yorker se většina kritiky manifestu týkala spíše tónu než obsahu, protože základní argumenty manifestu nejsou nijak radikální. Naopak environmentální historik Jeremy Caradonna a ekonom Richard B. Norgaard vedli skupinu akademiků, která manifest kritizovala s tím, že „porušuje vše, co víme o ekosystémech, energii, populaci a přírodních zdrojích." Historik umění a životního prostředí T. J. Demos v roce 2017 napsal, že manifest „není nic jiného než špatná utopická fantazie", která funguje jako podpora ropného a plynárenského průmyslu a „omluva za jadernou energii."
Apocalypse Never (2020) V červnu 2020 Shellenberger publikoval knihu Apocalypse Never: Why Environmental Alarmism Hurts Us All (Apokalypsa nikdy: Proč environmentální alarmismus škodí nám všem), v níž argumentuje, že změna klimatu není takovou existenční hrozbou, jak ji prezentují média a aktivisté.
Kniha obdržela příznivé recenze od konzervativních a libertariánských médií, včetně Fox News, The Wall Street Journal, National Review a Financial Times. V National Review Alex Trembath knihu celkově pochválil, ale kritizoval ji za „jaderný fetišismus". V The Wall Street Journal John Tierney napsal, že „Shellenberger předkládá přesvědčivý argument." V Scientific American novinář John Horgan označil knihu za „užitečný a dokonce nezbytný protipól alarmismu", byť kritizoval její příliš agresivní obhajobu jaderné energie.
Naopak environmentální vědec Peter Gleick v recenzi pro Yale Climate Connections argumentoval, že kniha obsahuje „špatnou vědu a špatné argumenty." Fact-checkingový projekt Climate Feedback analyzoval Shellenbergerův článek propagující knihu a dospěl k závěru, že „mísí přesná a nepřesná tvrzení na podporu zavádějící a příliš zjednodušující argumentace o změně klimatu." Článek pro Forbes byl později smazán za porušení pravidel proti sebepropagaci.
Klimatolog Kerry Emanuel, který knihu původně pozitivně hodnotil, později uvedl, že neželí svého doporučení, ale přál by si, aby „kniha s sebou nenesla vlastní excesy a škodlivou zátěž."
San Fransicko (2021) V roce 2021 Shellenberger publikoval knihu San Fransicko: Why Progressives Ruin Cities (San Fransicko: Proč progresivisté ničí města), kritiku progresivních sociálních politik. Benjamin Schneider v San Francisco Examiner popsal tezi knihy tak, že progresivisté přijali „viktimologii" jako systém přesvědčení. Wes Enzinna v The New York Times napsal, že Shellenberger „dělá přesně to, z čeho obviňuje své levicové nepřátele: ignoruje fakta a osvědčené postupy ve prospěch dogmatu." Olga Khazan v The Atlantic poznamenala, že „prakticky každý odborník na bezdomovectví s ním nesouhlasí." Tim Stanley v The Daily Telegraph knihu označil za „revoluční, povinné čtení", ale dodal, že „liberální čtenáři v argumentaci najdou mnohé k rozporování."
Environmentální postoje Shellenberger je aktivním kritikem environmentálního hnutí a nabízí alternativní pohledy na klimatické hrozby a politiky. Tvrdí, že ačkoli je globální oteplování problémem, „není koncem světa", a prosazuje využívání geneticky modifikovaných organismů (GMO), průmyslového zemědělství, frakování a jaderné energie jako nástrojů ochrany životního prostředí. Sám sebe označuje za ekomodernistu a věří, že ekonomický růst může pokračovat bez negativních dopadů na životní prostředí díky technologickému výzkumu a vývoji, obvykle prostřednictvím kombinace jaderné energie a urbanizace.
Shellenberger čelí kritice za své postoje ke změně klimatu, včetně obvinění z „špatné vědy" a sporů s prominentními klimatickými vědci na sociálních sítích.
Politická kariéra Shellenberger kandidoval na guvernéra Kalifornie v roce 2018 jako kandidát Demokratické strany, kde skončil devátý z 27 kandidátů s 0,5 % hlasů. V roce 2022 kandidoval jako nezávislý s programem zahrnujícím reformu bezdomovectví prostřednictvím odstraňování stanových městeček a povinné léčby drogových závislostí a duševních chorob, odsolování vody a rozšíření jaderné energetiky, konkrétně zachováním elektrárny Diablo Canyon a výstavbou nových. Skončil třetí z 26 kandidátů se 4,1 % hlasů.
Profil v HuffPost označil Shellenbergera za centristu a zmínil jeho podporu práva na potrat, univerzálního zdravotního pojištění, regulace zbraní, minimální mzdy 15 dolarů za hodinu a práva na kolektivní vyjednávání.
Postoje k transgenderové problematice