náhled|Zobrazení rostliny Astřička novobelgická (Symphyotrichum novi-belgii) je vytrvalá, okrasná rostlina původem ze Severní Ameriky, kterou v 18. století dovezli do Evropy. Byla vysazována do zahrad, odkud se dostávala, semena větrem a oddenky s rostlinným odpadem, do volné přírody, v níž nemá přirozených nepřátel. Samostatný rod astřička (Symphyotrichum) vznikl vydělením asi 90 druhů, hlavně severoamerických a jihoamerických, z velmi širokého rodu hvězdnice (Aster).

Rozšíření Bylina pochází ze severoamerického východního pobřeží Kanady a Spojených států, z prostoru mezi pobřežím Atlantského oceánu a Appalačským pohořím, kde roste na mokrých, často slaných půdách. Lidským přičiněním byla rozšířena i do blízkého Mexika, na některé ostrovy v Karibiku, na jih Austrálie, na Nový Zéland a téměř do celé Evropy.

Původně byla jako nenáročná, na podzim kvetoucí květina vysazovány do zahrad, odkud zplaněla do volné přírody, kde se někdy kříží s dalšími severoamerickými druhy se stejným osudem. V české krajině byla zaznamenána již roku 1850 a v současnosti je považována za invazní druh. Dosud se příliš nešíří, maximum jejího výskytu je v okolí velkých měst (Praha, Brno).

Ekologie Mimo zahrad ji lze spatřit na rumištích, skládkách odpadu ze zahrad, na březích vodních toků nebo nádrží a při okrajích lužních lesů, kde nachází mírně vlhké, humózní a na živiny bohaté půdy, snáší mráz do -28 °C. Požaduje vzdušnou půdu a má určité požadavky na živiny a vodu, hlavně na konci jara při zakládaní lodyh. Nejvíce kvete na plném slunci, snese však i polostín. Rostliny začínají rašit v dubnu a kvetou od srpna do října, nástup kvetení je závislý na délce dne. Všeobecně platí, že za dlouhého dne dochází k prodlužování výhonů a jejich větvení, zatímco nástup krátkého dne spouští tvorbu květů.

Popis Vytrvalá, dlouhověká bylina s přímými, lysými, v horní půli se silně větvícími se lodyhami vysokými 0,4 až 1,2 m. Jsou střídavě porostlé přisedlými, tmavě zelenými, tuhými, široce kopinatými či eliptickými listy až 20 cm dlouhými a 4 cm širokými, které jsou na bázi zúžené, na konci špičaté a po obvodě celokrajné nebo jemně pilovité, směrem vzhůru se listy zmenšují. Přízemní listy rostou v růžici, mají dlouhé řapíky a v době květu již uvadají. Rostlina vyrůstá z nehluboko uloženého kořenového systému tvořeného rozvětveným, výběžkatým oddenkem s mnoha jemnými kořínky.

Na vrcholu lodyh je řídké latovité nebo chocholičnaté květenství složeno z mnoha květních úborů o velikosti 2,5 cm. Úbor bývá sestaven ze 30 až 60 diskových kvítků a z 15 až 35 jazykovitých. Oboupohlavné trubkovité kvítky v disku mají pět žlutých korunních lístků srostlými s pěti tyčinkami a do trubičky srostlé prašníky se čnělkou s dvouramennou bliznou a spodní semeník obklopený nektarovými žlázkami. Obvodové kvítky s modrými ligulami mají pouze samičí orgány. Zvonkovitý zákrov je dvou nebo třířadý, listeny má lysé, stejně dlouhé a na koncích špičaté.

Kvítky jsou samosprašné a po jejich opylení hmyzem se vytvoří plody, Jsou to hnědé, obvejčité nažky asi 2 mm velké s okrově žlutým, 5 mm dlouhým chmýrem.

Taxonomie Kolem astřičky novobelgické je skupina velmi podobných druhů, (tzv. agregát druhu (agg.)) které v širším pojetí (sensu lato) astřičky novobelgické mohou být pokládány za její součást. Jsou to druhy: astřička novobelgická (Symphyotrichum novi-belgii (L.) G. L. Nesom), astřička hladká (Symphyotrichum laeve (L.) A. Löve et D. Löve), astřička kopinatá (Symphyotrichum lanceolatum (Willd.) G. L. Nesom), astřička malokvětá (Symphyotrichum parviflorum (Nees) Greuter), astřička ojíněná (Symphyotrichum praealtum (Poir.) G. L. Nesom), astřička drobnokvětá (Symphyotrichum tradescantii (L.) G. L. Nesom), a dále kříženci: astřička vrbovitá (Symphyotrichum ×salignum (Willd.) G. L. Nesom) (Symphyotrichum lanceolatum × S. novi-belgii), astřička různobarvá (Symphyotrichum ×versicolor (Willd.) G. L. Nesom (Symphyotrichum laeve × S. novi-belgii), astřička nízká (Symphyotrichum dumosum × S. novi-belgii).

Rozmnožování vlevo|náhled|Květ Přirozené rozmnožování probíhá rozrůstáním oddenku nebo vznikem nových rostlin ze semen rozptylovaných větrem. Vyšlechtěné odrůdy jsou dílem lidské činnosti a jejích speciální vlastnosti se musí dále uměle zajišťovat. U generativně množených odrůd je nutno pro získání rostlin se stejnými vlastnostmi zajišťovat osivo pravidelným křížením rodičovských druhů. Vegetativně množené odrůdy jsou klonem vybrané rostliny, množí se nejčastěji řízky odebíranými z matečních rostlin nebo ve specializovaných zahradnických podnicích metodou in vitro.

Jednotlivé odrůdy se odlišují výškou, větvením, rozrůstáním, tvarem a počtem listů, zákrovem, velikost úborů a množstvím květů v nich, velikosti, tvarem a barvou paprsků vnějších květů, nástupem a dobou kvetení, odolností proti suchu, mokru, plísním a živočišným škůdcům atd. V současnosti je jen v ČR evidováno přes 25 odrůd, v celé Evropě jich je několik set a jejich počty stále narůstají.

Význam Astřička novobelgická je nejčastěji pěstovaným druhem tzv. „podzimních aster“. V zahradách se však nepěstuje původní druh, ale vyšlechtěné odrůdy, která vznikly většinou křížením s druhy Symphyotrichum lanceolatum, Symphyotrichum laeve a Symphyotrichum dumosum nebo výběrem z nejrůznějších přirozených mutantů. Jsou rostliny vyšlechtěné pro pěstování na venkovních záhonech a jiné skleníkové používané k řezu. Seřezávají se v době, kdy jsou otevřeny dva až tři venkovní kruhy žlutých trubkovitých kvítků. Rostliny rostoucí ve volné přírodě jsou většinou výsledkem neřízeného křížení zplanělých, původně vyšlechtěných odrůd.

Galerie

Odkazy Reference

Externí odkazy

Botanický ústav AV ČR – rozšíření astřičky novobelgické v ČR

Kategorie:Hvězdnicovité Kategorie:Flóra východní Kanady Kategorie:Flóra severovýchodu USA Kategorie:Flóra jihovýchodu USA Kategorie:Nepůvodní flóra Česka