Héctor José Cámpora Demaestre (26. března 1909 Mercedes – 18. prosince 1980 Cuernavaca) byl argentinský politik, představitel levicového perónismu. Od 25. května do 13. července 1973 byl prezidentem Argentiny. Odstoupil, aby mohl kandidovat jeho vůdce Juan Perón, který se vrátil po osmnácti letech z exilu. Perón se pak skutečně stal prezidentem.
Život Získal titul v oboru zubní lékařství na univerzitě v Córdobě a vykonával svou profesi ve svém rodném městě. Původně byl členem Konzervativní strany. Poté se přestěhoval do nedalekého San Andrés de Giles, kde poznal Juana Peróna, který město navštívil jako ministr práce v roce 1944. Nadchl se ihned pro jeho osobnost a politiku. Po zvolení Peróna prezidentem v roce 1946 se Cámpora stal poslancem parlamentu za jeho stranu a v období 1948–1952 mu i předsedal. V roce 1953 byl pověřen diplomatickou cestou do 17 zemí. Po vojenském převratu známém jako Revolución Libertadora byl zatčen a obviněn z korupce a zpronevěry. V roce 1957 prchl z vězení i ze země. Odešel do Chile. Později se do Argentiny vrátil.
Od roku 1971 byl hlavní postavou perónismu v zemi, Perón ho jmenoval "osobním delegátem v Argentině". Další z mnoha vojenských diktátorů, Alejandro Agustín Lanusse, se v roce 1973 rozhodl znovu otevřít péronismu cestu do argentinské politiky. Vyhlásil svobodné prezidentské volby, podmínkou bylo jen to, že v nich nebude kandidovat sám Juan Perón, v té době stále v exilu ve Španělsku. Perónisté tak vyslali do voleb právě Cámporu, který je také vyhrál, se ziskem 49,6% hlasů v prvním kole. Mělo se konat kolo druhé, ale druhý finalista, Ricardo Balbín z Radikální občanské unie, z něj odstoupil, takže Cámpora se 25. května stal prezidentem. Na náměstí Plaza de Mayo jeho inauguraci pozdravil milión lidí.
Jedním z prvních prezidentských kroků Cámpory bylo udělení amnestie členům teroristických organizací, obvykle členů levicového perónistického hnutí Montoneros, kteří spáchali atentáty a teroristické útoky na vojenské a policejní složky. Po osvobození někteří tito teroristé zavraždili své soudce. Dalším z Cámporových kroků bylo obnovení diplomatických vztahů s komunistickou Kubou a vyslání argentinské pomoci této komunistické diktatuře. Tyto kroky vedly ke zvášení napětí a konfliktům mezi levicovými a pravicovými perónisty. Výsledkem byl mj. ezeizský masakr z 20. června, kdy pravicoví perónisté začali pálit do levicových nedaleko letiště, na němž měl přistát Juan Perón vracející se z exilu. Perónovo letadlo kvůli tomu muselo být odkloněno, nicméně do země se po osmnácti letech skutečně vrátil. V letounu Peróna doprovázel i Cámpora, který se po příletu ihned postavil za levicové perónisty a slíbil, že pomstí jejich prolitou krev. Perón se takto jednoznačně nevyjádřil. Pod tlakem perónistické pravice Cámpora 13. července rezignoval. Musely být vypsány nové volby, v nichž již mohl kandidovat sám Perón. Ty se konaly 23. září a Perón v nich skutečně zvítězil. Cámpora pak byl jmenován velvyslancem v Mexiku, kde působil do roku 1975.
Po vojenském převratu, který svrhl roku 1976 Perónovu vdovu Isabelu, našel Cámpora útočiště ne mexickém velvyslanectví. Za tři roky mu bylo dovoleno do Mexika odletět. Odlétal již vážně nemocný a krátce po příletu zemřel.
Levicová perónistická mládežnická organizace La Cámpora je pojmenována po něm. Měl přezdívku el Tío (strýček).
Reference
Kategorie:Argentinští politici Kategorie:Prezidenti Argentiny Kategorie:Narození v Mercedes (Buenos Aires) Kategorie:Úmrtí v Cuernavace Kategorie:Narození 26. března Kategorie:Narození v roce 1909 Kategorie:Úmrtí 18. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1980 Kategorie:Muži