Pascual Ortiz Rubio (10. března 1877 Morelia – 4. listopadu 1963 Ciudad de México) byl mexický politik a v letech 1930 až 1932 49. prezident Mexika. Byl jedním ze tří prezidentů, kteří dokončili šestileté funkční období (1928–1934) zavražděného zvoleného prezidenta Álvara Obregóna, zatímco bývalý prezident Plutarco Elías Calles si udržel moc faktickou, v období známém jako Maximato. Calles vyvíjel na Ortize Rubia takový nátkak, že ten nakonec na protest v září 1932 rezignoval. Doposud je posledním mexickým prezidentem, který tak učinil. Uvedl tehdy, že rezignuje "s rukama neposkvrněnýma od krve či peněz" a později ve svých pamětech označil Callesovu vládu za "jemně zahalenou diktaturu." Krátce po zvolení prezidentem na něj byl spáchán neúspěšný atentát, příznivcem poraženého kandidáta José Vasconcelose. Před svým prezidentstvím zastával funkce guvernéra Michoacánu (1917 až 1920), ministra dopravy (1920 až 1921), velvyslance v Německu a v Brazílii. Po své rezignaci na post prezidenta odešel do exilu ve Spojených státech amerických. Do Mexika se vrátil roku 1935.
Reference
Kategorie:Mexičtí politici Kategorie:Prezidenti Mexika Kategorie:Mexičtí generálové Kategorie:Diplomaté Mexika Kategorie:Velvyslanci v Německu Kategorie:Velvyslanci v Brazílii Kategorie:Narození v Morelii Kategorie:Narození 10. března Kategorie:Narození v roce 1877 Kategorie:Úmrtí v Ciudad de México Kategorie:Úmrtí 4. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1963 Kategorie:Muži