Vasilij Viktorovič Biskupskij (, Bohoduchiv, Ruské impérium – 18. června 1945 Mnichov, Americká okupační zóna Německa) byl generálmajor ruské imperiální armády, bílý emigrant, který spolupracoval během druhé světové války s nacistickým Německem.
Mládí Narodil se v Charkovské gubernii v rodině újezdního maršálka šlechty, později zástupce gubernátora v Tomsku. V roce 1895 ukončil vojenskou střední školu 2. kadetní sbor imperátora Petra Velikého (). Po jejím ukončení byl přijat na Nikolajevské jezdecké učiliště, které absolvoval v roce 1897 se zápisem svého jména na mramorovou desku. Po dokončení byl zařazen k jízdnímu pluku carské gardy (), což byla elitní jednotka ruské imperiální armády. V této jednotce dosáhl hodnosti poručíka.
V ruské imperiální armádě V roce 1904 se nechal převelet jako dobrovolník ke kozáckému 2. dagestánskému pluku, kde sloužil jako podesaul (zástupce esaula). Zúčastnil se bojů v probíhající rusko-japonské válce, ve které utržil těžké zranění.
V roce 1905 se oženil se zpěvačkou Anastasií Vjaltsevovou (), která byla formálně vdaná. Jako zpěvačka byla příslušnicí společensky nižšího stavu, než ze kterého pocházel Biskupskij. Aby Biskupskij zabránil společenskému skandálu, byl nucen toto manželství dlouho tajit.
V roce 1911 v hodnosti plukovníka odešel do výslužby. Jako civilní povolání si zvolil profesi prospektora, ve které se pokoušel neúspěšně najít ropu na ruském Dálném východě. Za tímto účelem založil několik akciových společností pro těžbu ropy, ale jeho podnikání nebylo korunováno zdarem. Po tomto neúspěchu a smrti manželky v roce 1913 vstoupil zpět do armády a stal se vyšším štábním důstojníkem 16. irkutského husarského pluku, se kterým poté v roce 1914 odešel na frontu první světové války.
V prosinci 1914 se stal velitelem 1. moskevského pluku dragounů. Několikrát byl v bitvách zraněn, obdržel četná vyznamenání. Dne 10. června 1916 byl vyznamenán Řádem sv. Jiří 4. třídy. V červenci 1916 byl povýšen na generálmajora a v lednu 1917 se stal velitelem 1. brigády 3. jízdní divize. V březnu 1917 se stal velitelem této divize. Po revoluci se stal delegátem Rady vojenských zástupců v Petrohradě. Pravidelně přednášel projevy a z pověření rady cestoval s několika vojáky vyjednávat s revoluční kronštadtskou posádkou. Chtěl se stát předsedou vojenské sekce rady, ale neuspěl.
V bílé armádě V roce 1918 se stal součástí armády hejtmana Skoropadského, ve které od 20. července 1918 velel 1. jízdní divizi umístěné v okolí města Oděsa. V této funkci se střetl se silami pod vlajkou Ukrajinské lidové republiky hejtmana Symona Petljury. Jeho jednotky byly před bitvou oslabeny natolik, že měl k dispozici pouze několik desítek vojáků, se kterými měl čelit síle přes 1500 mužů nepřátel. Kolony protivníka jeho obranou prošly, aniž si povšimly přítomnosti jeho sil. Po zhroucení obrany města uprchl na konci roku 1918 do Německa.
Meziválečné období V roce 1919 se nacházel na území Výmarské republiky, kde založil tzv. Západo-ruskou vládu v Berlíně, která vznikla s podporou německé vlády. Biskupskij v ní zastával funkci předsedy vlády a ministra zahraničí. Jeho vládě se podařilo získat na svou činnost od německé banky Morgan & Co. úvěr ve výši 300 milionů marek na 10 let s 5% úrokem. Ručením bylo veškeré movité i nemovité jmění na budoucích územích spravovaných touto vládou. Po nátlaku států Dohody Německo odebralo podporu této samozvané vládě a ta fakticky zanikla v říjnu 1919. Biskupskij otevřeně zaujal monarchistický postoj a aktivně podporoval nárok velkoknížete Kirilla Vladimiroviče na ruský trůn.
V roce 1919 se oženil s Ljubou Nikolajevnou Somovou (), se kterou měl tři děti.
Po neúspěchu projektu Západo-ruské vlády se pokusil spolu s generálem Ludendorffem vytvořit kontrarevoluční armádu pro obnovu monarchií ve střední Evropě a v Rusku. Zúčastnil se také Kappova puče v březnu 1920.
Od 9. listopadu 1923 Biskupskij stál v čele organizace Wirtschaftliche Aufbau-Vereinigung (Hospodářská rekonstrukční organizace) Maxe von Scheubner-Richtera, která usilovala o svržení Výmarské republiky a zničení SSSR. V organizaci se setkávali ruští bělogvardějští monarchisté s lidmi orientovanými na německý nacionální socialismus včetně samotného Adolfa Hitlera. Působil jako zástupce velkoknížete Kirilla Vladimiroviče v Německu, kterého vnímal jako cara Kirilla I. Podílel se na aktivitách legitimistického vojenského svazu KIAF (Sbor imperiální armády a loďstva, ), dále na církevní a farní práci.
Po nástupu Hitlera k moci se říšské bezpečnostní složky, zejména gestapo, zaměřily na všechny ruské emigranty a pro řízení jejich aktivit vytvořily Úřad pro ruské uprchlíky (), v jehož čele v letech 1936 až 1945 Biskupskij stál. Byl také současně důvěrníkem () u ministerstva vnitra. Od japonské vlády také obdržel velkou sumu peněz za své pozemky na Sachalinu. V té době japonská vláda podporovala aktivity NTS, a proto se objevily spekulace, že peníze za pozemky souvisí s tajnou prací Biskupského pro NTS nebo japonskou rozvědku.
Druhá světová válka Schvaloval útok Německa na SSSR a doufal v pochopení důležitosti ruské politické emigrace pro německé plány na okupovaných územích SSSR. V průběhu války se od roku 1942 podílel na formování jednotek bojujících proti SSSR na straně Německa. Podle některých zdrojů udržoval kontakty s osobami spojenými s přípravami atentátu na Hitlera v roce 1944 a mohl o těchto aktivitách vědět. Při spojeneckém náletu na Mnichov v roce 1945 jedna z bomb zasáhla jeho byt a Biskupskij po zranění ochrnul. Po kapitulaci Německa zemřel v Mnichově v roce 1945.
Odkazy
Poznámky
Reference
Kategorie:Ruští válečníci Kategorie:Ruští nacionalisté Kategorie:Osobnosti rusko-japonské války Kategorie:Bělogvardějci Kategorie:Ruské osobnosti první světové války Kategorie:Osobnosti ruské občanské války Kategorie:Antikomunisté Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Narození v roce 1878 Kategorie:Narození 9. července Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí 18. června Kategorie:Úmrtí v Mnichově