náhled|Hrad Liechtenstein poblíž Mödlingu v Dolním Rakousku náhled|Vlajka Lichtenštejnska náhled|220x220pixelů|Zámek Valtice, hlavní sídlo rodiny Lichtenštejnů do roku 1945
Lichtenštejnové (či německy (von) Liechtenstein) je knížecí rod panující v Lichtenštejnsku a vlastnící další značný majetek zejména v Rakousku, dříve i na Moravě. Pochází původně ze štýrsko-dolnorakouského pomezí a patří mezi nejstarší šlechtické rodiny ve střední Evropě. Okolo roku 1136 byl poprvé zmíněn Hugo z Lichtenštejna jako nositel tohoto jména. Rodina dnes čítá přes stovku členů, z nichž jen část žije v Lichtenštejnském knížectví. Současným knížetem a hlavou rodu je Hans Adam II., podle časopisu Forbes je nejbohatším evropským panovníkem s odhadovaným majetkem 4,5 miliard dolarů.https://www.forbes.com/sites/luisakroll/2011/04/27/europes-richest-royals/#1958b64036c8 Lichtenštejnové vlastní v Rakousku asi 15 000 hektarů pozemků.
Původ Jméno se odvozuje od názvu hradu Liechtenstein v Dolních Rakousích, jižně od Vídně (nyní katastr obce Maria Enzensdorf). V okolí tohoto rodového hradu a na severovýchodní hranici Dolních Rakous měli první Lichtenštejnové pozemky.
Nepřetržitá linie předků Lichtenštejnů započala Jindřichem I. (zemřel roku 1265 nebo 1266), jenž od krále Přemysla Otakara II. za věrnost v boji získal v polovině 13. století panství okolo Mikulova na jižní Moravě jako svobodné vlastnictví. Získání tohoto panství mělo veliký politický význam, protože tím rodina získala rozsáhlý územní majetek na území Moravského markrabství, respektive (později) i dalších zemí Koruny české. Rod se trvale usadil na Moravě a ve Slezsku. Král Matyáš udělil Opavské knížectví roku 1613 lénem svému důvěrníkovi Karlovi I. z Lichtenštejna (1569–1627) a formálně je stvrdil jako součást Slezska. Tím založili Lichtenštejnové knížecí rod. (slezská orlice, erb panství Krnov a erb Opavska se stávají trvalou součástí lichtenštejnského rodového erbu). Rodový majetek na Moravě byl postupně rozšiřován a do roku 1945 zde Lichtenštejnové vlastnili rozsáhlé pozemky s centry v Lednici a Valticích. Až do roku 1620 nezastávali žádný zemský úřad.
Dějiny rodu 13. až 16. století Význam tohoto panství se měl projevit roku 1394, když Jan I. z Lichtenštejna, hofmistr, který téměř 30 let řídil vládní záležitosti habsburského vévody Albrechta III., se stal obětí mocensko-politických záměrů Habsburků a upadl v nemilost. Byl donucen, i se svou rodinou, vzdát se části rodinného majetku, a to především panství jižně od Dunaje. V následujících desetiletích rodina usilovala o upevnění dolnorakouského panství skrze znovunabytí, a také rozšiřovala zejména panství (dnes) jihomoravských Valtic.
Ve 13. století se rodina rozdělila na tři větve, lichtenštejnskou (Murau) zvanou také štýrskou, rohravskou a petronellskou. Obě poslední linie však v příštích generacích vymřely, čímž rodina přišla o mnoho hodnotného majetku. Další rozdělení se událo na počátku 16. století, když se smlouvou z roku 1504 vytvořily linie steyreggská, valtická a mikulovská. Z nich přežila pouze valtická. Tentokrát se však členové dobře promyšlenými rodovými zákony postarali o to, aby zbytečně nepřišli o majetek vymřelých linií, ale aby tyto přešly na pokračující větve.
Významné osobnosti náhled|Lichtenštejnský palác (Malostranské náměstí) na pražském Malostranském náměstí (dnes budova HAMU) náhled|vlevo|Karel I z Lichtenštejna, místodržící v Čechách náhled|Rodová hrobka ve Vranově u Brna Mezi významné členy rodu patřili: Kryštof (1446–1506), císařský rada, zemský maršálek v Dolních Rakousích Hartman II. (1544–1585), císařský rada, sběratel a mecenáš umění, pán na hradě Liechtensteinu, na Mikulově, Valticích, Lednici a Steyreggu. Karel (1569–1627), zakladatel mocenského a majetkového vzestupu rodu, 1608 povýšen na knížete, později získal majetek ve Slezsku a s ním spojené tituly opavského (1613) a krnovského (1622) vévody; rytíř Řádu zlatého rouna. Po porážce českého stavovského povstání trvale přesídlil do Prahy, kde měl ve funkci místodržitele Českého království rozsáhlé kompetence v postupu proti účastníkům povstání (Staroměstská exekuce). Díky sňatku byl spoludědicem majetku vymřelého rodu pánů z Boskovic, po bitvě na Bílé hoře významně rozšířil rodové statky na Moravě i v Čechách v procesu pobělohorských konfiskací Maxmilián (1578–1643), bratr předešlého, polní maršál, císařský nejvyšší štolba, vrchní velitel v Uhrách, díky sňatku spoludědic vymřelého rodu pánů z Boskovic, 1623 povýšen na knížete Gundakar (1580–1658), bratr předešlého, zemský hejtman v Dolních Rakousích, prezident dvorské komory, císařský nejvyšší hofmistr, 1623 povýšen na knížete Karel Eusebius (1611–1684), zemský hejtman ve Slezsku, mecenáš umění, amatérský architekt, 1627 dědic knížecího titulu Hartman III. z Lichtenštejna (1613–1686), kníže 1658, majitel panství Moravský Krumlov a Uherský Ostroh Maxmilián II. Jakub z Lichtenštejna (1641–1709), kníže 1686, majitel panství Moravský Krumlov a Uherský Ostroh, mecenáš, syn Hartmana III. Antonín Florián (1656–1721), velvyslanec v Římě, císařský nejvyšší hofmistr, rytíř Řádu zlatého rouna, 1719 první vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku, syn Hartmana III. Jan Adam Ondřej (1662–1712), císařský tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna, 1684 dědic knížecího titulu Filip Erasmus (1664–1704), polní podmaršál císařské armády, padl v Itálii za války o španělské dědictví, syn Hartmana III. Hartman Jan Josef (1666–1728), císařský nejvyšší lovčí, syn Hartmana III. Josef Jan Adam (1690–1732), císařský tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1721–1732 Marie Terezie Savojská, rozená z Lichtenštejna (1694–1772), dcera Jana Adama Ondřeje, majitelka panství Kostelec nad Černými lesy, Uhříněves, Kounice, Rataje nad Sázavou, patronka umění, aktivní v charitě, zakladatelka Savojské rytířské akademie a Savojského ústavu šlechtičen Josef Václav (1696–1772), syn Filipa Erasma, polní maršál, reformátor dělostřelectva císařské armády, vyslanec v Prusku, velvyslanec ve Francii, rytíř Řádu zlatého rouna, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1748–1772 Emanuel Jan Josef (1700–1771), bratr předešlého, nejvyšší hofmistr císařovny Amálie Vilemíny, rytíř Řádu zlatého rouna Jan Nepomuk Karel (1724–1748), syn Josefa Jana Adama, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1732–1748 František Josef I. (1726–1781), syn Emanuela, císařský tajný rada, diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1772–1781 Karel Boromeus (1730–1789), bratr předešlého, polní maršál, rytíř Řádu zlatého rouna, zakladatel sekundogenitury na Moravském Krumlově Marie Eleonora z Lichtenštejna, rozená Oettingenová (1745–1812), manželka Karla Boromea, osobnost osvícenství, důvěrnice Josefa II. Alois I. Josef (1759–1805), syn Františka Josefa I., rytíř Řádu zlatého rouna, iniciátor úprav Lednicko-valtického areálu, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1781–1805 Jan Josef I. (1760–1836), bratr předešlého, polní maršál, diplomat a vojevůdce napoleonských válek, rytíř Řádu zlatého rouna, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1805–1836 Josef Václav (1767–1842), syn Karla Boromea, c. k. generálmajor, vojevůdce napoleonských válek Mořic Josef Jan (1775–1819), bratr předešlého, c. k. polní podmaršál, vojevůdce napoleonských válek Alois Gonzaga (1780–1833), bratr předešlého, c. k. polní zbrojmistr, vojevůdce napoleonských válek, zemský velitel v Čechách, rytíř Řádu zlatého rouna Karel František (1790–1865), synovec předešlého, c. k. generál jezdectva, císařský nejvyšší hofmistr, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna Alois II. Josef (1796–1858), syn Jana Josefa I., rytíř Řádu zlatého rouna, iniciátor novogotické přestavby zámku v Lednici, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1836–1858 František de Paula (1802–1887), bratr předešlého, c. k. generál jezdectva, vrchní velitel v Uhrách, dědičný člen rakouské panské sněmovny Friedrich (1807–1885), bratr předešlého, c. k. generál jezdectva, vrchní velitel v Sedmihradsku a Uhrách, doživotní člen rakouské panské sněmovny Eduard František (1809–1864), bratr předešlého, c. k. polní podmaršál Karel Rudolf (1827–1899), syn Karla Františka, dědičný člen rakouské panské sněmovny, 1861 povýšen na knížete (jako člen moravskokrumlovské sekundogenitury) Rudolf (1840–1908), bratr předešlého, c. k. generál jezdectva, císařský nejvyšší štolba a nejvyšší hofmistr, rytíř Řádu zlatého rouna, poslední potomek sekundogenitury na Moravském Krumlově Jan II. (1840–1929), syn Aloise II. Josefa, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1858–1929 Alfréd (1842–1907), syn Františka de Pauly, poslanec říšské rady a štýrského zemského sněmu, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna Alois (1846–1920), bratr předešlého, poslanec rakouské říšské rady a štýrského zemského sněmu, zemský maršálek v Dolních Rakousích Jindřich (1853–1914), bratr předešlého, velkopřevor Řádu maltézských rytířů v Čechách, doživotní člen rakouské panské sněmovny František I. (1853–1938), bratr Jana II., rakousko-uherský velvyslanec v Rusku, rytíř Řádu zlatého rouna, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1929–1938 František (1868–1929) syn Alfréda, majitel velkostatků ve Štýrsku, dědičný člen rakouské panské sněmovny Alois Maria (1869–1955), bratr předešlého, sňatkem spřízněn s rodem Habsburků, rytíř Řádu zlatého rouna Eduard Viktor (1872–1951), státní úředník, vyslanec Lichtenštejnského knížectví v Rakousku Jan (1873–1959), kapitán rakousko-uherského námořnictva, diplomat, rytíř Řádu zlatého rouna Elsa, rozená von Gutmann (1875–1947), manželka Františka I., pocházela z židovské podnikatelské rodiny Gutmannů, za první světové války aktivní v charitě František Josef II. (1906–1989), rytíř Řádu zlatého rouna, vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku 1938–1989 Georgina, rozená Wilczková (1921–1989), manželka Františka Josefa II., za druhé světové války aktivní v Mezinárodním červeném kříži Hans Adam II. (* 1945), vládnoucí kníže v Lichtenštejnsku od 1989 Marie, rozená Kinská (1940–2021), manželka Hanse Adama II. Alois Filip z Lichtenštejna (* 1968), korunní princ, syn knížete Hanse Adama II.
Majetek Téměř polovinu svého majetku získali Lichtenštejnové během pobělohorských konfiskací v 17. století.
Ve druhé polovině 17. století spadala pod Lichtenštejny celá jedna pětina poddaných Moravského markrabství. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku hospodařilo na lichtenštejnských panstvích celkem 1500 poddanských rodin. Ve smyslu počtu poddaných se hned za Lichtenštejny řadili Eggenbergové, tehdy nejbohatší magnáti v Čechách.
Lichtenštejnská knížata dodnes patří k nejbohatším evropským šlechtickým rodům, především díky bankovnímu podnikání. Do roku 1945 vlastnili rozsáhlé statky i v českých zemích (Kostelec nad Černými lesy, Kounice), především na Moravě (Adamov, Branná, Břeclav, Bučovice, Moravská Třebová, Moravský Krumlov, Lednice, Litovel, Plumlov, Valtice, Velké Losiny, Zábřeh na Moravě), ve Slezsku např. Krnov a známé paláce v Olomouci a dva paláce v Praze. Rodinná hrobka Lichtenštejnů se nachází ve Vranově u Brna při tamním poutním kostele Narození Panny Marie. Lichtenštejnská knížata také dosud užívají titul vévodů opavských a krnovských.
Výčet lichtenštejnského územního vlastnictví k roku 1914 Lednice / Eisgrub na Moravě v roce 1249 získal Jindřich z Lichtenštejna darem o rozloze 2846 ha. Rabensburg / Ranšpurk v Dolních Rakousích v roce 1385 získal Jan I. z Lichtenštejna koupí o rozloze 6839 ha. Valtice (Valčice) / Feldsberg v Dolních Rakousích (dnes na Moravě) v roce 1395 získal Jan sňatkem o rozloze 5601 ha. Wilfersdorf v Dolních Rakousích v roce 1436 získal Kryštof z Lichtenštejna dědictvím o rozloze 1930 ha. Úsov / Aussee na Moravě v roce 1597 získal Karel I. z Lichtenštejna sňatkem o rozloze 7725 ha. Bučovice / Butschowitz na Moravě v roce 1597 získal Maxmilián z Lichtenštejna sňatkem o rozloze 14 310 ha.